České základní školy a výuka jazyků

Není to tak zlé, ale stále je co zlepšovat. Tak by se dal ve stručnosti popsat stav českého školství v oblasti výuky cizích jazyků. Jaké jsou klady a jaké zápory současného základního školství vám ozřejmí následující článek.

Inspekční činnost na školách

Výše uvedený závěr přináší souhrnná zpráva České školní inspekce (ČŠI) s názvem „Výuka cizích jazyků ve školách v letech 2005-2008“. Cílem bylo nejen zjistit, jakým jazykům jsou otevřeni nejvíce žáci i školy, ale především zmapovat současné nedostatky a snažit se doporučit postupy, které by vedly k jejich odstranění.

Byla věnována pozornost organizaci výuky, zapojení pedagogů do týmové spolupráce a využívání nových výukových metod vedoucích k podpoře žáků, včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.

Angličtina vpřed

Ministerstvo školství školám nepřímo nařizuje, s jakým jazykem mají školáci začínat: s angličtinou. A dle závěrů zprávy se tímto doporučením školy povětšinou řídí a angličtinu dnes studuje více jak půl milionu žáků základních škol. Nezůstávají tak pozadu za současným evropským trendem: v EU se anglicky učí 90 % žáků.

Za druhý jazyk si většina českých studentů vybírá němčinu, následuje ruština, která za poslední roky zaznamenala vysoký nárůst popularity. Ostatní jazyky jsou vyučovány minimálně s výjimkou stabilního zájmu o francouzštinu, kterou si vybralo studovat sedm tisíc dětí (viz Ústav pro informace ve vzdělávání)

Méně časté jazyky si většinou  žáci vybírají z nepovinných předmětů. Školy jim v tom vycházejí vstříc: třetina ZŠ nabízí jako jeden z nepovinných předmětů také výuku cizího jazyka.

Kde je zakopán pes?

Za hlavní příčinu nekvalitní výuky cizích jazyků označuje školní inspekce nedostatečnou kvalifikaci učitelů. Jak uvádí zpráva ČŠI „Podíl učitelů s vysokoškolskou přípravou pro výuku cizích jazyků byl u angličtiny jen 29 % a u němčiny 45 % a například angličtinu vyučovalo i 20 % pedagogů bez vysokoškolského vzdělání. Podíl rodilých mluvčích na realizované výuce cizích jazyků ve školách byl nepatrný.“4

Naučit – ano, uplatnit – ne

Autoři hodnotící zprávy sledují také způsoby uplatňování a rozvíjení ve škole nabytých vědomostí. Metody, které základní školy požívají, jsou sice shledávány jako vhodné, nicméně deficity tu stále ještě jsou. Například jen minimum ZŠ se zapojilo do více poznávacích zájezdů, mezinárodních projektů, spolupráce se zahraniční školou, soutěží v cizím jazyce na krajské úrovni nebo certifikovaných jazykových zkoušek. Pětina škol dokonce nevytvořila žádné podmínky pro uplatnění komunikativních dovedností žáků mimo vlastní vyučování.

Na svoji obranu školy uvádějí, že k realizaci těchto projektů jim chybí finanční a zejména pak lidské zdroje. Učitelé jsou zbytečně přetěžovány administrativními záležitostmi a na vytváření vlastních kreativních návrhů na zapojení výuky do praxe se jim nedostává dostatek času i entuziasmu. Jak tento začarovaný kruh rozetnou zůstává zatím otázkou.

Za co inspekce chválí

Jednoznačně pozitivně inspekce hodnotí fakt dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Ve sledovaných letech se téměř dvě třetiny učitelů zúčastnily dalšího vzdělávání s cílem zlepšit si znalost jazyka, seznámit se s novými učebnicemi a formami výuky a připravit se na tvorbu nově zavedených školních vzdělávacích programů.

Potenciálně jsou tedy učitelé na svou práci dobře připraveni, byť ČŠI doporučuje další prohlubování vzdělávání pedagogů, zejména v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami při výuce cizích jazyků.

Anglicky již v první třídě … ale nekvalitně

Základní školy musí zavést výuku prvního cizího jazyka nejpozději ve třetí třídě. S druhým jazykem je třeba začít nejpozději v sedmé třídě. Pravdou však je, že v Česku rychle přibývá škol, kde s angličtinou začínají už prvňáci. A i druhý jazyk často začínají vyučovat školy dříve, než musí. Reagují tak na současný trend, který volá po brzkém osvojení si cizího jazyka.

Ukazuje se, že to může být chyba. Těžkosti s tímto opatřením jsou dvojího rázu. První je na straně dětí, druhý na straně učitelů.

V prvním případě je sporné začít povinně vyučovat cizí jazyk již od první třídy. Není špatné začít například s angličtinou zábavnou formou již od školky. V tomto případě však kroužek po důkladném zvážení rodičů navštěvují jen nadanější dítka, která jsou hravou formou podporována k rozvoji své přirozené zvídavosti. Rodiče dětí, které se na předškolní a školní prostředí jen těžce adaptují, s výukou cizí řeči přirozeně nebudou tolik spěchat. 

Druhý problém je na straně kvalifikovaných pedagogů, neboť většina učitelů vyučující cizí jazyk na prvním stupni, není buď aprobovaným učitelem pro první stupeň ZŠ, nebo mu naopak chybí aprobace k výuce cizího jazyka. Učitelů, kteří si k prvostupňové specializace přibrali cizí jazyk, je nedostatek. Školy tak bojují o každého kvalifikovaného jazykáře i za cenu, že tento nemá pedagogické minimum.

Jak se anglicky řekne „množina“?

Podobně sporné jako brzké zavádění výuky cizích jazyků může být opatření některých škol, které ve snaze obstát v konkurenci a nalákat na výuku jazyků nové žáky, otevírají třídy, kde se některé předměty vyučují přímo v angličtině.

Přestože zákon považuje „dvojjazyčné“ třídy za výjimku, na ministerstvo školství každoročně dorazí desítky nových žádostí o povolení tohoto typu výuky. Úředníci tento model povolují s dodatkem, že se na prvním stupni se nesmí učit v cizím jazyce čeština, dějepis a zeměpis. Na zprávu, která by zhodnotila plusy a mínusy takové formy výuky, se však zatím čeká.

Zdroje a odkazy:

Evropská komise: Evropští žáci se učí cizí jazyky od ranějšího věku
Česká školní inspekce: Tematická zpráva: Výuka cizích jazyků ve školách v letech 2005-2008
Ústav pro informace ve vzdělávání

 

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady do angličtiny, překlady němčiny, překlad do češtiny a překlady z francouzštiny.