I přes svoji krátkou kariéru učitele jsem se setkal s několika metodami výuky. Jakmile jsem v roce 2003 dokončil svá vysokoškolská studia, rozhodl jsem se opustit monotónní život na okraji středoamerického městečka a hledat nějaké dobrodružství…
Trochu jsem rozladil své rodiče tím, že jsem se nejprve vydal do malého města v Číně, později do Polska a nakonec do Čech.
Plný nadšení s myšlenkami na to, jak opouštím perfektně zastřižené trávníky a milé sousedy, jsem si v letadle nad Pacifikem s hrůzou uvědomil, že vlastně vůbec nevím do čeho jdu a co mě čeká. Nedokázal jsem si představit, jak budu někoho učit angličtinu.
Čína
Přesně si pamatuji první den na čínské docela velké škole. Přecházel jsem přes školní dvůr a rozesmátí studenti a menší žáci v modrých blazerech mě hlasitě zdravili. Můj nadřízený mě dovedl do třídy, kterou jsem měl učit, a dostal jsem panickou hrůzu. Zíralo na mě asi 60 – 70 dětí! Asi není potřeba zdůrazňovat, že začátek byl hodně složitý. Nejprve jsem se musel naučit, jak žáky překřičet a udržet kázeň. Teprve pak jsem se učil, co udělat s hodinou, která by měla úspěch u všech 65 dětí najednou. Kdykoliv to bylo jen trochu možné, učil jsem praktickou ukázkou. Když jsem třeba učil slovní spojení – washing your hair, combing your hair, brushing your teeth – přinesl jsem si s sebou pomůcky a skutečně jsem si s dětmi myl vlasy, čistil zuby a jednou dokonce jednomu chlapci umýval nohu, abych si zajistil přízeň třídy. Největším problémem je sledovat pokrok jednotlivých studentů, opravovat jejich chyby, zjistit v čem konkrétně je původ jejich potíží, o individuálním přístupu nemůže být ani řeči, pokud máte takhle velkou třídu. Strašně rád bych si myslel, že moje výuka angličtiny zanechala na mých čínských studentech.nějakou stopu. Pokud ano, tak minimální.
Polsko
V Polsku byla naprosto odlišná situace. Předtím než jsem se do Polska vydal, jsem absolvoval TEFL kurz v ČR. Tam mně učili komunikativní a na studenta zaměřenou metodu. Nejdřív jsem ji nenáviděl, nechápal jsem v čem je výuka pro studenta přínosná, když má učitel v hodině mluvit co nejméně. Vždyť přece učí cizí jazyk! Později jsem pochopil, že tato metoda je velice učinná. Jakmile jsem dostal certifikát, odjel jsem do Polska, kde jsem se ale setkal s naprosto opačnou metodou – pro mě absoltně neznámou. Říká se jí Callanova metoda. Osobně mám dojem, že je to jen továrna na peníze. Ať už je pan Callan, kdo chce. Metoda je postavena na opakování a drilu. Jediné co jsem dělal bylo, že jsem předčítal z knihy a studenti přesně opakovali má slova. A ještě jednou a ještě jednou…bylo to úplně zbytečné. Každý další měsíc, který jsem s touto metodou strávil, byl pro mně utrpení – jako vojenský výcvik. Opravdu mě překvapilo, že mě studenti nemusí oslovovat „Pane!“.
Česká republika
Nyní jsem v Praze. Pomalu jsem se zase musel rozpomenout na komunikativní metodu učení jazyka, na kterou jsem v Polsku málem zapomněl. V současné době učím ve škole, která má promyšleně strukturovaný systém výuky. Nejprve krátké opakování minule probrané látky, pak se naváže slovní zásobou (z učebnice nebo doplňkových materiálů), procvičování gramatiky hlavně v praktických situacích – nejen dril a cvičení – a nakonec celkové opakování dané hodiny. S touto metodou nemám problém a je mi nejbližší. V každé hodině je důraz na komunikaci a studenti jsou motivováni mluvit co nejvíc. Chyby studentů jsou opravovány jen když je třeba a má role „ďáblova advokáta“ přichází na řadu až když diskuse nemá šťávu. Občas se přistihnu, že v hodinách mluvím více než je třeba. Mám stejně jako studenti rád, když je hodina zábavná a tak se tomu snažím napomáhat.
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady němčina, překlady polština, překlady ruština, překlady španělština.