Po stopách hebrejštiny, semitského jazyka

Název hebrejština zahrnuje všechny vývojové fáze jazyka – od hebrejštiny starověké (dochovala se v nebiblických památkách) přes biblickou až k té moderní, kterou se dnes mluví ve státu Izrael. Pouze málokterá země dnes vzbuzuje tolik emocí a debat jako právě Izrael, o jeho úředním jazyku už se ale mluví méně. 


Hebrejský jazyk

S názvy hebrejského jazyka je to poněkud ošemetné, pojďme si je tedy hned v úvodu uvést na pravou míru. Hebrejsky se hebrejština řekne ivrit (עברית), biblická hebrejština pak ivrit Tanach (עברית תנ"ך, doslova hebrejština Tanachu). Podobně i angličtina má pro hebrejský jazyk jedno slovo – Hebrew, přičemž rozlišuje „Modern“ a „Biblical Hebrew“. V češtině znamená ivrit hebrejštinu moderní (ve starších zdrojích pro ni ještě můžete najít označení „novohebrejština.“)

Zapíšete-li si tedy v Česku kurzy ivritu (v Praze je nabízí hned několik jazykových škol), budete se učit úřední jazyk dnešního státu Izrael. Nejedná se o jazyk příliš rozšířený, počet jeho mluvčích se pohybuje kolem 5,3 miliónů. Přesto vzbuzuje pozornost mnohých – snoubí v sobě historii starou tisíce let a vypráví světově unikátní příběh svého znovuzrození v moderní době.

Zrod moderní hebrejštiny

Hebrejština přestala být jazykem každodenní komunikace brzy po návratu z babylonského zajetí, v 5. století př. n. l. začala být vytlačována aramejštinou. Přesto nelze tvrdit, že by se od starověku stala mrtvým jazykem – nadále jí bylo hojně používáno v písemné formě (především v liturgii, ale také v poezii, filosofii, vědě a medicíně, v obchodních záležitostech i denní korespondenci).

Od 18. století pozorujeme zvýšený zájem o pěstování hebrejštiny,6  zrod moderní hebrejštiny jako mluveného jazyka byl spjat se snahami o založení židovského státu na území Palestiny. Za „otce moderní hebrejštiny“ je považován jazykovědec Eliezer Ben Jehuda. Není bez zajímavosti, že svého syna Itamara Ben Aviho vychovával pouze hebrejsky – ten je pak označován za „prvního rodilého mluvčího“ hebrejštiny v moderní době. Přestože lze toto tvrzení považovat spíše za součást moderního mýtu než za přesný a ověřitelný fakt, bývá obecně přijímáno.

Ivrit převzal převážně gramatiku starozákonní hebrejštiny, můžeme v něm však pozorovat i vlivy indoevropských jazyků (po stránce lexikální, tak i syntaktické) i vlivy hebrejštiny pobiblické.

Písmo

Asi první věc, která vás na hebrejštině zaujme, je její písmo. Pokud jste někdy drželi v ruce hebrejskou knihu, možná jste chvíli hledali, kde má vlastně titulní stranu. Hebrejština, podobně jako jiné semitské jazyky, se píše zprava doleva.

Vývoj hebrejského písma má poměrně složitou historii. Podívejte se na tabulku s různými typy písma, jimiž se hebrejština zapisovala a můžete je porovnat s kenaanskou abecedou, kterou po svém usídlení v Palestině Izraelité převzali a dále ji pak dotvářeli. Tato abeceda byla konsonantní (tzn. souhlásková) a obsahovala 22 znaků. Nejdříve ve druhém př. n. l. se začalo (asi pod helénským vlivem) užívat systému číslic, v němž každé hebrejské písmeno mělo také svoji číselnou hodnotu. To je důležité v gematrii, při níž se ze slov vypočítává číselná hodnota. Pokud vás toto téma zajímá, poslechněte si o gematrii rozhlasový pořad.

Dobrodružství bez samohlásek  

Budete-li si chtít přečíst noviny v moderní hebrejštině, například nejznámější izraelský HaArec, který je dostupný online v hebrejské i anglické verzi, čeká vás dobrodružství – běžný text v ivritu není vokalizovaný (výjimkou jsou například knihy pro děti nebo noviny pro nové přistěhovalce do Izraele, kteří se hebrejštinu teprve učí).

Proč dobrodružství? Představme si, jak by vypadala česká nevokalizovaná věta. Například „Mm ml ms.“ by mohla po doplnění samohlásek a dalších znaků (v písemném projevu se například nerozlišuje mezi písmeny sin a šin) stejně dobře znamenat „Máma mele maso“ nebo „Máme malou myš.“

Jedná se pouze o zjednodušený příklad pro přiblížení českému mluvčímu – hebrejština má ještě další zákonitosti, které čeština postrádá. Například obsahuje písmena, která naznačují přítomnost samohlásky (nazývají se matres lectiones, tedy „matky čtení“), sama jsou však nehlasná. Tyto i další zákruty jazyka mohou zájemci o hebrejštinu objevit při dalším studiu.

Aby se předešlo nejednoznačnostem – způsobeným nepřítomností samohlásek v písemném projevu – v náboženských textech judaismu, bylo vypracováno několik vokalizačních systémů a nakonec byl všeobecně přijat ten vytvořený školou v Tiberiadě – hebrejský vokalizovaný text tak kromě souhlásek obsahuje i samohlásky, které vypadají jako čárky a tečky, umístěné ve většině případů pod souhláskami. Takto, plně vokalizovaná, je například Biblia Hebraica, z níž vychází většina soudobých překladů hebrejských biblických textů.  

Studium hebrejštiny

Výuku biblické hebrejštiny nabízí několik českých univerzit, především fakulty teologické (KTF, ETF). Judaistiku lze studovat na Husitské teologické fakultě v Praze nebo na Filosofické fakultě v Olomouci. Filosofická fakulta Karlovy univerzity v Praze nabízí filologicky zaměřené studium hebraistiky.

Hebrejštinu můžete studovat také přímo v Izraeli, její výuku nabízí několik ulpanů – intenzivních kurzů hebrejštiny (V Jeruzalémě, Haifě, Tel Avivu).

Hebrejština na internetu

Zájemci o hebrejštinu mohou na internetu najít mnohé stránky různé kvality. Pro začátek doporučujeme freware Davar, který přináší texty biblických knih (kromě originálních jazyků tento program obsahuje i mnohé překlady – včetně několika českých), lexikony, ale i mapy a četné obrázky vztahující se k biblickým textům.

Zájemci o moderní hebrejštinu najdou na stejných stránkách učebnici nazvanou „Ivrit bkalut“ („Hebrejština je snadná“) v českém překladu, z níž se mohou naučit základní gramatiku i nejjednodušší fráze.

Pokud se chcete před cestou do Izraele naučit základní hebrejské fráze zkuste stránky Nonbabylon. Hodit se bude i výborný anglicko – hebrejský slovník. Kvalitní česko – hebrejský slovník zatím neexistuje, ale můžeme se na něj těšit v průběhu několika let.
Nakonec se můžete zaposlouchat do izraelské národní hymny Hatikva v podání Barbara Streisand. A pokud budete marně přemýšlet, kterou známou českou skladbu vám to připomíná, nabízíme nápovědu.

Autorem fotografií v textu je Daniel Baránek