Italština a její historie, kultura a mnohem více!

Italština je jazykem, který vás okouzlí svou živostí a hudebním rytmem, přesně jako země, odkud pochází. S hlubokými kořeny v latině starých Římanů otevírá dveře do světa bohaté italské kultury, umění a historie. Tento jazyk není jen prostředkem komunikace, ale i klíčem k pochopení jedinečné kulturní mozaiky Itálie, která se odráží v jejích literárních dílech, uměleckých skvostech a každodenním životě. V článku se proto podíváme na původ italštiny, její význam, zajímavé idiomy a slangové výrazy, které ji činí tak podmanivou, a představíme si také některé z nejvýznamnějších osobností, jež se tímto jazykem proslavily.

Co je to italština?

Toskánsko

Italština náleží do skupiny románských jazyků a vychází z latiny, kterou používali staří Římané. Patří do italské větve indoevropské jazykové rodiny, společně se španělštinou, francouzštinou, rumunštinou či portugalštinou.

Přestože tyto jazyky sdílejí společné kořeny, nejsou zcela stejné – italština má své vlastní jedinečné rysy, které ji odlišují od ostatních románských jazyků.

Jazykové prvky

Italská abeceda obsahuje 21 písmen, z nichž chybí j, k, w, x a y, na rozdíl od anglické abecedy.

Jazyk má sedm samohlásek, přičemž některé, jako „e“ a „o“, mají více než jeden zvukový variant.

Italština používá podobné slovní druhy jako angličtina (asi polovinu těch co máme my), a stejně jako v češtině používá systém rodů – slova jsou buď ženského (femminile), nebo mužského (maschile) rodu. Téměř všechna italská slova končí samohláskou, což usnadňuje rozpoznání rodu podstatných jmen: mužská končí většinou na –o, ženská na –a.

Pro většinu studentů je ale nejvýraznějším rysem italštiny systém sloves, které se dělí na tři skupiny podle koncovek –are, –ere a –ire. Každá skupina má vlastní pravidla konjugace, která pomáhají určit, kdo akci provádí a kdy k ní dochází.

Kde všude je italština úředním jazykem?

Italština je nejen úředním jazykem Itálie, ale také Vatikánu, San Marina a částí Švýcarska (v kantonech Ticino a Graubünden). Je druhým nejrozšířenějším jazykem Evropské unie – jako první jazyk ji používá přes 15 % Evropanů a dalších více než 13 milionů ji ovládá jako druhý jazyk.

Italština má status menšinového jazyka také v Chorvatsku a Slovinsku. V zemích jako Malta, Monako, Albánie nebo Řecko, kde měla italština kdysi oficiální status, ji dnes stále mnoho lidí rozumí a používá. Podobně tomu je na Korsice, kde některé dialekty italštiny připomínají místní jazyk. Italsky mluví i skupiny obyvatel v Bosně, Rumunsku, Albánii nebo Spojeném království. Po celém světě, zejména v Severní a Jižní Americe či Austrálii, žije mnoho lidí, kteří italštinu používají.

V dnešní době je celkem přes 85 milionů mluvčích.

Zajímavosti o italském jazyce

  • Dante Alighieri, autor slavné „Božské komedie“ (“La Divina Commedia”), je považován za otce italského jazyka, který svým dílem významně ovlivnil jeho podobu.
  • Italština má mnoho dialektů, z nichž některé jsou natolik odlišné, že je lingvisté klasifikují jako samostatné jazyky.
  • Tento jazyk je také označován za univerzální jazyk hudby – italská hudební terminologie a notace jsou dodnes základem klasické hudby.
  • Nejdelší italské slovo „psiconeuroendocrinoimmunologia“ označuje lékařský obor zabývající se nervovým, endokrinním a imunitním systémem.
  • V USA mluví italsky více než 700 tisíc lidí, což z italského jazyka dělá pátý nejrozšířenější jazyk v této zemi.
  • Italština je také nejbližší živý jazyk latiny, která dnes patří mezi mrtvé jazyky, protože již není mateřským jazykem žádné komunity.

Různé varianty italštiny a její nářečí

Rozdělit italské dialekty do přehledných kategorií je pro lingvisty pořádný oříšek. Jsou totiž tak rozmanité, pestré a historicky zakořeněné, že mnohé z nich by si zasloužily status samostatného jazyka. A není to jen akademická teorie – Itálie je v tomto směru jazykovým rájem. Kromě spisovné italštiny, kterou ovládá většina obyvatel, se v zemi mluví až 31 různými jazyky a dialekty. Následující výběr přináší šest nejvýznamnějších regionálních jazyků, které spoluvytvářejí barevnou mozaiku italské jazykové krajiny.

Sicilština

Sicilština, rozšířená na Sicílii a částečně i v Kalábrii, je jazykem s vlastním gramatickým systémem, který se od spisovné italštiny výrazně liší. Její slovní zásoba i zvuk byly formovány řečtinou, arabštinou, francouzštinou a španělštinou. Některé výzkumy dokonce naznačují, že sicilština mohla být vůbec prvním románským jazykem, který se zrodil z latiny.

Neapolština

Neapolský jazyk (nebo také kampánský) se používá nejen v Neapoli, ale i v širokém okolí jižní Itálie. Obsahuje výrazné prvky ze španělštiny, což odráží historické období španělské nadvlády. Tak velký je jeho kulturní význam, že v roce 2008 uznal region Kampánie neapolštinu jako chráněný jazyk.

Algherese

Ve městě Alghero na Sardinii neuslyšíte jen italštinu – zdejší jazyk algherese je vlastně varianta katalánštiny, kterou sem přinesli španělští osadníci ve 14. století. I když se počet jeho mluvčích zmenšuje, jazyk stále žije a je důkazem toho, jak hluboké stopy mohou koloniální dějiny zanechat v jazykové krajině.

Sardština

Sardština (sardu) je jazykem více než 1,5 milionu lidí na Sardinii a patří k nejautentičtějším potomkům latiny. Je natolik specifická, že jí porozumí jen málokdo mimo ostrov, a právě díky své zachovalosti bývá označována za „nejčistší“ románský jazyk.

Friulština

Ve Friuli na severovýchodě Itálie se mluví friulštinou, jazykem, který si vypůjčil slova i zvuk z benátštiny, němčiny a slovinštiny. Tento mix vytváří zcela odlišnou jazykovou melodii, kterou si místní hrdě udržují.

Benátská

Ačkoliv ji mnozí považují za pouhý dialekt, benátská řeč je natolik rozšířená a členitá, že se právem označuje za jazyk. Mluví jí až čtyři miliony lidí především v oblasti Benátska, ale i v dalších částech severní Itálie. Její podoby se liší město od města, což jí dodává pozoruhodnou pestrost.

Italská kultura

Italština není jen jazyk – je to způsob života. Když se do ní ponoříte, rychle zjistíte, že slova jsou jen částí příběhu. Italové mají jedinečný způsob vyjadřování, kde se slova, gesta, emoce a dobré jídlo mísí do jednoho šťavnatého celku. Ať už jde o výrazná přísloví, divadelní gestikulaci nebo vřelý humor, italština je jazyk, který se víc než v učebnicích učí za stolem u večeře.

Výběr některých idiomů a frází

Když jazyk a kultura žijí bok po boku už přes dva tisíce let, zákonitě se zrodí perly lidové moudrosti. Italové milují obrazné vyjadřování – někdy vtipné, jindy trefné a často obojí. Tady je několik rčení, která vám pomohou pochopit, jak Italové přemýšlejí (a mluví):

  • Avere le mani in pasta

Doslova: „Mít ruce v těstě“
Obrazně: Být u něčeho přímo namočený, mít prsty v projektu nebo záležitosti.

  • Chi dorme non piglia pesci

Doslova: „Kdo spí, nechytí ryby“
Obrazně: Kdo nic nedělá, nic nezíská.

  • Essere al verde

Doslova: „Být v zeleném“
Obrazně: Být bez peněz, zůstat na mizině.

  • Mettere il carro davanti ai buoi

Doslova: „Dát vůz před voly“
Obrazně: Předbíhat události, dělat věci naruby.

  • Chi ha il pane non ha i denti

Doslova: „Kdo má chleba, nemá zuby“
Obrazně: Ironie života – někteří mají prostředky, ale ne možnost si je užít.

  • Cercare il pelo nell’uovo

Doslova: „Hledat chlup ve vejci“
Obrazně: Hledat zbytečné chyby tam, kde žádné nejsou.

  • Buona notte al secchio

Doslova: „Dobrou noc, vědro“
Obrazně: Je konec. Hra skončila. Ztracený případ.

  • Essere come cane e gatto

Doslova: „Být jako pes a kočka“
Obrazně: Neustále se hádat nebo mít konfliktní vztah.

  • Fare buon viso a cattivo gioco

Doslova: „Dělat dobrou tvář ke špatné hře“
Obrazně: Zachovat klid nebo důstojnost i ve špatné situaci.

Gesta, která mluví za všechno

Gestikulující italové

O Italech se říká, že mluví rukama. A nejen rukama – celým tělem. A upřímně? Tenhle stereotyp je zcela oprávněný. Gesta v Itálii nejsou jen doplněk, ale plnohodnotná součást konverzace. Výraz ruky, zvednutého obočí nebo pokrčení ramen řekne někdy víc než celý odstavec.

Navíc Italové nejsou žádní suchaři – fyzický kontakt je přirozený. Polibky na tvář při pozdravu (většinou dva, někdy tři podle regionu), objetí, poplácání po zádech – to vše patří k běžnému kontaktu mezi přáteli i členy rodiny.

Humor podle žaludku

V zemi, kde je jídlo svatý grál, by bylo divné, kdyby humor nebyl alespoň částečně kulinářský. Italové si rádi dělají legraci z přátel i sami ze sebe – hlavně prostřednictvím přezdívek spojených s jídlem. Na Sicílii třeba popisují drobné, kulaté osoby jako „arancini con i piedi“ – arancini s nohama. Bílého kamaráda bez opálení zase čeká přátelské označení „mozzarella“.

Je to forma dobromyslného škádlení, která ve skutečnosti projevuje náklonnost. Vtipkuje se hlavně mezi přáteli – a čím vtipnější přezdívku vám někdo dá, tím spíš vás má rád.

Jídlo jako jazyk lásky

Italské jídlo

V Itálii se láska měří na porce. Jídlo je srdcem každého dne, každé domácnosti a každého vztahu. Nejlepší způsob, jak někomu ukázat, že vám na něm záleží, je pozvat ho ke stolu a naservírovat mu plný talíř. A ideálně ne jeden.

Italské obědy a večeře jsou zážitkem – tří- nebo čtyřchodovým rituálem, během kterého se povídá, pije, směje a pak se znovu povídá. Žádné hltání na stojáka, ale několikahodinová společenská událost, při které se jí srdcem i duší. Předkrm, hlavní chod, příloha, dezert a samozřejmě káva. Každý chod je oslavou – nejen jídla, ale i vztahů.

Italské slangové výrazy

Slang je v italštině jako parmazán na těstovinách – dodává chuť, barvu a místy i trochu ostrosti. Pokud jste někdy zaslechli Itala na ulici nebo ve filmu, určitě vám neušla slova, která v učebnici nenajdete. Italský slang je totiž všudypřítomný a často se mění podle regionu, věku a situace. Vybrali jsme pár klasických kousků, které Italové používají denně – a které vás rychle přiblíží reálné konverzaci.

  • Che casino!

To je ale chaos! Výraz pro zmatek, nepořádek nebo prostě moment, kdy se něco úplně zvrtne.

  • Magari!

Kéž by! Nebo taky „snad jednou…“ Slůvko plné přání, naděje a lehké melancholie.

  • Boh

Nevím. Vyřčeno s pokrčením ramen a výrazem „nevím a ani mě to moc nezajímá“. Naprostá klasika.

  • Figurati!

Ale prosím tě! Nebo taky „není zač“ – odpověď na poděkování nebo způsob, jak shodit vlastní zásluhu.

  • Figo

Cool. Stylový. Výraz obdivu – když je něco prostě fakt dobrý.

  • Avere le palle

Mít koule. Ano, Italové to říkají takhle napřímo. Znamená to být odvážný nebo něco zvládnout se ctí.

  • Mi fa schifo

Fuj. Znechucení, odpor – používá se na jídlo, situace, lidi… prostě když něco fakt nechcete.

  • Dai!

No tak! Povzbuzení, přemlouvání, nebo i výraz frustrace. Vyslovuje se s patřičnou dávkou emocí.

  • Sbagliare di grosso

Pěkně se splést. Když to člověk fakt totálně pokazí.

Literatura a film v italštině

Itálie dala světu renesanci, operu, těstoviny… a také nespočet literárních a filmových klenotů. Pokud chcete nasát atmosféru italštiny a kultury v jednom, není nic lepšího než ponořit se do některého z těchto děl.

Literatura

  • Dante Alighieri – La Divina Commedia – Božská komedie je základní kámen nejen italské literatury, ale i celosvětové kultury. Cesta do pekla, očistce a ráje, která ovlivnila víc než jen poezii.
  • Giuseppe Tomasi di Lampedusa – Il Gattopardo – Pomalý, poetický rozklad sicilské aristokracie v době politických změn. Pokud máte rádi melancholii a historii, tohle je ono.
  • Umberto Eco – Il nome della rosa – Mniši, vraždy a středověké intriky. Eco tady míchá detektivku, filozofii a historii do jednoho neodolatelného koktejlu.
  • Italo Calvino – Se una notte d’inverno un viaggiatore – Postmoderní hra s formou. Kniha o čtení knihy – ideální pro ty, kdo mají rádi experimenty a literární mind games.
  • Roberto Saviano – Gomorra – Drsný pohled do zákulisí neapolské mafie. Kniha, která autorovi přinesla slávu – i policejní ochranu.
  • Giorgio Bassani – Il giardino dei Finzi-Contini – Příběh lásky, paměti a ztráty na pozadí židovské zkušenosti v předválečné Itálii. Jemná a bolestná kniha.
  • Carlo Levi – Cristo si è fermato a Eboli – Memoáry lékaře a malíře vyhnaného do venkova – svědectví o chudobě a zapomenuté Itálii.

Italský film

Italská kinematografie je jako dobře vyzrálé víno – plná chuti, nostalgie a občas i pořádného dramatu. Když se řekne „italský film“, mnohým naskočí Fellini, Vespa projíždějící Římem a hudba, která vám zůstane v hlavě do druhého dne. Zde je pár filmových perel, které stojí za to nejen vidět, ale i slyšet v originále:

  • „Nuovo Cinema Paradiso“ (Cinema Paradiso, r. Giuseppe Tornatore) – Pocta kinu, dětství a přátelství – pokud vás nerozbrečí závěr, nejspíš jste robot.
  • „La Dolce Vita“ (Sladký život, r. Federico Fellini) – Kult, který definoval římský dekadentní život 60. let. Marcello, fontána a nekonečné noci.
  • „Il Gattopardo“ (Levhart, r. Luchino Visconti) – Monumentální adaptace stejnojmenného románu. Krásné kostýmy, Burt Lancaster a Sicilie plná změn.
  • „8½“ (r. Federico Fellini) – Film o režisérovi, který neví, co točí – a přesto natočí jedno z nejvlivnějších děl filmové historie. Surrealismus, sny a zrcadlo umění.
  • „La grande bellezza“ (Velká krása, r. Paolo Sorrentino) – Moderní odpověď na Felliniho. Řím, který je nádherný, vyprázdněný i opojný.
  • „Ladri di biciclette“ (Zloděj kol, r. Vittorio De Sica) – Jednoduchý příběh, silné emoce. Neorealistický klenot o čestnosti, chudobě a naději.
  • „Amarcord“ (r. Federico Fellini) – Vzpomínky na dětství jako barevný sen – groteskní, dojemné a magicky absurdní.
  • „1900“ (r. Bernardo Bertolucci) – Historické drama o třídním boji a přátelství na pozadí bouřlivého 20. století.

Populární italská kultura

Itálie má v kultuře výsadní postavení. Když se řekne „italian vibes“, mnozí si vybaví mafiánské ságy, romantické uličky a slunné pláže… nebo alespoň písničky, které zpíval Dean Martin se sklenkou vína v ruce.

Filmy a seriály jako Kmotr nebo Sopranovi zromantizovali i démonizovali italské kořeny – a vytvořili stereotyp, který přetrvává dodnes.
Hudba? Sinatra, Dean Martin, Lady Gaga (ano, má italské kořeny!) – italské jméno se v hudbě nosí.
A samozřejmě: jídlo. Těstoviny, pizza, espresso – to všechno se dávno zabydlelo v každém koutě světa. Najít město bez italské restaurace? Téměř nemožné.

Slavné italské značky

Itálie je módní Mekka a automobilový ráj. Zde jsou značky, které nosíme, řídíme – a často jen obdivujeme z výlohy:

  • Ferrari & Lamborghini – rychlá auta, rychlý tep. Když chcete jezdit jako šlechtic, ale s motorem jako hrom.
  • Gucci, Prada, Versace, Dolce & Gabbana, Armani – značka, značka, značka… ať už jdete na přehlídku, nebo jen na kávu, Italové vědí, co je styl.
  • Fiat, Maserati, Alfa Romeo, Lancia – automobilky, které dávají styl i malému městskému autu.
  • Barilla & Ferrero – Barilla na talíř, Ferrero pod stromeček. Když má Itálie hlad, vymyslí recept. Když má chuť, vymyslí Nutellu.
  • Campari & Pirelli – Aperitiv pro dospělé a pneumatiky pro ty, co to s řízením myslí vážně.

Známí italští mluvčí

Ať už píší, režírují, hrají nebo filozofují – tito Italové zanechali ve světě otisk, který se jen tak nesmaže:

  • Umberto Eco – génius slova, který dokázal spojit středověké vraždy s filozofií.
  • Primo Levi – svědectví o hrůzách holokaustu, napsané s věcností a silou, která se nezapomíná.
  • Roberto Benigni – muž, který skočil po Oscara na židli. Režisér srdce i smíchu (Život je krásný).
  • Sophia Loren – nesmrtelná elegance a síla ženy v jedné osobě. Ikona italského (i světového) filmu.
  • Federico Fellini – režisér snů, absurdit a krásy. Bez něj by italské kino nebylo tím, čím je.
  • Luigi Pirandello – mistr identity a iluze. Když nevíte, kdo je kdo, Pirandello je váš člověk.

A proč se učit italsky?

Mnoho lidí se pustí do studia italštiny, protože je jednoduše okouzlí – a kdo by se tomu divil? Italština totiž nezní jen jako jazyk, ale jako samotná hudba!

Ale důvodů, proč se ji učit, je mnohem víc než jen romantická vášeň. Ať už toužíte umět se domluvit s místními na dovolené, zapůsobit na italské přátele, nebo splnit školní požadavky, italština vám vždycky něco přinese.

Učení italštiny totiž není jen o gramatice a slovíčkách. Otevírá vám dveře k fascinujícímu světu – ať už jde o filmy, literaturu, hudbu, nebo třeba když čtete jídelní lístek a už víte, co si objednat.

Kromě toho vás ponoří do kultury, která je plná vášně, tradic a životního stylu, který stojí za to poznat. Navíc, učení se novému jazyku je také parádní výzva, která vás posune dál nejen jazykově, ale i osobnostně.

A když pak konečně dosáhnete svého cíle a začnete mluvit plynule, ten pocit, že jste to dokázali, je prostě nepopsatelný! A my vám k tomu rádi pomůžeme. V článku Italština-online se dozvíte všechny podrobnosti jak a kde začít se studiem tohoto jazyka, tak hodně štěstí a hurá do toho!

Časté otázky spojené se studiem italštiny

Kterou variantu italštiny se učit?

Začněte se standardní italštinou — tou, kterou rozumí všichni Italové, a která se používá ve školách, médiích i oficiálních dokumentech. Jakmile budete mít základy, můžete se pustit do konkrétních dialektů, pokud vás některý zaujal nebo potřebujete komunikovat v určité oblasti (například sicilština, neapolština či milánština).

Jak těžké je se italštinu naučit?

Italština patří mezi snadnější jazyky pro rodilé mluvčí angličtiny. Americký Institut zahraničních služeb ji řadí do skupiny nejjednodušších jazyků. Jakmile pochopíte systém rodů (mužský, ženský) a časování sloves, zbytek už půjde snáz. Pokud už ovládáte jiný románský jazyk (francouzštinu, španělštinu, portugalštinu), bude pro vás učení ještě rychlejší.

Jak dlouho trvá naučit se italsky?

Není na to jednoznačná odpověď — hodně záleží na vašem rodném jazyce, ale hlavně na čase a intenzitě studia. Podle Společného evropského referenčního rámce (CEFR) potřebujete asi 600 hodin výuky k dosažení úrovně B2 (vyšší střední). Při 30 minutách denně to znamená tři až šest měsíců pro základní komunikaci. K profesionální úrovni byste se mohli dostat za pár let, pokud budete opravdu vytrvalí.

Kolik slov italštiny musíte znát?

Italština obsahuje přes 427 000 slov, ale běžně Italové používají kolem 6 500 slov. Ovládnutí této základní slovní zásoby vám umožní mluvit téměř o čemkoliv.

Která povolání oceňují znalost italštiny?

Italština otevírá dveře například k profesím jako tlumočník, překladatel, učitel nebo obsahový tvůrce (např. redaktor webu o jazycích). Využijete ji i v mezinárodních firmách, muzeích, archeologii či cestovním ruchu, kde je cenné umět italsky kvůli komunikaci s klienty nebo práci s historickými texty.

Jak nejlépe začít s učením italštiny?

Nejlepší je ponořit se přímo do jazyka. Čtěte italské knihy, sledujte filmy, seriály nebo YouTube videa v italštině, poslouchejte italskou hudbu a podcasty, čtěte italské zprávy. Autentický obsah vám pomůže nejen s gramatikou a slovní zásobou, ale i s porozuměním kultuře a zvyklostem.

 

Věřím, že nyní máte skvělou motivaci pro začátek studia italštiny nebo aspoň návštěvu této krásné země.

 

zdroj: fluentu.com

Přidat komentář