Nesnadná, ale okouzlující finština

Finština je bezpochyby jedním z nejexotičtějších evropských jazyků, jehož studium je zároveň velmi náročné pro českého studenta. Pomoc přichází s rozšiřováním nabídky jazykových škol, kdy se otevírají i individuální kurzy finštiny na některých jazykových školách. Stále však platí, že naučit se finsky vyžaduje hodně trpělivosti.

Finština ve vývoji

Spolu s maďarštinou a samojedskými jazyky západní Sibiře patří finština mezi jazyky uralské. Její slovní zásoba se však už dnes s maďarštinou shoduje minimálně (nový – finsky "uusi", maďarsky "új"). Finštině je nejbližší karelština používaná ve východní části historického finského území*. Oba jazyky jsou navzájem srozumitelné asi jako čeština a slovenština, ale Finové na rozdíl od svých sousedů nerozlišují znělé a neznělé souhlásky.

*Od roku 1940 je většina Karélie autonomní republikou v rámci Ruska.

 

Na první pohled zaujme ve finském textu délka slov. Je to dáno tím, že finština je jazyk aglutinační (tedy doslova „přilepovací“), který nemá předložky, což nahrazuje existencí osmnácti pádů. Komplikované skloňování se vysvětluje s typicky finským sebeironickým humorem. Při dlouhých zimních nocích, kdy nebylo možno lovit, si prý nedokázali finští předkové najít lepší zábavu, než vymýšlení nových pádových koncovek.

Finové zažili národní obrození poměrně pozdě (ještě v druhé polovině devatenáctého století psala většina místních vzdělanců ve švédštině), takže slovní zásoba je ovlivněna puristickým odporem k přebírání cizích slov. Všeobecně rozšířené slovo telefon se finsky řekne "puhelin" (od slovesa "puhea" – mluvit) a fotbal zní finsky"jalkopalloa". Finský jazyk je prostě svůj a raději se vytvářejí sáhodlouhé složeniny po vzoru našich rokokových brusičů: např. smlouva o neútočení se řekne "hyökkäämättömyyssopimus".  

Složitá výslovnost

Zajímavá je neexistence mužského a ženského rodu; ve třetí osobě se rozlišuje pouze skloňování osob od neživých předmětů a zvířat. Finština postrádá určité i neurčité členy. Při skloňování se ještě musí dodržovat tzv. vokální harmonie – to znamená, že se nesmí v jednom slově (s výjimkou složenin) vyskytovat dohromady přehlasované a nepřehlasované samohlásky.

Zdvojování samohlásek označuje délku např. jako ve slově "suuri" – velký, zdvojené souhlásky se na rozdíl třeba od angličtiny zdvojeně také vyslovují. To je mnohdy důležité pro pochopení celé věty, např. "kuka" znamená kdo, kdežto "kukka" je květina. Tvrdé y se tvrdě vyslovuje, například ve slově "yö" – noc.

Slovní zásoba je velmi bohatá v oblasti přírodních jevů, rodinných vztahů či tradičních atributů severského života (např. "latu" – lyžařská stopa); minimum slov je přejato z germánských jazyků. S ruštinou má zase finský jazyk společnou absenci slovesa – mít. Finové používají i svoje starobylá jména měsíců, např. listopad se řekne "marraskuu" (doslova „měsíc mrtvých polí“).

Názvy států jsou mnohdy rébusem, třeba Spojené státy americké se řeknou "Yhdysvalta". Zajímavý původ má název Švédska "Ruotsi"; odsud jméno kdysi slavného hokejisty Ruotsalainena. Ne náhodou připomíná slovo – Rus, které etymologicky souvisí se slovem – rudý, pocházejícím ze skandinávských jazyků. Tak byli nazýváni rudovlasí Vikingové, kteří se jako válečníci a obchodníci dostali mezi východní Slovany (kteří jim říkali Varjagové) a založili první jejich státní útvary. Vlastní Rusko je nazýváno "Venäjä", což doslova znamená švába: důsledek nemilých zkušeností, které Finové nabyli se svými mocnějšími sousedy .

Nedorozuměním je ostatně i samotné slovo Finsko. Jako Finové byli ve středověku označováni původní obyvatelé tohoto území, tedy Laponci (v novějších textech uvádění pod svým vlastním jménem Sámové), kteří dnes žijí dál na sever. Sami Finové svoji zemi nazývají "Suomi", což doslova znamená bažina. Je potřeba upozornit, že v tak velké zemi existuje i množství dialektů, což domluvu ještě zhoršuje.

Naše  sympatie k Finům může posílit i fakt, že zavedli do své abecedy jinak nepoužívané písmeno -š, aby mohli název naší země psát "Tšekki".

Trpělivost znalost finského jazyka přináší

Učit se finsky vyžaduje hodně trpělivosti, kterou může mít jen nadšenec. Od návštěvy této země s nezdevastovanou přírodou a přátelskými lidmi vás to však nemusí odradit: dnes se ve Finsku prakticky s kýmkoli domluvíte anglicky. Finsko bývá označováno ze nejameričtější zemi Evropy, westernových městeček je tam ještě více než u nás. Lidé jsou hrdí na to, že se po druhé světové válce stala z jejich chudé země velmoc v oblasti moderních technologií.

Nedostatek vlastních tradic dal základ až nekritickému obdivu ke všemu zámořskému. Převládá ale zkušenost malého národa, který vždy musel o svoji identitu svádět těžký boj; tím jsou nám Finové určitě podobní, stejně jako schopností spojit melancholickou zadumanost s nadhledem nad problémy, jak ukazují třeba filmy proslulého režiséra Aki Kaurismäkiho. A protože národ tak vzdálený může být v mnoha ohledech blízký, zakončeme překladem písně, která je Čechům nejdražší: Kde domov můj? zní finsky "Missä minun kotini on?".

Informace o studiu finštiny je možno najít na adresách:
www.fincech.wz.cz
www.finstina.net

Hledáte-li jazykový kurz finštiny, zkuste stránku www.jazykovky.cz.

 

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: tlumočení italština, překlady z angličtiny, překlad němčina a překlad španělština.