O vinobraní ve Francii, tzv. vendange, je ohromný zájem hlavně mezi studenty. Většina brigádníků se na sklizně přihlašuje dva nebo tři měsíce předem. Čech, aby získal pracovní povolení, musí si nejdříve sehnat zaměstnavatele a ten může podat žádost o zaměstnání cizince na tamním úřadu práce. Já jsem vyjel s tím, že práci se pokusím sehnat až na místě.
Cílem Remeš
Po celé zemi je rozeseto kolem deseti vinařských regionů. Já jsem se dostal do Remeše – hlavního města kraje šampaňského. Souhrou několika náhod jsem tam narazil na skupinku cikánů verbujících brigádníky na sběr. Plácli jsme si. Naložili mě do uzavřeného nákladního prostoru dodávky a odvezli 10 minut za Remeš, do malého cikánského tábora o třech karavanech.
Běhaj tam děti
pusy upatlaný,
ale jinak čistý,
prádlo vypraný.
Kromě tří romských rodin jsme v táboře byli čtyři brigádníci. Dva s pracovním povolením, dva bez. U “Gitans“, jak si francouzští Romové říkají, to obvykle nehraje roli. Nabídli nám lehce podprůměrný plat 30 euro/den + strava a ubytování, když prý budeme pracovat dobře, dají nám 40 euro/den.
Po třech dnech jsme se z oficiálního (a poměrně dobře vybaveného) kempu, přemístili o 30 km dál, přímo do kraje champagnských vinic, do vesničky poblíž města Dormans. Tam „moji“ Gitans ukotvili své karavany za domkem majitelky vinice a já postavil svůj “domeček gadja“, jak nazvalo můj stan jedno z dětí („gadja“ = Nerom).
Práce byla těžká
A pak začala dřina. Každý den ráno nám Madamme ukázala, kde máme stříhat. Když neměla co na práci, přišla stříhat také. Výdělek se počítal dle váhy – záleželo kolik tun se denně nasbíralo. Dřel jsem jako otrok, ale stíhat tempo Isaaca a Franca (cikánských bratří) nebylo v mých silách. Cikáni jezdí na vendange od malička a jsou ve sběru vína mistři.
Nový patron
Do Champagne přijely na vendange tisícovky cikánů. “Moji“ gitans říkali, že ne všichni cikáni jsou dobří, že někteří kradou, takže mám dávat pozor na svou ledvinku. Ačkoli mě po pěti dnech sběru bolela záda a hlavně kolena, chtěl jsem pracovat dál. Jenomže Madamme už měla sklizeno.
Cikáni mi tedy sehnali nového šéfa (francouzsky “patron“), velmi čestného křesťana důstojného vzhledu. Jeho pracovní skupinu tvořila široká rodina, asi o deseti karavanech! S nimi jsem pracoval další tři dny. Ráno v poslední den sklizně jsem se podivil, proč se cikáni oblékli na práci tak svátečně. To kvůli oslavě konce sklizně! Když jsme dosbírali poslední řadu, přijel majitel vinice se šampaňským na závěrečný přípitek.
Adios gitanos!
Přes mizerný plat jsem se v konečném zúčtování neměl s romale špatně. Živili mě několik dnů před sběrem grátis, darovali mi několik kusů oblečení (tričko, košili, rifle, kabát). Chovali se ke mně velmi pěkně, a to ani nemluvím o psech a hlavně dětech, které se se mnou rády kamarádily. Bez nich bych se cítil mnohem víc sám.
Článek byl publikován s laskavým svolením www.kalimera.cz.
Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlad do angličtiny, překlady do ruštiny, překlad do němčiny a překlady ceník.