Stupně znalostí podle Rady Evropy

Jak poznáte, zda jste v angličtině začátečník, mírně pokročilý, nebo už zvládnete komunikovat na pokročilé úrovni? A co vlastně znamenají označení A1, B2 nebo C1, která se objevují v nabídce jazykových kurzů, učebnicích, pracovních inzerátech i požadavcích na jazykové zkoušky? Odpověď nabízí Společný evropský referenční rámec pro jazyky, známý pod zkratkou CEFR. Jde o mezinárodně používaný systém, který popisuje, co člověk v cizím jazyce dokáže v různých situacích. Pomáhá studentům, učitelům, školám i zaměstnavatelům lépe se orientovat v jazykových znalostech.

Referenční rámec rozlišuje šest hlavních úrovní od A1 do C2. Každá představuje jiný rozsah znalostí a schopností. Nejde přitom pouze o gramatiku a slovní zásobu. Důležité je také porozumění mluvenému slovu, čtení, psaní, schopnost reagovat v rozhovoru a používat jazyk v běžném životě. Pokud chcete zjistit svou úroveň, vybrat vhodný kurz nebo se připravit na jazykovou zkoušku, vyplatí se jednotlivým stupňům porozumět.

Co je Společný evropský referenční rámec pro jazyky?

Společný evropský referenční rámec pro jazyky (Common European Framework of Reference for Languages, zkráceně CEFR) vytvořila Rada Evropy jako nástroj pro popis, výuku a hodnocení jazykových znalostí. Umožňuje srovnávat jazykovou úroveň studentů bez ohledu na to, ve které zemi nebo instituci se učili. Používá se při tvorbě učebnic, plánování výuky, sestavování jazykových testů i při popisu požadavků na jazykové znalosti.

Rámec se často označuje také jako evropská stupnice jazykových znalostí. Jeho využití se však neomezuje na země Evropské unie ani na evropské jazyky. Uplatňuje se při výuce a hodnocení mnoha jazyků po celém světě.

Podstatné je, že CEFR nehodnotí pouze to, kolik slovíček člověk zná nebo kolik gramatických pravidel si pamatuje. Zaměřuje se především na to, co dokáže v konkrétních komunikačních situacích. Student například může rozumět jednoduchým pokynům, objednat si jídlo, napsat pracovní e-mail nebo se zapojit do odborné diskuse. Náročnost těchto činností se liší podle dosažené úrovně.

Oficiální informace o systému a popisy jednotlivých úrovní najdete na stránkách Rady Evropy věnovaných CEFR.

Tři základní skupiny a šest jazykových úrovní

Šest hlavních úrovní se tradičně rozděluje do tří skupin. Toto členění slouží k základní orientaci, přesnější představu o schopnostech studenta však poskytují konkrétní popisy jednotlivých stupňů.

A1 a A2: základní uživatel jazyka.
B1 a B2: samostatný uživatel jazyka.
C1 a C2: zkušený uživatel jazyka.

Jednotlivé úrovně na sebe navazují, ale přechod mezi nimi není automatický ani časově stejně náročný. Záleží na výchozích znalostech, pravidelnosti studia, intenzitě výuky, kontaktu s jazykem i na tom, které dovednosti chce člověk rozvíjet.

Úroveň A1: úplné začátky

Úroveň A1 je určena lidem, kteří se s jazykem teprve seznamují. Dokážou používat jednoduché výrazy a základní fráze, které potřebují v běžných situacích. Rozumějí pomalé a srozumitelné řeči, pokud se týká známých témat a druhá osoba jim případně pomáhá.

Student na úrovni A1 obvykle zvládne:

představit sebe a další osoby;
říct, odkud pochází, kde bydlí a jaké má povolání;
zeptat se na jednoduché osobní informace a odpovědět na podobné otázky;
použít základní fráze při nakupování, objednávání jídla nebo cestování;
porozumět jednoduchým pokynům a krátkým sdělením.

Na této úrovni je běžné, že student potřebuje více času na formulaci odpovědi a nerozumí všemu, co slyší. To není důvod k obavám. Důležité je osvojit si základy výslovnosti, nejčastější slovní zásobu a jednoduché větné struktury.

Pokud začínáte od nuly, hledejte jazykové kurzy pro začátečníky na Jazykovky.cz. Při výběru se zajímejte o to, zda kurz skutečně začíná od základů a zda jeho tempo odpovídá vašim možnostem.

Úroveň A2: základní komunikace v každodenním životě

Na úrovni A2 už student rozumí často používaným výrazům a větám, které souvisejí s jeho bezprostředním okolím. Dokáže komunikovat o rodině, zaměstnání, nakupování, bydlení nebo volném čase. Stále používá především jednodušší jazyk, ale zvládne více situací než úplný začátečník.

Člověk na úrovni A2 obvykle dokáže:

popsat svou rodinu, bydliště a každodenní činnosti;
zeptat se na cestu a porozumět jednoduchým pokynům;
vyřídit základní záležitosti v obchodě, restauraci nebo hotelu;
vést krátký rozhovor o známých tématech;
napsat jednoduchou zprávu nebo krátký osobní e-mail.

Rozdíl mezi A1 a A2 spočívá především v rozsahu komunikace. Zatímco na A1 člověk zvládá základní fráze, na A2 už dokáže samostatněji reagovat v řadě běžných situací. Stále však může mít potíže s rychlou řečí, neznámými tématy a složitějšími větami.

Pokud už ovládáte základy, ale při rozhovoru často hledáte slova, může být kurz na úrovni A2 vhodným krokem k větší jistotě. Úroveň si nechte ověřit rozřazovacím testem nebo konzultací s lektorem.

Úroveň B1: samostatná komunikace

Úroveň B1 představuje důležitý krok k samostatnému používání cizího jazyka. Student rozumí hlavním myšlenkám srozumitelného projevu o známých tématech, zvládá mnoho běžných situací při cestování a dokáže vyjádřit své zkušenosti, plány nebo názory.

Na úrovni B1 člověk zpravidla dokáže:

domluvit se při cestování a řešit běžné praktické problémy;
vyprávět o zážitcích, zkušenostech a plánech do budoucna;
vysvětlit svůj názor jednoduchými argumenty;
porozumět hlavním informacím v běžných rozhovorech a textech;
napsat souvislý text o tématu, které zná nebo ho osobně zajímá.

B1 je užitečná úroveň pro lidi, kteří chtějí jazyk používat při cestování, v každodenním životě nebo v některých pracovních situacích. Neznamená však, že člověk bez problémů zvládne každou pracovní schůzku nebo odborný text. Náročnější komunikace může vyžadovat další studium a specializovanou slovní zásobu.

Na této úrovni se vyplatí věnovat více času poslechu, konverzaci a aktivnímu používání jazyka. Nestačí pouze rozpoznávat správné odpovědi v gramatických cvičeních. Důležité je umět formulovat vlastní myšlenky, reagovat na otázky a poradit si, když člověk nezná přesný výraz.

Úroveň B2: pokročilejší samostatný uživatel

Úroveň B2 je často důležitá při studiu, v zaměstnání a při komunikaci v mezinárodním prostředí. Student rozumí hlavním myšlenkám složitějších textů o konkrétních i abstraktních tématech. Dokáže se poměrně plynule zapojit do rozhovoru a vyjadřovat své názory srozumitelně a podrobně.

Člověk na úrovni B2 obvykle zvládne:

účastnit se běžné konverzace bez neustálého hledání každého výrazu;
porozumět hlavním argumentům v diskusi o známém nebo odborném tématu;
představit svůj názor a vysvětlit jeho důvody;
napsat podrobnější text a uspořádat v něm argumenty;
komunikovat v řadě pracovních a studijních situací.

B2 neznamená dokonalou znalost jazyka. Student může stále dělat gramatické chyby, hledat přesnější výrazy nebo mít potíže s některými přízvuky. Důležité je, že dokáže komunikovat relativně samostatně a většinou se domluví i v náročnějších situacích.

Požadavek na úroveň B2 se objevuje u některých pracovních pozic, studijních programů a jazykových zkoušek. Konkrétní podmínky se však liší podle zaměstnavatele nebo vzdělávací instituce. Pokud potřebujete certifikát, ověřte si předem, kterou zkoušku daná organizace uznává.

Úroveň C1: pokročilá znalost jazyka

Na úrovni C1 dokáže člověk používat jazyk pružně a efektivně v osobním, akademickém i profesním prostředí. Rozumí dlouhým a náročným textům, vnímá také významy, které nejsou vyjádřeny přímo, a dokáže se vyjadřovat plynule bez výrazného hledání slov.

Student na úrovni C1 obvykle umí:

porozumět náročnějším článkům, přednáškám a odborným materiálům;
rozlišovat jemnější významové odstíny a přizpůsobit vyjadřování situaci;
aktivně se zapojovat do složitějších diskusí;
připravit dobře strukturovaný text na náročné téma;
používat jazyk v profesních a akademických situacích s vysokou mírou samostatnosti.

Úroveň C1 je vhodná pro lidi, kteří potřebují cizí jazyk používat pravidelně a na vysoké úrovni. Může být důležitá při studiu na zahraniční univerzitě nebo při práci, která vyžaduje složitou komunikaci. Vždy je ale nutné ověřit konkrétní jazykové požadavky příslušné instituce.

Pokročilí studenti se často neposouvají dál tím, že se učí pouze další gramatická pravidla. Potřebují rozšiřovat slovní zásobu, pracovat s autentickými texty, zlepšovat přesnost vyjadřování a procvičovat jazyk v náročnějších situacích.

Úroveň C2: velmi vysoká úroveň jazykových znalostí

Úroveň C2 je nejvyšší ze šesti hlavních úrovní CEFR. Člověk na tomto stupni dokáže s lehkostí porozumět téměř všemu, co slyší nebo čte. Umí shrnout informace z různých zdrojů, uspořádat argumenty a vyjadřovat se velmi plynule, přesně a s citlivostí k významovým odstínům.

Na úrovni C2 člověk zpravidla zvládne:

porozumět širokému spektru náročných mluvených i psaných textů;
shrnout a propojit informace z více zdrojů;
vyjadřovat složité myšlenky přesně a přirozeně;
rozpoznávat jemné významové rozdíly a vhodně pracovat se stylem;
komunikovat velmi efektivně i v náročných a méně předvídatelných situacích.

C2 ovšem neznamená, že člověk musí znát každé slovo nebo se vyjadřovat stejně jako rodilý mluvčí. I velmi pokročilý uživatel může narazit na neznámé odborné výrazy, regionální slang nebo kulturní narážky. Úroveň C2 popisuje mimořádně vysokou schopnost jazyk používat, nikoli absolutní bezchybnost.

Co znamená úroveň Pre-A1?

Vedle šesti hlavních úrovní se v rozšířeném referenčním rámci pracuje také s označením Pre-A1. To popisuje nejranější fázi učení, kdy student ještě nedosahuje plné úrovně A1, ale začíná rozpoznávat základní slova, výrazy a jednoduché pokyny.

Pre-A1 může být užitečné například při popisu pokroku úplných začátečníků nebo při výuce dětí a lidí, kteří se s daným jazykem teprve seznamují. Nejde o náhradu šestistupňové škály, ale o podrobnější popis úplných začátků.

U některých jazykových zkoušek se s označením Pre-A1 setkáte přímo v názvu. Konkrétní systém hodnocení se však vždy řídí pravidly daného poskytovatele zkoušky.

Co se změnilo v novější verzi CEFR?

Původní Společný evropský referenční rámec vyšel v roce 2001. V roce 2020 Rada Evropy zveřejnila rozšířenou verzi nazvanou CEFR Companion Volume, která aktualizuje a rozšiřuje popisy jazykových dovedností. Základní stupnice A1 až C2 zůstala zachována. Změnily se a rozšířily především některé deskriptory, tedy popisy toho, co uživatel jazyka dokáže.

Rozšířená verze věnuje větší pozornost několika oblastem:

Zprostředkování komunikace: schopnost předat druhým podstatné informace, vysvětlit obsah textu nebo pomoci lidem s různou úrovní znalostí porozumět určitému sdělení.
Online interakce: komunikace prostřednictvím digitálních nástrojů, například psaní zpráv, spolupráce na společném úkolu nebo účast v online diskusi.
Vícejazyčné a mezikulturní kompetence: schopnost využívat zkušenosti s různými jazyky a přizpůsobovat komunikaci kulturnímu kontextu.
Podrobnější popisy dovedností: rozšířené měřítko pomáhá přesněji popsat různé způsoby používání jazyka.

To je důležité i pro studenty. Jazykové znalosti se totiž neprojevují pouze při rozhovoru nebo v písemném testu. Člověk může například potřebovat shrnout cizojazyčný text v češtině, spolupracovat s kolegy v online prostředí nebo vysvětlit složitější informaci člověku, který daný jazyk ovládá méně.

Podrobnosti najdete v oficiálním dokumentu CEFR Companion Volume na webu Rady Evropy.

Jak zjistit svou jazykovou úroveň?

Nejjednodušším způsobem je vyzkoušet si sebehodnocení. Zamyslete se nad tím, co v cizím jazyce skutečně zvládnete. Dokážete se představit? Rozumíte běžnému rozhovoru? Umíte napsat pracovní e-mail? Zvládnete vysvětlit svůj názor na složitější téma?

Pro orientační posouzení můžete využít oficiální sebehodnoticí tabulku CEFR. Ta rozlišuje několik oblastí jazykových dovedností:

poslech;
čtení;
ústní interakci, tedy komunikaci s dalšími lidmi;
samostatný ústní projev;
psaní.

Právě rozdělení do jednotlivých oblastí je důležité. Můžete například dobře rozumět anglickým textům a videím, ale mít potíže s plynulým mluvením. Vaše úroveň čtení tak může být vyšší než úroveň konverzace. Jediné číslo proto nemusí vždy přesně vystihovat všechny vaše schopnosti.

Další možností je rozřazovací test v jazykové škole. Ten pomůže určit, do které skupiny se zařadit, aby výuka odpovídala vašim znalostem. Užitečný může být také krátký rozhovor s lektorem, protože písemný test nemusí dostatečně ověřit poslech a mluvení.

Pamatujte, že bezplatný online test obvykle poskytuje pouze orientační výsledek. Pokud potřebujete doložit jazykové znalosti zaměstnavateli, škole nebo jiné instituci, může být nutná konkrétní jazyková zkouška.

Jaký je rozdíl mezi jazykovou úrovní a certifikátem?

Jazyková úroveň popisuje, co člověk v daném jazyce dokáže. Certifikát je doklad o výsledku konkrétní zkoušky. Tyto pojmy spolu souvisejí, ale nejsou totožné.

Člověk může mít znalosti odpovídající úrovni B2, aniž by někdy skládal jazykovou zkoušku. Naopak samotná účast v kurzu zakončeném certifikátem automaticky nezaručuje, že jeho držitel bude ve všech situacích používat jazyk na stejné úrovni.

Pokud potřebujete certifikát pro studium nebo zaměstnání, ověřte si předem požadavky příslušné instituce. Zajímejte se nejen o požadovanou úroveň, ale také o to, které zkoušky přijímá, jak starý může být výsledek a zda požaduje minimální skóre v jednotlivých částech testu.

Příklady jazykových zkoušek podle úrovní

Pro řadu jazyků existují zkoušky, jejichž výsledky lze vztáhnout k úrovním CEFR. Konkrétní nabídka a pravidla hodnocení se však liší podle jazyka a zkušební instituce.

Angličtina

Mezi známé mezinárodní zkoušky patří Cambridge English Qualifications. Jejich současné názvy jsou A2 Key, B1 Preliminary, B2 First, C1 Advanced a C2 Proficiency. U starších materiálů se můžete setkat také s názvy KET, PET, FCE, CAE a CPE. Ty byly používány dříve a stále se mohou objevovat v nabídkách kurzů nebo v neaktualizovaných textech.

Aktuální názvy a informace o zkouškách najdete na stránkách Cambridge English.

Němčina

Pro němčinu jsou známé zkoušky Goethe-Zertifikat, které pokrývají různé jazykové úrovně. Před přihlášením si ověřte aktuální nabídku zkoušek, podmínky a způsob hodnocení na stránkách Goethe-Institutu.

Francouzština

Mezi uznávané zkoušky z francouzštiny patří DELF a DALF. Jejich jednotlivé varianty jsou určeny pro různé úrovně jazykových znalostí. Aktuální informace o zkouškách a jejich organizaci zveřejňuje France Éducation international.

Další jazyky

Také pro španělštinu, italštinu a další jazyky existují zkoušky, jejichž výsledky se vztahují k úrovním CEFR. Příkladem jsou zkoušky DELE pro španělštinu nebo CILS pro italštinu. Před výběrem zkoušky vždy ověřte její aktuální podmínky a to, zda ji uznává instituce, pro kterou certifikát potřebujete.

Rada Evropy vytváří referenční rámec, nikoli jednotný seznam povinných zkoušek. Jednotliví poskytovatelé musí sami popsat a doložit, jak jejich hodnocení odpovídá úrovním CEFR. Proto není vhodné předpokládat, že každý certifikát se stejným označením automaticky ověřuje totožné dovednosti.

Přehled jazykových zkoušek a další informace můžete hledat také na stránkách JazykoveZkousky.cz.

Jak dlouho trvá dosažení další jazykové úrovně?

Na tuto otázku neexistuje jedna univerzální odpověď. Doba potřebná k dosažení další úrovně závisí na tom, jaké má student výchozí znalosti, jak často se učí, kolik času věnuje aktivnímu používání jazyka a v jakém prostředí se pohybuje.

Roli hraje také podobnost studovaného jazyka s jazyky, které už člověk zná. Pro někoho může být snazší učit se další románský jazyk, pokud už ovládá například francouzštinu nebo španělštinu. Jiný student může mít výhodu díky pravidelnému kontaktu s cizím jazykem v práci nebo při pobytu v zahraničí.

Jednotlivé stupně proto nelze chápat jako stejně dlouhé časové úseky. Postup z A1 na A2 nemusí být stejně náročný jako přechod z B2 na C1. Na vyšších úrovních se často rozvíjí především přesnost, šíře vyjadřování, porozumění složitým textům a schopnost reagovat v méně předvídatelných situacích.

Pro pokrok je důležitější pravidelnost než občasné nárazové učení. Pomáhá kombinovat výuku s poslechem, čtením, psaním a konverzací. Pokud si nejste jisti, co přesně potřebujete zlepšit, konzultujte své cíle s lektorem.

Jak vybrat jazykový kurz podle své úrovně?

Správně zvolený kurz by měl odpovídat nejen vašim současným znalostem, ale také tomu, čeho chcete dosáhnout. Jiný kurz potřebuje člověk, který se chce domluvit na dovolené, a jiný ten, kdo se připravuje na mezinárodní zkoušku nebo potřebuje jazyk používat při odborné práci.

Při výběru kurzu se zaměřte na několik základních otázek:

Na jaké úrovni se nyní nacházíte a jak byla tato úroveň ověřena?
Chcete zlepšit především konverzaci, poslech, psaní, čtení, nebo všechny dovednosti?
Potřebujete obecný jazyk, obchodní jazyk, nebo specializovanou slovní zásobu?
Vyhovuje vám skupinová, individuální, online, nebo prezenční výuka?
Má kurz jasně stanovené cíle a navazuje na vaši současnou úroveň?

Pokud se zařadíte do příliš snadného kurzu, můžete ztrácet motivaci. Naopak příliš náročná výuka může vést k frustraci a pocitu, že se neposouváte. Proto se vyplatí ověřit úroveň před zahájením studia a případně ji upravit po prvních lekcích.

Na portálu Jazykovky.cz můžete hledat jazykové školy a kurzy podle jazyka a svých potřeb. Při výběru se nezaměřujte jen na označení úrovně. Důležité jsou také obsah kurzu, zkušenosti lektora, velikost skupiny, časová náročnost a možnosti dalšího studia.

Jak využít znalost jazykové úrovně v práci a při studiu?

Označení A1 až C2 usnadňují popis jazykových znalostí v životopise, pracovních inzerátech i při přijímacím řízení. Zaměstnavatel díky nim získá základní představu o tom, co uchazeč zvládne. Samotné označení však nemusí být dostačující, zejména pokud práce vyžaduje specifické dovednosti.

Pro běžnou komunikaci se zákazníky mohou být důležité jiné schopnosti než pro psaní odborných zpráv nebo vedení obchodních jednání. Proto je vhodné vedle úrovně uvést také konkrétní zkušenosti a situace, ve kterých jazyk používáte.

Podobně je tomu při studiu. Některé vzdělávací instituce požadují konkrétní úroveň CEFR nebo uznávaný jazykový certifikát. Přesné požadavky se mohou lišit podle programu a jazyka výuky. Před podáním přihlášky si proto vždy ověřte aktuální podmínky přímo u školy.

Závěr: jazyková úroveň je praktický ukazatel, nikoli nálepka

Společný evropský referenční rámec pro jazyky nabízí srozumitelný způsob, jak popsat jazykové znalosti od úplných začátků až po velmi pokročilou úroveň. Šest hlavních stupňů A1 až C2 pomáhá studentům plánovat další učení, jazykovým školám připravovat kurzy a zaměstnavatelům lépe formulovat požadavky na jazykové schopnosti.

Při hodnocení vlastních znalostí je však důležité dívat se také na jednotlivé dovednosti. Dobré porozumění textům nemusí znamenat stejně dobrou konverzaci a vysoká úroveň obecného jazyka automaticky nezaručuje znalost odborné terminologie. Rozšířená verze CEFR z roku 2020 navíc věnuje větší pozornost online komunikaci, zprostředkování informací a vícejazyčným a mezikulturním kompetencím.

Pokud chcete zjistit svou úroveň, začněte sebehodnocením a podle potřeby využijte rozřazovací test nebo konzultaci s lektorem. Jestli potřebujete jazykové znalosti oficiálně doložit, ověřte si požadavky příslušné instituce a vyberte odpovídající zkoušku. A pokud chcete své schopnosti dále rozvíjet, hledejte kurz, který odpovídá vašim současným znalostem i praktickým cílům.

jazyky.studium.práce