Učební styly pomáhají ve výuce jazyků

Také se vám zdá, že některé aktivity a postupy ve výuce vám pomáhají nové učivo lépe pochopit a zapamatovat si ho? Dáváte přednost grafickému znázornění probíraného učiva? Nebo jste snad typ studenta, kterému stačí v hodinách pozorně poslouchat, aby si doma látku bez většího úsilí vybavil?

Pokud se zamyslíte nad tím, co vám ve výuce vyhovuje více a co méně a
odpovíte si na položené otázky, budete mít jasno v tom, jaký vám
vyhovuje učební styl.

 

Učíme se po celý život, a každý z nás má určitý učební styl; přitom nezáleží na tom, zda je nám 10 nebo 60 let. Co si pod tímto pojmem můžeme představit? Učební styl je stručně a jednoduše řečeno způsob, kterým člověk vstřebává, zpracovává a pamatuje si nové informace a poznatky. Každý z nás má svůj jedinečný učební styl, který se v průběhu života může měnit a je ovlivněn například naší genetickou výbavou, předchozím učením nebo zkušenostmi.

Jak pro učitele, tak pro studenta je vždy přínosem, pokud je učitel schopen studentův individuální učební styl identifikovat a pokud student o svém stylu ví. Učitel totiž může následně zvolit vhodnější výukové metody, učební proces tím výrazně zefektivnit a snadněji tak dosáhnout stanovených vzdělávacích cílů.

Co to znamená v praxi? Je potřeba si uvědomit, že teorií o učebních stylech existuje více, nejčastěji se však uvádí teorie senzoricky pojímaných učebních stylů, což znamená, že se proces učení chápe z hlediska smyslového vnímání.

U dospělých převažuje styl auditivní nebo vizuální, v menší míře se objevuje styl pohybový (kinestetický) nebo hmatový (haptický).

Člověk, jehož učební styl je auditivní, je orientován sluchově, tzn. že si věci lépe pamatuje, když je slyší. Naopak vizuální učební styl se projevuje schopností člověka lépe se učit na základě toho, co vidí. Člověk, který při procesu učení potřebuje k lepšímu zapamatování pohyb, má učební styl pohybový, zatímco hmatový učební styl vyžaduje, aby si člověk to, co se má naučit, doslova „osahal“. Dalo by se říct, že poslední dva jmenované učební styly se u člověka objevují už v raném věku a postupně se vyvíjejí spíše ve styl vizuální nebo auditivní.

V jazykové výuce to pak konkrétně vypadá takto:
Člověku s vizuálním učebním stylem nejvíce vyhovují tradiční výukové metody. Učí se efektivněji, když je učivo prezentováno graficky a ilustrativně, pamatuje si věci podle jejich barvy, tvaru, velikosti a umístění. Vyhovuje mu, když je učebna vyzdobena – např. plakáty, které zachycují určité učivo (např. nepravidelná slovesa, formu slovosledu v anglických větách apod.), když lektor učivo znázorňuje a používá obrázky (flash-cards), nebo kreslí na tabuli různá schémata (např. mind-maps), diagramy a nákresy. To vše může studentovi ulehčit proces zapamatování a pochopení nového učiva.

U studentů, u kterých převažuje auditivní učební styl, může lektor ve větší míře využívat zvukové nebo obrazové nahrávky (CD, DVD, video) – výuku může zpestřit například využíváním písniček a filmů, často se u těchto studentů také „vyplácí“ použití různých metod ústních drilů. Studenti si velice dobře pamatují texty, které mají výrazný rytmus, např. poezii.

Pro studenty pohybového učebního stylu je vhodné do výuky zakomponovat alternativní výukové metody, aktivity typu role-play – např. studenti předstírají reálnou situaci v restauraci, v obchodě; nebo se věnují oblíbené aktivitě typu „find someone who“ (najdi někoho, kdo…), kdy jsou studenti nuceni pohybovat se po třídě a zjišťovat informace o ostatních, další podpůrné metody mohou být různé hry, které vyžadují, aby se studenti aktivně pohybově zapojili.

Příprava výuky pro studenty, kteří spadají do skupiny s hmatovým učebním stylem, je časově nejnáročnější, protože vyžaduje zpracování materiálů a aktivit, u kterých si studenti budou moci nové učivo tzv. „osahat“ – vhodné jsou např. různé deskové a karetní hry a mnohem častěji lze studenty zapojit do projektů, které vyžadují nějaký fyzický výstup (např. tvorba plakátu na určité téma).

Každý učební styl využívá tedy metody a činnosti, které mohou proces učení výrazně ulehčit a zrychlit. Vzhledem ke skutečnosti, že různí lidé mají opravdu různé učební styly, je velmi nepravděpodobné, že se studenti se stejným/podobným učebním stylem sejdou ve stejné studijní skupině. V praxi se většinou nedá uskutečnit jediná metoda toho kterého učebního stylu. Například v jazykové škole Skřivánek zapojují lektoři aktivity všech učebních stylů tak, aby výuka byla co nejpestřejší a nejvhodnější pro všechny typy studentů.

Taková omezení samozřejmě neplatí pro individuální výuku (tzv. one to one), kde má lektor mnohem více prostoru ke zvolení vhodné metody a aktivity podle toho, co u daného studenta funguje nejlépe a může výuku přizpůsobit individuálnímu učebnímu stylu.

U skupinové výuky jde většinou o jakýsi kompromis, a to tak, aby se „vyhovělo“ lidem se všemi učebními styly. Při skupinové výuce skutečně nelze učební proces zaměřit jen jedním směrem, proto je v současné době výuka cizího jazyka postavena tak, že lektor může využívat aktivity a metody, které do určité míry uspokojí všechny studenty, ať už s auditivním nebo pohybovým učebním stylem.

Kvalitní lektor dokáže identifikovat potřeby svých studentů a citlivě reagovat na to, co jim ve výuce vyhovuje. Vzhledem k tomu, že v rámci skupiny je opravdu složité učební styl studentů sjednotit, měl by se lektor snažit o co nejvyváženější a nejpestřejší volbu výukových metod a materiálů.

Oporou mu přitom bývá kvalitní učebnice, která kombinuje různé druhy metod a je koncipována tak, aby neopomíjela žádný z učebních stylů. Je nezbytné, aby učebna, kde výuka probíhá, byla vybavena CD přehrávačem, tabulí a TV s videopřehrávačem, velmi populární jsou také nástěnné plakáty prezentující určitý typ učiva a v poslední době různé elektronické tabule, flipcharty a jiné doplňkové materiály.

Přidat komentář