Ze života au-pair

Jako au-pair jsem se rozhodla v zahraničí strávit celý rok a pořádně se naučit anglicky. Kamarádka mi poradila zajít do agentury, kde jsem vyplnila přihlášku, absolvovala pohovor v angličtině a pak jen čekala na rodinu.

Česká rodina ve Skotsku

Do týdne jsem měla rodinu, rozvedenou mamku dvou holčiček, která s nimi žije ve Skotsku. Navíc byla mamka Češka, takže moje obavy z počátečního nedorozumění byly pryč. S rodinou jsem se setkala na jejich dovolené v Česku a nadšeně odletěla na sever Velké Británie. Velice brzy se však ukázalo, že anglicky se takto nenaučím, protože se mnou rodina komunikuje v češtině.

Navíc se objevily hned zpočátku problémy s dětmi, které nikdy žádnou au-pair neměly a zkoušely, jak daleko mohou zajít. Naštěstí jsem mohla vše řešit s jejich matkou a po jednom výstupu jsem zatnula zuby a řekla si, že to vydržím a holky si mě nakonec oblíbí. A bylo to pravda. Za dva měsíce si na mě holky zvykly a získala jsem autoritu.

Kromě práce kolem dětí jsem měla na starost také úklid, takže jsem si připadala, že jsem spíše uklízečka. Ve Skotsku jsem zůstala téměř půl roku a díky prima partě ostatních au-pair se mi tam líbilo. Bohužel jednoho večera za mnou přišla matka, že děti dostaly po dvou letech družinu a já si začala balit kufry. Loučení bylo smutné, holky i mamka brečely a já věděla, že nakonec jsem si je všechny získala.

V Holandsku a ve špíně

Agentura mi našla rodinu z Holandska, i když jsem chtěla zůstat ve Velké Británii a konečně se pořádně naučit anglicky. Ujistili mě však, že všichni mluví plynule anglicky, takže se nemám čeho bát. Na letišti v Rotterdamu mě vyzvedl taťka rodiny a odvezl domů, kde na mě čekaly dvě holky (3 a 6 let). Nepřítomnost matky rodiny při přivítání mě zarazila, ale unavená po cestě jsem si chtěla především odpočinout.

„Můj pokoj“ byla místnůstka 3×2 metry, kde byl přebalovací pult, skříně plné dětského oblečení a postel. První noc jsem byla v šoku a na špinavé povlečení jsem si dala čistý ručník. Ráno jsem pochopila, že nepořádek a špína je v celém domě. Ze Skotska jsem byla zvyklá na pořádek, takže jsem byla v šoku.

Po víkendu jsem zavolala agentuře, kde mě informovali, že pokoj rodina vyklidí. Ovšem tak se nestalo ani po týdnu, kdy jsem trpělivě čekala. Problémy byly i s jídlem, protože doma byl v podstatě jen toustový chléb, máslo, vajíčka a rýže. Později jsem zjistila, že v rodině zrovna probíhá velká manželská krize a atmosféra byla napjatá. Při jedné jízdě do kostela jsem také přišla na to, odkud se v rodině bere jídlo. U kostela se totiž pravidelně rozdávalo jídlo sociálně slabším lidem s prošlou zárukou nebo těsně před koncem spotřeby.

Po tomto zážitku jsem už opravdu chtěla pryč. V agentuře mi řekli, že u rodiny musím zůstat, protože jsem vázaná smlouvou než jim najdou novou au-pair. Veškeré finance jsem dala za letenku a pojištění, takže jsem byla v pasti. Navzdory tomu, že rodina nedodržela podmínky smlouvy, tak jsem musela zůstat. Nechtěla jsem fňukat rodičům to telefonu, takže mi nezbývalo než zatnout zuby a vydržet. Po 5 týdnech jsem dostala novou rodinu a odjela. Za mnou zůstaly jen nepříjemné zážitky a rozbitá postel.

Poslední štace v Amsterodamu?

Moje třetí rodina žije v Amsterodamu a jsem tady již šestý měsíc. Na starost mám dvouletého chlapečka, který je fajn. Práce je časově náročná (hlídám 12 hodin denně) a peněz málo. Rodina je na tom finančně hůř, takže i tady je občas méně jídla, ale dá se to vydržet. Našla jsem si zde dvě kamarádky, se kterými se vídám, ale v mém okolí žádná au-pair není.

Přes všechny negativní zážitky však platí „co tě nezabije, to tě posílí“. Být au-pair není vždy růžové, ale člověk se nesmí vzdát a jít dál.

Jana K.  

K příspěvku slečny Jany přinášíme i názor z druhé strany.

Au-pair je brána jako nejlevnější možnost, jak vycestovat do zahraničí a naučit se jazyk. Jako vše,  má to svá pro i proti.

Jana „udělala chybu“, když se vypravila do česky mluvící rodiny. Pro Češku je samozřejmě jednodušší komunikovat česky, takže není divu, že angličtinu v rodině moc neslyšela. Názory na výchovu dětí se liší, a lze předem očekávat, že nová rodinka bude mít jiné představy než vy. Jana však měla to štěstí, že mohla s paní domu mluvit a nakonec si svou pozici v rodině vydobyla.

V druhé rodině už Jana tak spokojená nebyla, ale i tyto potíže se dají řešit.
Důležité je především to, co má napsáno ve smlouvě, kterou s agenturou uzavírá. Podle smlouvy by se totiž au-pair, agentura a rodina měly řídit. Případ Jany je smutný v tom, že s sebou neměla žádné peníze na cestu domů a musela tak zůstat tam, kde nechtěla. Navíc zde v tomto případě selhala agentura, která by měla rodinu kontaktovat, aby dodržela podmínky smlouvy.

Jana však měla nereálná očekávání. Píše, že u poslední rodiny je v podstatě spokojená, ale nemá zde žádnou au-pair v okolí. Ačkoliv pobyt au-pair není typická pracovní zkušenost, přesto by si dívky (a chlapci) měli uvědomit, že nejedou na dovolenou k přátelům. Lehké domácí práce, které se týkají dětí jsou naprostou normou (vaření pro děti, úklid jejich pokojů, starost o jejich oblečení). Pokud rodina vyžaduje další práce, je třeba trvat na dodržení podmínek smlouvy. Lze se samozřejmě domluvit na výjimečné výpomoci, ale nemělo by to být pravidlem.

Častým problémem bývá doba hlídání. Rodina třeba uvede čas 5-7 hodin denně, ale je třeba vzít v potaz to, že je to čas složený z jednotlivých hodin. Ráno snídaně pro děti a jejich odvoz do školy (cca 2 hodiny) a odpoledne několik hodin.

Navíc je dobré nepodceňovat předchozí znalost jazyka. Případné potíže se mnohem lépe řeší, pokud jste schopna se jakž takž domluvit. Je také třeba počítat s tím, že po tříměsíčním pobytu přes léto v malé vesnici (kde nejsou dostupné jazykové kurzy) se naučíte pojmenovat hračky, dětské potřeby a věci okolo domácnosti. Rozhodně však nezískáte slovní zásobu z oblasti akademické angličtiny. Pokud se au-pair stará o malé dítě, tak se hlavně ze začátku potýká s tím, že svěřenci nerozumí, co přesně chce. Tato situace se navíc může zkomplikovat ve chvílích, kdy dítě pláče a au-pair neví, co mu je, protože nerozumí.

Práce au-pair není pro samotáře a individualisty. Je třeba vzít v úvahu, že au-pair je ta, která do rodiny přijíždí a musí se přizpůsobit jejímu rytmu a ne naopak. Přes všechna negativa má však toto „zaměstnání“ mnohem více pozitiv. Au-pair je považována téměř za člena rodiny a mnohé au-pair i po odjezdu se svojí „rodinkou“ zůstanou v kontaktu.