Albánština – jazyk Země orlů

Originální název Albánie Republika e Shqipërise, znamená v překladu Země orlů. Když se sami sebe zeptáte, co vlastně o této balkánské zemi víte, mnozí z vás si možná vybaví vojenský převrat v roce 1997 a následný hromadný útěk Albánců do zahraničí, nebo současné aktuální téma o osamostatnění Kosova na Srbsku. Ale co vlastně víme o jejich jazyku?

Kdo jsou vlastně Albánci

Albánské území stejně jako zbytek balkánského poloostrova bylo téměř po pět století ovládáno Osmanskou říší. Samostatná Albánská republika byla vyhlášena v roce 1912. Svým územním rozsahem se dnes řadí mezi jedny z nejmenších zemí Evropy, je asi 3x menší než Česká republika a odhadem zde žijí asi 3 miliony obyvatel, obrovský počet etnických Albánců žije v zahraničí (nejvíce v ostatních balkánských zemích a USA).

Albánské obyvatelstvo se dá rozdělit do dvou skupin: Ghegové – žijí na severu země a jejich nářečí bylo dříve literárním jazykem. Na jihu země žijí Toskové, jejichž toskický dialekt se stal základem spisovného jazyka.

Albánie je jedna z nejchudších evropských zemí, ne-li úplně ta nejchudší. Zlepšení této situace může být i v rozvoji turistického ruchu, o který v posledních letech usiluje Ministerstvo turistiky. 

Islám může být tolerantní

Podle oficiálních statistik je Albánie jediným evropským státem s převahou muslimů. Albánci z mateřské Albánie (“albánští Albánci”) jsou na rozdíl od kosovských Albánců či Albánců v Makedonii v otázkách víry a náboženského vyznání velmi tolerantní.

Albánský jazyk

Albánština se řadí ke skupině indoevropských jazyků, ale tvoří její samostatnou větev (nemá prakticky nic společného s ostatními indoevropskými jazyky). Albánsky ve starověku hovořili příslušníci illyrských kmenů, které obývaly západní část Balkánského poloostrova před expanzí starověkých Řeků.

Národní spisovný jazyk se zformoval během minulého století. Ghegský dialekt, používaný v severní Albánii, byl v roce 1972 sjednocen na jazykovém kongresu v Tiraně s toskickým, používaným v jižní Albánii. Základem spisovného jazyka se stal toskický dialekt.

Písmo

Albánština je psána stejně jako čeština latinkou a ačkoliv je považována za jeden z nejstarších evropských jazyků, písemné památky ze staroalbánského období se nezachovaly (nejstarší pocházejí z 15. – 16. století). Jednotná abeceda byla přijata až v roce 1908.

V psané albánštině se setkáváme s většinou písmen, která známe z češtiny. Navíc se však objevuje velké množství digrafů (dvojice písmen) – např. -rr, -dh, -nj atd. Diakritická znaménka jsou požívána pouze ve dvou případech: -ë (jako anglický neurčitý člen -ə) a -ç (-č).

Přízvuk je volný a nepohyblivý. Běžně se nevyznačuje, ve slovnících však mnohdy najdete přízvuk označen čárkou pod písmenem nebo pod příslušnou samohláskou (např.: lavdëroj, ministri, madh…)

Výslovnost

Oproti češtině se v albánštině vyskytují určité zvláštnosti: 

  • Digrafy -dh se vyslovují jako anglické -th, např.: dhi [ði] → koza
  • Písmeno -ç se čte jako české -č, např.: çorape [čorape] → punčochy
  • Digrafy -gj vyslovíme jako české -ď, např.:  Gjirokastër [Ďirokastər] → albánské město
  • Písmeno -l vyslovíme jako měkké „slovenské“ -ľ, např.: lule [ľuľe] → květ
  • Zdvojené písmeno -ll vyslovíme jako tvrdé -ł, např.: llullë [łułə] → dýmka
  • Digrafy -nj vyslovujeme jako české -ň, např.: një [ňə] → jeden, jedna
  • Písmeno -q vyslovíme jako české -ť, např.: qafë [ťafə] → krk
  • Digrafy -rr vyslovíme jako dlouhé -r, např.: rruga [Ruga] → ulice
  • Digrafy -sh vyslovíme jako české -š, např.: Shkodër [Škodər] → albánské město
  • Digrafy -xh jako české -dž, např.: xhaba [džaba] → zdarma
  • A konečně digrafy -zh jako české -ž, např.:   zhabë [žabə] → žába

Gramatika

Z gramatického hlediska je albánština podobná ostatním balkánským jazykům, obsahuje tzv. balkanismy (což znamená např. zánik infinitivu, složitá struktura časů atd.).

Podstatná jména se skloňují podle rodu (podle maskulina a feminina, neutrum ustupuje a místo něj se používá maskulinum), čísla (singulár, plurál), pádu (stejně jako v češtině kromě pádu sedmého) a také určitosti (určitý a neurčitý člen).

Určitost je dalším specifickým rysem albánštiny. Vyjadřuje se členem, jenž se stává příponou a tvoří pak se slovem jeden celek. Neurčitost je vyjádřena číslovkou jeden, jedna.

Přídavná jména se kladou většinou za podstatné jméno. Skloňování je závislé na příslušném podstatném jméně.

Slovesa se určují podle osoby, čísla, času, způsobu a slovesného rodu. Systém slovesných tvarů je velmi rozvětvený. Např. zde existuje osm časů v oznamovacím způsobu. Dnešní albánština nemá infinitiv (ve slovnících jsou uváděny tvary v 1. osobě jednotného čísla).
Slovosled v albánštině je poměrně volný, stejně jako v češtině.

Povídejte si s Albáncem

Albánština patří k nejobtížnějším a nejneobvyklejším evropským jazykům. Naučit se albánsky je velmi obtížné a to nejen pro Čechy. Na ukázku připojujeme jen několik vybraných slov a frází.

 

Dobré ráno Mirëmëngjes
Dobrý den Mirëdita
Dobrý večer Mirëbrëma
Dobrou noc Natën e mirë
Nashledanou Mirupafshim
Prosím Ju lutem
Děkuji Faleminderit
Ano Po
Ne Jo
Nerozumím albánsky Nuk kuptoj shqip

Cizince obvykle překvapí opačné kývání hlavou: kategorický nesouhlas Albánci vyjadřují vertikálními pohyby hlavy a pro nás matoucím výrazem „jo“ (v překladu „ne“), zatímco souhlas horizontálním pohybem hlavy se slovem „po“ (česky „ano“).

Kontakty:

Velvyslanectví České republiky v Albánii
Rruga Skanderbeu 10a
Tirana, Albania

Velvyslanectví Albánské republiky
Pod Kaštany 22
Praha 6160 00

 

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlad do polštiny, překlad francouzština, překlad angličtiny a překlad němčiny.

Přidat komentář