Česká republika se na začátku třetího tisíciletí mění rychleji než kdykoli předtím – hospodářsky, politicky i kulturně. Nová situace s sebou nese také potřebu uspět v kontaktu s partnery, kteří mají nejen odlišný jazyk, ale i kulturu.
Problematice multikulturního prostředí ve firmách se věnovala konference, kterou na konci loňského roku uspořádala jazyková agentura Channel Crossings. O svoje zkušenosti se podělili manažeři osmi různých národností:
Mýtus multikulturní firmy
Komunikace v prostředí s více kulturami je náročná, protože národní kultury jsou většinou hodně rozdílné. „Kultura je náš pohled na svět. Naše reakce na naše dějiny a reakce na ostatní národy a kultury,“ vysvětluj ředitelka společnosti PeopleImpact Rostya Gordon-Smith. „Nevidíme věci takové, jaké jsou, ale vidíme je z pohledu toho, kdo a jací jsme,“ upřesnila.
Průzkumy ukazují, že ačkoli se lidé po celém světě liší, mají několik základních hodnot společných. Zdrojem multikulturních problémů pak je skutečnost, že interpretace těchto hodnot se liší v každém národě a v každém člověku. „Úspěch v multikulturní společnosti je úzce spojený s výškou emoční inteligence. Nejdůležitější aspekty jsou empatie, tolerance a resonance,“ vysvětlila Gordon-Smith.
Typický Američan, typický Francouz
Ostatní národy a kultury zpravidla vidíme prostřednictvím stereotypů, které jim přisuzují zobecněné charakteristiky. Například Američany vidíme převážně jako sebevědomé, nafoukané a neupřímné osoby. Podobně Francouzi si vysloužili nálepku arogantních a pyšných nacionalistů. Gordon-Smith však varovala: „Stereotypy jsou taková lidová moudrost, jsou zajímavé, ale nesmíme u nich zůstat, musíme se dostat dále, k jádru národní kultury.“
Sami sebe vidí Američané i Francouzi pochopitelně jinak, což demonstrovali i přítomní manažeři. „Typicky americké asi je, že v Americe má každý šanci. Nezáleží na tom, kdo je a jak začal. …Američané jsou velmi, velmi přátelští. … Pro Čechy to může znít jako falešné, ale pro Američana je to opravdové. Američan je přirozeně přátelský,“ vysvětlil svůj postoj generální ředitel ATOZ GROUP Jeffrey Osterroth.
„Pro Francouze je důležitý status ve společnosti,“ řekl Christophe de Korver, generální ředitel GEFCO ČR. „Také ve firmě musíme hodně respektovat ředitele nebo představenstvo,“ upřesnil. „Francouzi mají rádi zábavu, jídlo, módu – s tím musíme žít a žijeme pořád. Pořád mluvíme o minulosti, pořád si myslíme, že francouzština je diplomatický jazyk a že všichni se mají učit francouzsky a ne anglicky, protože to je zbytečný jazyk,“ dodal s úsměvem de Korver.
Kulturu nezměníte
Rozdílnost národních kultur se nutně projevuje také v rozdílech ve fungování firem. Češi, kteří se pracovně setkávají s cizinci, proto často čelí nedorozuměním. „Když Angličan řekne that’s interesting,“ uvedla příklad Gordon-Smith, „neznamená to vůbec, že to je zajímavé. Možná, že je to dokonce šílená nuda. Na druhou stranu anglické I wouldn’t advise it je velice silné – přes to nejede vlak,“ dodala. „Mám vypozorované,“ připojil se ředitel nákupu společnosti Markant Česko Georg Kebrle, „že pokud vám při jednání německý protějšek na váš návrh řekne vielleicht, tak to vcelku znamená, abyste mu s tím dali pokoj, že se k tomu můžeme vrátit za dva roky. Pro českou stranu to ale někdy znamená, že do týdne bude uzavřená smlouva.“ Podobně to vnímá i Subodh Kumar, ředitel centrálního nákupu a logistiky ČSOB: „Jako nákupčí jsem měl jednání s firmou, která mi prodávala software. A já jsem jim jako zdvořilý Ind odpovídal ano, ano, ano. To je náš národní zvyk. A když skončili, tak řekli, že tedy podepíšeme smlouvu. Na to jsem odpověděl, že to je nedorozumění, že jsem říkal ano, jako že pozorně poslouchám, ne že s nimi souhlasím.“
Kdokoliv pracuje s různými národnostmi, musí si uvědomit, co je pro druhou kulturu typické a čím se liší od jeho vlastní kultury. „To nezměníte, to nemá smysl někomu vyčítat, to je dáno,“ připomněla realitu mezikulturní komunikace Gordon-Smith.
Typický Čech
V roce 1991 zveřejnil holandský sociolog Trompenaar studii zabývající se hodnotami národních kultur. Je zajímavé, že mezi státy z celého světa se Česká republika objevila dokonce třikrát jako jeden z typických reprezentantů některé zkoumané kulturní hodnoty. Ze studie vyplývá, že Češi jsou charakterističtí tím, že dávají silný přípis na to, odkud a z jakého prostředí pocházejí, vztahují se k minulosti a zdůrazňují vnější přístup, tj. kontrolu pocházející z vnějších zdrojů.
A jak se Češi jeví cizincům, kteří zde již několik let žijí a pracují? Velké rozdíly pozorují např. už v navazování komunikace. „Když někomu zavolám, zeptám se, jak se máte. A pak vždycky čekám, protože ten člověk neví, co má říct. V Americe sice všichni odpovídají fine, fine, ale to je zdvořilost. Čech se na začátku neptá, jak se máte.“ Podobnou zkušenost má i Kumar: „Když se zeptáte Inda, jak se má, a je nás miliarda dvě stě milionů, tak žádný Ind vám neřekne, že se má blbě, nikdy. A co je lokální zvyk? Práce mě vadí, mám málo peněz, žena mě zlobí, ale jinak to ujde.“
„Pro mě to nejsou zas tak obrovské rozdíly,“ zhodnotil Čechy Kebrle, „protože těch společných jmenovatelů s Rakouskem je poměrně mnoho. Ale i v Rakousku se vás každý zeptá, jak se máte, a každý odpoví, že dobře, i kdyby mu předevčírem vymřela půlka rodiny.“
Tykání, vykání
Při obchodní komunikaci v češtině bývá pro zahraniční partnery velkým oříškem také oslovování a volba mezi vykáním a tykáním. „Pro Američana je nepředstavitelné, že by si lidé ve firmě vykali,“ řekl Osterroth. Američané se také neztotožňují se získanými akademickými tituly: „Když jsem pracoval v ekonomickém ústavu, měli jsme mezi námi cizinci soutěž, kdo najde Čecha s nejvíce písmeny v titulu – nejvíc bylo třináct,“ rozesmál Osterroth posluchače a vzápětí si postěžoval: „Firmy, které používají tituly, mi dělají strašné problémy. Mají si tykat, mají být neformální, ale nejsou.“
Podle pozvaných manažerů je pro jednání s Čechy dále typická jejich počáteční rezervovanost. „Češi jsou jiní než Indové, většina Čechů se neotevře hned,“ řekl Kumar. Také pro Francouze je otevřenost velmi důležitá i v práci. „Několikrát jsem tady zažil,“ uvedl svoji zkušenost de Korver, „že člověk, který chce dát výpověď, předem nediskutuje o tom, že je nespokojený, že by chtěl dělat něco jiného. On vám dá dopis a nashledanou.“
Také mezilidské vztahy na pracovišti vnímají zahraniční manažeři jinak než jejich čeští zaměstnanci. S problémem směšování soukromých a pracovních vztahů se v pozici personální ředitelky setkala i Gordon-Smith, když řešila nedorozumění nové manažerky z Chicaga, která ke svým podřízeným Češkám zvolila americky otevřený přístup, oslovování křestními jmény a brzy se s nimi spřátelila i v osobní rovině. „Při hodnocení pracovního výkonu jim však nekompromisně řadu věcí vytkla a děvčata nemohla pochopit, jak jim to ta Anna mohla udělat,“ vyprávěla Gordon-Smith. „Američanka může velmi jednoduše rozlišit, co je byznys a co je osobní život,“ vysvětlila.
Nejflexibilnější národ na světě
Kladné body od přítomných manažerů dostali čeští zaměstnanci především za schopnost přizpůsobit se. „Co se mi strašně líbí, je, že Češi se umí změnit,“ řekl de Korver. „To se mi potvrdilo ve všech třech firmách, ve kterých jsem tady pracoval,“ doplnil a uvedl příklad, kdy v jednom skladu zavedl, že kdykoli tam přišel, tak všem 300 zaměstnancům podal ruku, jak mají Francouzi ve zvyku. „Ti dělníci se na mě zpočátku dívali jako na blázna,“ přiznal. „Asi za půl roku se mi ale stalo, že jsem tam šel a neměl jsem čas ruku všem podat a pak byli na mě naštvaní. To bylo báječné, protože zpočátku to považovali za stupidní a zbytečné, ale najednou ten zvyk vzali,“ vysvětlil de Korver.
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlad polština, překlad italština, tlumočení němčina a překlady angličtiny.