V 21. století by podle odhadů týmu biologů, matematiků a lingvistů vedeného Lindell Bromhamovou z Australské národní univerzity v Canbeře mohlo vymizet až 20 % ze 7 000 světových jazyků, což by odpovídalo vymizení jednoho jazyka měsíčně.
Studie zjistila, že až 50 % z více než 7000 světových jazyků může být ohroženo vyhynutím do konce století. Tento trend jde ruku v ruce s postupující globalizací a s tím, že se stále více lidí učí a používá pouze hlavní jazyky. Ačkoli mnoho jazyků má jen málo mluvčích, studie zdůrazňuje, že vymizení jazyka znamená ztrátu kulturní identity, vědomostí a jedinečného pohledu na svět. To může mít negativní dopad na lokální společnosti i na vědecké poznání.
Studie a její výsledky
Vědci z týmu z univerzity v Canbeře analyzovali 6511 jazyků, kterými se stále mluví nebo se jimi již přestalo mluvit (tzv. spící jazyky), a porovnávali míru ohrožení těchto jazyků s 51 proměnnými, jako např. právním uznáním jazyka, demografií, vzdělávací politikou, charakteristikami životního prostředí a socioekonomickými ukazateli.
Zjistili, že přítomnost jiných jazyků v okolí není rizikovým faktorem pro ztrátu jazyka. Ve skutečnosti, říká Bromhamová, se mnoho komunit stává vícejazyčnými, když se nacházejí v blízkosti jiných jazyků.
Na druhou stranu jejich studie naznačila, že geografická izolace – například život v údolí mezi vysokými horami na ostrově – nevede k tomu, že by si lidé ve větší míře zachovali svůj jazyk. Také rozšiřující se silniční síť je v globálním měřítku spojena s rychlejší ztrátou jazyka, říká Bromhamová. To lze přičíst skutečnosti, že silnice zvyšují míru dojíždění mezi venkovskými oblastmi a většími městy, což vede k většímu vlivu obchodu a centralizované správy a s nimi spjatých jazyků. Po celém světě byla s větší ztrátou místního jazyka rovněž spojena vyšší úroveň vzdělání, říká Bromhamová.
„To je velmi znepokojivý výsledek,“ říká. „Chci ale zdůraznit, že neříkáme, že vzdělání je špatné nebo že by děti neměly chodit do školy. Spíše říkáme, že je třeba zajistit podporu dvojjazyčnosti, aby děti mohly získávat výhody vzdělávání, aniž by obětovaly znalost svého rodného jazyka.“
Místní jazyky a vzdělávací systém
Marybeth Nevinsová, lingvistka a antropoložka z Middlebury College ve Vermontu, je tímto také znepokojena. Zároveň chápe, že školní vzdělávání vychází jako možná hrozba pro místní jazyky.
Podle Nevinsové se v minulosti školy zaměřovaly na výuku jednoho jazyka. Díky moderním digitálním technologiím je dnes ale vícejazyčnost ve státních institucích včetně škol možná. Pokud existují odpovídající zdroje pro domorodé jazyky, školní vzdělávání nemusí být do budoucna rizikem pro jejich zachování.
Nevinsová také zdůrazňuje, že udržení místních jazyků je zásadní, protože představuje způsob, jak zachovat historii a kulturu původních obyvatel, kteří jsou pod tlakem globalizovaného světového systému. Jazyk pro ně představuje odkaz jejich předků a je mocným prostředkem proti politicky motivovanému „vymazání z mapy světa“. Také pro nás ostatní jsou domorodé jazyky nepostradatelné pro pochopení pohledu na svět, rozmanitosti a historie lidských bytostí na naší společné planetě.
V souvislosti s ohrožením menších jazyků je velmi důležité podporovat jejich udržení a rozvoj. Máme tedy snad vnímat jazykové vzdělávání, běžně zahrnující hlavně „velké“ jazyky, negativně? Ačkoli rozmach globálních jazyků představuje pro lokální jazyky riziko, je to paradoxně právě zájem, nadšení a iniciativa lidí, kteří se o jazyky intenzivně zajímají, co může pomoci zpomalit vymírání okrajových jazyků. Nikoli ignorance neznámého, ale co možná nejširší jazykové povědomí je tedy vhodnou cestou. V dnešní době jsou možnosti velmi otevřené – k dispozici je mimo jiné mnoho online jazykových kurzů, které jsou cenově dostupné a umožňují lidem učit se jazyky z celého světa. Lze se také zapojit do různých jazykových programů a iniciativ, které se snaží udržet a podporovat méně mluvené jazyky.
zdroj: www.newscientist.com