Když se o někom dozvíte, že odmaturoval z češtiny, němčiny, italštiny a angličtiny, ani vás nepřekvapí, že cizí jazyky se staly jeho celoživotním posláním. Toto je přesně případ tlumočnice a překladatelky Mgr. Nory Doušové z Brna. Přinášíme vám rozhovor o náročnosti překladatelské profese, soudním tlumočení a o tom, jak tlumočník relaxuje.
Proč jste si zvolila povolání tlumočníka a zrovna italštinu a němčinu?
Studovala jsem osmileté latinské gymnázium, takže jsem se věnovala povinné latině. Němčinu jsme měli v rodině, babička pochází z Vídně. Když jsem si pak měla na gymnázium vybrat mezi francouzštinou a italštinou, tak jsem si zvolila italštinu. Bylo to takové nutné zlo, protože se mi tenkrát francouzština vůbec nelíbila. A tak mi italština zůstala i na vysoké škole a letos dokonce končím doktorské studium italštiny.
Jak dlouho pracujete jako tlumočnice?
Jako tlumočnice už 12 let. Překládala jsem už na fakultě a později jsem se profesi začala věnovat na plný úvazek.
Máte raději tlumočení nebo překlady?
Mám to štěstí, že u mě je to rozděleno tak 50 na 50. V soukromé sféře se ovšem projevila ekonomická krize a je to znát na zakázkách. Tlumočení je méně.
Firmy si někdy řeknou, „však se nějak anglicky domluvíme“ a tlumočníka si nezajistí. Pak jsou ovšem nemile překvapeni a hledají překladatele, který vzniklá nedorozumění napraví. Bohužel se stává, že příště udělají úplně stejnou chybu.
Jako každý obor i překladatelství vyžaduje odborníky. Nestačí mít zkušenost jako au-pair, ale je třeba kromě běžného jazyka ovládat odbornou terminologii. Tlumočník si časem najde „své obory“. Člověk, který tlumočívá medicínské konference, si nevezme bez hlubší přípravy tlumočení slévárenství. Často však ani ta příprava sama o sobě nestačí.
Baví Vás více konsekutivní nebo simultánní tlumočení?
Pro mě je to tak napůl. Nejsem vyhraněná ani pro jeden typ tlumočení, takže je střídám a tím je má práce pestrá. Simultánní tlumočení je velice náročné na pozornost a rychlost, protože mluvčí nečeká a je třeba reagovat okamžitě.
Kolik času zabere taková příprava na tlumočení konference?
Zhruba týden až čtrnáct dní předem si na internetu studuji odborné materiály. Přednášející by měl dodat dostatečně dopředu připravenou přednášku, kterou si tlumočník doma nachystá. Bohužel je častým nešvarem, že pět minut před začátkem konference mluvčí tlumočníkovi řekne, že svůj projev úplně změnil. Je to hodně stresová situace, ale jakmile člověk vstoupí do kabiny, tak se soustředí jen na tlumočení. Nelze překládat úplně vše slovo od slova, ale je důležité vybrat z přednášky slova, která nesou informaci a nějaké vsuvky a výplňová slova zcela vynechat.
I u mluvčích se někdy projevuje stres, třeba text čtou a pak je to pro tlumočníka velice těžké, protože nedělají v promluvě pauzy a spěchají.
Tlumočení, zvláště to simultánní, má na tlumočníky vysoké nároky. Jak po takovém dnu relaxujete?
Nejlepší je vypnout, protože člověk má v hlavě hodně informací, které ale hlavou jen prochází. Když přijdu z tlumočení, tak si na čtvrt hodiny jen sednu a koukám do zahrady a nikdo na mě nesmí mluvit. Vůbec nesmím používat sluch a nejlépe je dívat se na něco uklidňujícího.
Po mé první konferenci byla relaxace velice náročná. Tlumočila jsem totiž sama, protože zadavatel předpokládal, že to budou jen krátké úseky a konverzaci zvládnou odborníci sami. Jednalo se o dermatologickou konferenci, takže jsem si zopakovala oblast kožní medicíny. V tlumočení ale platí, že v každém tématu se může vyskytnout cokoliv. V závěrečné fázi se probíral návrh nové krabičky na kožní lék pro děti. Pediatři, kteří se také zúčastnili výzkumu, přednášeli své návrhy, co by mělo být na krabičce. Někdo navrhl obrázek „křepelky“ někdo vymyslel „pijavici“ a podobně.
Někde jsem četla, že povolání astronautů, pilotů a tlumočníků jsou profese nejnáročnější na koncentraci…
To bude pravda, ale můj stres, kdybych byla astronautkou, by určitě převážil nervozitu při tlumočení.
Nu, naštěstí ještě nejsou třeba tlumočníci ve vesmíru… Když jsme u toho, na jakém nejnebezpečnějším místě jste tlumočila?
Při stavbě jednoho obchodního centra jsem vylezla po schodech nahoru na rozestavěnou konstrukci a ve výšce dvanácti metrů jsem stála jen na úzkém prkně a to nebyl úplně nejpříjemnější pocit. Foukal vítr a když jsem konečně mohla sejít dolů, tak mé pocity z dobře odvedené práce byly převáženy úlevou, že jsem dole.
Musí soudní tlumočník vždy přijmout zakázku, kterou mu přidělí soudce?
Soudní tlumočník má povinnost zakázky přijímat, ale soudce by se měl předem ujistit, zdali má tlumočník v danou dobu volno. Někdy se stane, že dojde více spisů naráz a mají stejný termín odvezdání. Navíc je třeba vykonávat běžnou práci, protože odměna za práci soudního tlumočníka bývá často proplacena až po skončení soudu, když rozsudek nabyde právní moci.
Soudní tlumočník může práci i odmítnout např. z etických důvodů, ale musí to dobře zdůvodnit.
Navzdory těmto potížím se však tlumočníci stávají těmi soudními. Co je k tomu vede?
Být soudním tlumočníkem je vrcholem tlumočnické profese. Bohužel není vždy pravdou, že soudní tlumočník je kvalitní tlumočník. Komora soudních tlumočníků teď ale bojuje za to, aby soudní tlumočník měl i právnické povědomí. Navíc nestačí mít jen přehled o českém právu, ale také o právu jazyka, který tlumočí.
Když tlumočíte a jste celý den (týden) mezi lidmi a musíte mluvit a mluvit, není potom příjemné si sednout k počítači, vzít překlad a organizovat si to podle sebe a naopak?
Když člověk delší dobu tlumočí a cestuje, tak se hodně těší na překládání. Naopak, jakmile se posadí k překladům, tak po týdnu, kdy překládá, se těší zpátky na tlumočení. Při překladech je totiž třeba hodně věcí si ověřovat, něco překladatele třeba zaujme, tak si přečte něco navíc a z plánovaných osmi hodin překladu je najednou patnáct. U toho tlumočení to je naopak – přesně vymezený čas, který je k práci určený a pak konec. Je proto dobře, když lze obě tyto činnosti střídat.
Tlumočník hodně cestuje, také i v zahraničí. Jak se dá takové povolání skloubit s rodinou, když často nevíte příliš dopředu, jak to bude?
Je to komplikované s organizací např. koníčků nebo aktivit, které mají určitou pravidelnost.
Tlumočník se přizpůsobí klientům, a pak získá zakázku a nebo ne a klient si zvolí jiného tlumočníka. U dlouhodobých klientů je to trochu odlišné, protože již znají tlumočníkovu práci. Takže raději prodlouží lhůtu než by hledali někoho nového a riskovali, že překlad nebude mít úroveň, na kterou jsou zvyklí.
Rodina musí být flexibilní jako já, i když ne vždy jsou nadšení. Moji blízcí mě však podporují, jinak by to ani nešlo. Tlumočník často končí mnohem později než je plánováno. Když tlumočím nějaké jednání, tak zkrátka musím zůstat tak dlouho, dokud jednání neproběhne. Často ani nemám čas zavolat domů a vysvětlit, co se děje.
Když se ohlédnete za Vaší tlumočnickou praxí, zaujala Vás někdy nějaká osobnost určitého oboru, že jste si říkala, že byste ráda tento obor s tímto člověkem tlumočila znovu, protože je to velmi zajímavé?
Při simultánním tlumočení je to takové víc odosobněné, tlumočník je sám ve své kabině a o přestávkách se jde hlavně občerstvit. Odborníci jsou navíc rádi, že potkají kolegy, takže v pauzách si povídají spolu. Tlumočník se tedy nijak zvlášť nedruží. Maximálně dostane nějakou zpětnou vazbu ke své práci. Naštěstí se mi nikdy nestalo, že by taková reakce byla negativní.
Neměla jste zpočátku při tlumočení různých významných osobností trému?
Je pravda, že když jsem začínala, tak jsem byla nervózní, abych neporušila protokol a kam si stoupnout, abych nepřekážela. V praxi však člověka poučí, co lze a co ne. Je to vždy jen úvodní chvilka a pak se hned začíná tlumočit a to už to člověk nevnímá nic jiného.
Co je největší noční můra tlumočníka?
Zpočátku jsem mívala občas strach, že při kabinovém tlumočení budu mlčet. A pak se budou jednotliví posluchači otáčet a dívat se na mě do kabiny, jak tam sedím a mlčím. Naštěstí se mi to nikdy nestalo. Ať přijde jakákoliv situace, tak tlumočník musí stále mluvit. Ono to pak naskočí, ale nesmí mlčet.
Jaká největší nepříjemnost či ostuda se vám při tlumočení stala?
Tlumočila jsem konferenci, která se konala na zámku. O jedné delší přestávce jsem si šla dát kávu a dala se do řeči s tehdejším ministrem zdravotnictvím. Na nohou jsem měla lodičky na vyšším podpatku a jak jsem byla po tom sezení v kabině ztuhlá, tak jsem se nenápadně protahovala. Jenže se mi zlomil podpatek a já jsem padla na pana ministra a tou horkou kávou jsem ho polila. Ke všemu jsem se nemohla zvednout a objímala jsem ho. Všichni se to samozřejmě dozvěděli a po zbytek konference jsem byla „ta s těma podpatkama“ a bylo úplně jedno, jak jsem tlumočila.
A co pan ministr? Jaká byla jeho reakce?
Ten nejprve cítil tu horkou kávu, takže nejprve křičel: „au“. Potom zvolal: „ale, no prosím vás“ a pak pochopil, že je to nehoda. Naštěstí u toho nebyla žádná média, tak to žádný fotograf nezvěčnil. Tenkrát to bylo velice nepříjemné, ale dnes už se tomu zasměju.
Když tlumočník začíná a je po škole… Jak si tak získává klienty?
Začátky jsou samozřejmě obtížné, člověk nemá kontakty. Hodně kolegů tak začíná prací pro překladatelské agentury a pomalu se dostává do povědomí. V dnešní době je důležité mít i dobrou prezentaci na internetu. Kvalitní webové stránky, které jsou přehledné. Je třeba aby tlumočník byl vidět. Dobře fungují doporučení. Je-li tlumočník šikovný, tak si to klienti mezi sebou předají.
Zmínila jste práci pro agentury. Často mám pocit, že překladatelé na práci agentur žehrají. Vyčítají jim, že srážejí ceny a vyžadují šibeniční termíny…
V agentuře překladatelé mohou získat praxi. I když je to práce za nižší odměnu, tak se člověk naučí. Je to sice dřina, ale člověk si na to ze začátku musí zvyknout. V našem oboru je třeba se neustále vzdělávat, číst, sledovat i běžný život a být také schopen obecné konverzace. S počasím si u nás nevystačíte.
Poslední otázka. Na jaké tlumočení se těšíte?
Teď bude setkání lékařské komory a lékařská témata mě baví. Také právo. Těším se na jeden odvolací soud, i když ta formulace zní zvláštně. Líčení bude pestré. Naštěstí už si mohu vybírat práci, která mě určitým způsobem naplňuje. Nemusím přijímat všechny zakázky, které dostanu.
Tento rozhovor vznikl ve spolupráci s Registrem překladatelských firem, kde můžete najít překladatele angličtiny i dalších jazyků a vybrat si podle jejich oborového zaměření a referencí od zákazníků.