Učte se jazyk efektivně I

Studium cizího jazyka je vždy běh na dlouhou trať. Zázračná metoda, která by vám jazyk doslova „nalila do hlavy“ samozřejmě neexistuje, ovšem spoustu osvědčených tipů, triků a dobrých rad, jak si studium usnadnit a zpříjemnit, naštěstí ano. Nechte se inspirovat radami zkušených pedagogů a psychologů.

Zvyk je železná košile

Nenechte si nikým namluvit, že bez delšího pobytu v zahraničí se jazyk naučit nemůžete. Ovšemže to často bývá spolehlivá a velmi úspěšná metoda (něco jako když vás hodí do vody a vy se musíte naučit plavat), ale nemáte- li tu možnost či odvahu, „neházejte flintu do žita“, jazyk se velice dobře můžete naučit i z pohodlí domova či v jazykovém kurzu.  A jak konkrétně postupovat, aby vaše studium bylo co nejefektivnější?

 

Mezi základní pravidla patří neodkládat učení „na později“. Nehledat výmluvy. Žádné „později“ nebude. Učte se pravidelně ve stanovenou dobu, raději v kratších časových úsecích a častěji (ideálně denně 20-30 minut).

Ovšem i v případě, že přípravu ošidíte, rozhodně nevynechávejte hodinu v kurzu, jděte tam raději nepřipravený, než vůbec (lektora na svoji nepřipravenost případně upozorněte). Za žádnou cenu si nenechte „ujet vlak“. Během hodiny se nestyďte se na cokoliv zeptat, upusťte od ambicí mluvit bez chyb. Lidé vás poslouchají pro to, co říkáte, nikoliv kvůli chybám, nenechte se jimi svazovat. Ujasněte si svůj dlouhodobý cíl, ale jeho dílčí plnění si rozdělte na malé úseky.

Motivace

Základním předpokladem je hledat motivaci v sobě, ne v okolí. Ať už studujete jazyk proto, že chcete dokázat ostatním, že na to máte, že chcete jet do dané země na dovolenou a alespoň základně se domluvit, nebo snad porozumět cizojazyčné hudbě a číst knihy v originále nebo ho potřebujete při své práci. Každá taková motivace je dobrá, překvapivě nejen kladná, ale i záporná, hlavně že je „vaše“.

Krize přijde dřív nebo později téměř na každého, ale uvědomění si tohoto faktu je již polovinou úspěchu, protože vás krize potom nemůže překvapit. Jednoduše si řekněte, že to přejde. Nic si tím nenalháváte.

Se zajímavým údajem přišla zkušená pedagožka Šárka Kolková ve své knize „Mluvit se naučíte mluvením aneb jak se učit cizím jazykům a vytrvat“. Tvrdí, že za atmosféru v hodině nese větší zodpovědnost lektor, ovšem co se týče vašich konkrétních výsledků, míra odpovědnosti je rozdělena rovnoměrně mezi pedagoga a vás.

Upozorňuje také na to, že rodilý mluvčí sám o sobě nemusí být zárukou úspěchu, nezná-li metodiku. S největší pravděpodobností s ním vylepšíte schopnost porozumění mluvenému slovu a ztratíte snad ostych z mluvení, ale nemusí být schopen dobře vám vysvětlit například gramatiku.

Nová slovíčka

Co se týče učení nových slovíček, na každého funguje něco trochu jiného, takže nejlepším přístupem je snažit se najít tu „svoji“ metodu, která vyhovuje právě vám. Obecně psychologové doporučují rozložit si množství nových slovíček rovnoměrně na jednotlivé dny (v takovém případě je i naučení se jednoho slovíčka denně dost, protože třeba za 3 týdny jich umíte už 21). Za zvládnutelný a přiměřený počet jsou považována 2-4 nová slovíčka denně.

Nejen již zmíněná pedagožka Šárka Kolková doporučuje neučit se podoby slova odděleně, ale řídit se heslem „ruka píše, ústa říkají, ucho slyší“. Jinak řečeno, snažte se zapojit při učení slovíček maximum smyslů: učit se nahlas, s tužkou a papírem. Slovíčka si z učebnice přepisujte do sešitu do tří sloupců: první pro originál, druhý pro výslovnost a třetí pro překlad. Stránky pak můžete ohýbat a sám se tak zkoušet.

Dobrým tipem je také pojmenovávat si věci kolem sebe. Dosvědčuje to tento můj experiment: po čtyřech týdnech, kdy byly takřka všechny předměty v našem bytě označeny samolepkami s anglickým názvem, jsem s pomocí dotazníku ověřila, že si členové rodiny zapamatovali všichni aktivně více než 50% takto umístěných slovíček, pasivně pak všichni zvládli nejméně 90%. Ideální je samozřejmě umísťovat samolepky pokud možno v úrovni očí.

Vyzkoušejte také osvědčenou „kartičkovou“ metodu doporučovanou například Davidem Gruberem v knize „Jak se efektivně naučit cizí jazyk aneb terapie pro chronické začátečníky“. Ta spočívá v tom, že si novou slovní zásobu, kterou potřebujete zvládnout, zpracujete na malé kartičky, kdy z jedné strany bude originál s výslovností, z druhé strany jeho překlad.

Takové kartičky si pak noste v obálce všude s sebou a každé volné chvilky (v autobuse či v čekárně u doktora) využijte k jejich opakování. Zvládnuté slovo odložte, ovšem nevyhazujte, kartičky můžete později využít i pro opakování.

Pro hravější povahy přidám ještě několik tipů, jak udělat „školu hrou“. Klasikou je třeba slovní fotbal s kamarádem. Můžete si společně zasoutěžit i v „pavoukovi“: na jedno slovíčko navazujte další s ním související výrazy, vyhrává ten, kdo napíše poslední slovíčko. Nemáte-li vhodný protějšek, dejte si třeba za úkol během minuty napsat co nejvíce slovíček na určité písmeno, najít k určitému výrazu maximum synonym, antonym nebo jiných slovních druhů se stejným základem.

Nebo vytvářejte tzv. „slovní sítě“: zadejte si například téma dům a k němu vymýšlejte co nejvíce podřadných slov, ke každému z podřadných slov zase jeho podřadná,… (např. dům- ložnice- postel- peřiny). Pro neznámé výrazy vynechejte místo a dohledejte si je ve slovníku. Mimochodem si tak vytvoříte tematicky roztříděný přehled svojí aktuální slovní zásoby.

Nová gramatika

Klíčové je si uvědomit, že znalost gramatiky má sloužit pro lepší vlastní vyjádření a porozumění, neměla by se tedy studovat izolovaně a používat jen v gramatických cvičeních (cvičebnice používejte, ale nikdy je nekupujte bez klíče). Dobrou pomůckou tak je dát si za úkol použití konkrétního studovaného gramatického jevu hledat v běžných situacích, zkusit denně najít třeba pět typických situací, kdy by se dal použít. Doporučuji také vyhledávat možnosti dopisování s rodilým mluvčím a pozorovat (barevně si podtrhávat), jak on sám ten který gramatický jev používá (jednou si podtrhnout členy, pak třeba předložky, jindy časy…).

Pokračování příště