Židovské jazyky

Hlavním židovským jazykem byla a je samozřejmě hebrejština. Vedle toho v židovském světě vznikla řada dalších řečí. Jejich základem byly obvykle místní jazyky, do nichž pronikla hebrejská slova. Zaznamenávány byly většinou kvadrátním písmem. Můžeme se s nimi setkat v Asii, severní Africe i v Evropě, kde vznikly dva nejrozšířenější z nich: jidiš a ladino.

Jidiš: středověká němčina

Jazykem jidiš mluvili Židé, kteří byli označováni jako „Aškenazim“. Tento termín se původně vztahoval pouze na Židy z německy mluvících oblastí, ale později tak byli nazýváni i židovští obyvatelé západní, střední a východní Evropy. Název jazyku vznikl zkrácením výrazu „jidiš dajtš“, což lze přeložit jako „židovská němčina“.

 


 

Foneticky a gramaticky totiž vychází jidiš skutečně ze středověké podoby němčiny, konkrétně ze středoněmeckých a hornoněmeckých dialektů. Kromě slovní zásoby z němčiny, hebrejštiny a aramejštiny obsahuje také prvky románských a slovanských jazyků. Jidiš původně vznikla jako hovorový jazyk a v písemné podobě se s ní setkáváme od konce 13. století. Zaznamenává se pomocí hebrejské abecedy, takže je vlastně jediným (původem) germánským jazykem, který nepoužívá latinku.)

Západní a východní jidiš

Západní varianta jidiš, která se užívala kromě německých oblastí třeba také v Nizozemí nebo v severní Itálii, se během 19. století téměř vytratila. V těchto oblastech se totiž Židé na rozdíl od východní Evropy asimilovali mnohem výrazněji kulturně i jazykově.

Východní varianta jidiš, která byla mnohem více ovlivněna slovanskými jazyky, se však v Polsku, Ukrajině, Pobaltí, Rusku a Rumunsku udržela až do druhé světové války. Likvidace východoevropských Židů během holocaustu však znamenala téměř zánik i pro tento jazyk.

Jidiš v Izraeli a v USA

Už v 19. století však z východní Evropy mnoho Židů emigrovalo především do Palestiny a USA. V těchto lokalitách přetrval jidiš až do současnosti. V Izraeli dnes hovoří jidiš především ultraortodoxní Židé, kterých je ovšem v celkové populaci výrazná menšina. V USA byla vždy jidiš nejrozšířenější v New Yorku, kde se stala se tmelícím prvkem zdejší židovské komunity.

V jidiš se tu nejen mluvilo, ale taky hrálo divadlo, zpívaly se židovské písně a vycházely knihy a noviny. Asi nejznámějším spisovatelem v jidiš byl Isaac Bashevis Singer, který v roce 1978 dokonce obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Dnes však i Židé v New Yorku mezi sebou běžně hovoří anglicky a jidiš se postupně stává spíše už jen jazykem literárním. Jidiš údajně v současnosti ovládá na celém světě kolem tří miliónů lidí. Je ovšem otázka, kolik z nich tento jazyk skutečně používá v každodenní praxi.

Slovíčka z jidiš

Příbuznost jidiš s němčinou je u některých slov či slovních spojení naprosto zřejmá na první pohled či poslech. Příkladem může být počítání od jedné do deseti: „ejns, cvej, draj, fir, finf, zeks, zibn, acht, najn, cen“. Přání dobrého rána a všeho nejlepšího vyjádříme slovy „a gut morgn“ a „ales bestes“. Z dalších slov, jejichž význam pochopí každý znalec němčiny, jmenujme třeba „bichl“ (knížečka), „brojt“ (chléb), „frojnt“ (přítel), „zinger“ (zpěvák) nebo „velt“ (svět).

Z hebrejštiny zase pochází výrazy jako „šolem“ (mír), „cholem“ (sen) „chochem“ moudrost nebo „goj“ (člověk, který není Žid). Se stopami jidiš se setkáme dokonce i v (hovorové) češtině. Každý z nás asi někdy zaslechl výrazy jako „mešuge, póvl, čurbes, melouch, šlamastyka“. 

Ladino: středověká španělština

Ladino bývá také někdy označováno termínem „judeo-espaňol“. Jde o jazyk Židů z Pyrenejského poloostrova, kteří sami sebe nazývali hebrejským výrazem „Sefardim“. Když byly ze Španělska koncem 15. století definitivně vyhnání muslimové (reconquista), odešla spolu s nimi také velká část španělských židů, kteří nechtěli přijmout křesťanství.

Přestěhovali se odtud především do oblastí Balkánského poloostrova, Turecka, severní Afriky nebo Palestiny, kam sebou samozřejmě přinesli i svůj jazyk. Ladino vzniklo (stejně jako jidiš) ve středověku z nářečí tehdejší kastilské španělštiny.

Od dnešní španělštiny se tak liší asi podobně jako současný český jazyk od češtiny z doby husitů. Ladino tedy patří mezi románské jazyky, ale samozřejmě jako židovský výtvor obsahuje četné prvky hebrejštiny, ale i dalších jazyků těch zemí, do nichž se „Sefardim“ přestěhovali. V písemné formě bylo ladino původně zaznamenáváno v hebrejské abecedě, ale od 20. století se objevuje psané i v latince. 

Ladino ve 20. století a v současnosti

Holocaust prakticky zničil i židovskou populaci na Balkáně, takže ladino zde téměř vymizelo. Po druhé světové válce se většina přeživších „Sefardim“ odstěhovala do Izraele. Zde však (hlavně mladí) začali mluvit moderní hebrejštinou, protože nechtěli příliš dávat najevo, že jsou přistěhovalci. V současné době se počet obyvatel Izraele, jež tento jazyk používá či ho alespoň v nějaké míře ovládá, odhaduje na dvě stě tisíc. Vedle toho hovoří ladinem několik tisíc Židů v Turecku a v Řecku.

Lešon Kenaan

V období středověku možná dokonce vznikl svébytný židovský jazyk i v českém prostředí. Jde o tzv. „lešon Kenaan“, což lze přeložit jako „jazyk zdejší země“. Mimo území Čech se ještě vyskytoval v oblasti Polska a Lužice. Jde tedy o západoslovanský jazyk, který se zřejmě velmi podobal staročeštině. Dochoval se v podobě glos židovských učenců v náboženských textech. Nelze však s jistotou říci, zda šlo skutečně o samostatný jazyk či nářečí anebo jen o staročeská slova, zapsaná v hebrejském písmu. Charakter dochovaného textu podle lingvistů spíše odkazuje na druhou možnost. 

Mimoevropské židovské jazyky

Jak již bylo řečeno v úvodu, židovské jazyky existují také v Africe a v Asii. Jejich globální kulturní význam a vliv je však v porovnání s jidiš a ladinem poměrně malý, takže se o nich zmíním jen telegraficky. V severní Africe se například můžeme setkat s různými variantami židovské arabštiny (židovská berberština v Maroku, židovská tuniská arabština nebo židovská tripoliská arabština v Lybii).

Etiopští Židé (Falašové) zase používají vlastní variantu zdejší amharštiny. V Asii se s židovskými jazyky setkáme především v její jihozápadní a střední části. Židovská turečtina se nazývá karaimština a její nositelé se během 17. a 18. století dostali až na Krym a do Litvy. Jahudičtina je židovskou verzí irácké arabštiny a jazyk Džidí zase židovskou perštinou. Ve střední Asii se vyskytuje bucharština (židovská tádžičtina) nebo židovská tatarština. Dokonce i v Indii nalezneme židovské varianty drávidských jazyků.

Odkazy k podrobnějším informacím na internetu:
http://www.jewish-languages.org/
http://yiddishbookcenter.org/
http://www.yiddishdictionaryonline.com/
http://jdl.czechian.net/jidisslovnicek.html
http://www.sephardicstudies.org/komunita.html

 

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlad stránek, překlady z ruštiny, překlad webových stránek, anglický překlad a překlady do francouzštiny