Lidé, kteří mě znají vědí, že jsem cestovatel. Jakmile se mi naskytne sebemenší příležitost k nějakému výletu, nenechám ji jen tak odejít. Jako každý cestovatel neustále sním o všemožných cestách, které bych mohla zažít. Jedním z těch velkých snů, co se mi v hlavě urodil, bylo odejít na chvíli studovat někam do zahraničí. Vybrala jsem si Maltu a odjela tam koncem léta studovat na Sixth form St. Aloysius‘ College.
Hodně aut a málo místa
Doprava na Maltě je jedno velké dobrodružství. Pominu-li to, že se zde jezdí vpravo, já pořád chodím po špatné straně a rozhlížím se na druhou stranu, jsou Malťané dosti zuřiví řidiči. Když jsem se zeptala, jaká je tu povolená rychlost, dostala jsem jasnou odpověď "60 km/h, ale jen tam, kde jsou kamery". Každá rodina tu má minimálně jedno auto, minimálně. Umíte si představit, co se stane, když ráno všichni vyrazí do práce. Pro mě to znamená půlhodina navíc v autobuse, o dobrou půl hodinu ochuzený spánek.
Z Valletty busem kamkoli
Mě se auto netýká, já si cestuju všude pěkně autobusem. Cestování autobusem je tu velmi jednoduché a brzy si na něj zvyknete. V hlavním městě, Vallettě, je taková centrální stanice. Velký kruhový objezd, kam a odkud míří všechny autobusy. Je to centrální uzel. Kamkoliv potřebujete jet, nastoupíte na bus do Valletty a z ní kamkoli. Až se vám autobusové trasy dostanou opravdu pod kůži, najdete spoustu zkratek, neboli jinak, objevíte další menší uzle.
Místní dopravce Arriva vydává mapu s trasami autobusů. Poprvé jsem z toho byla nadšená, ale ve zkutečnosti ta malá mapička poslouží jen na velmi hrubou orientaci. Takže vám zbývá jediné – spoléhat se na sebe a vše si vyzkoušet. A když máte štěstí, můžete si nechat poradit… Další důležitá věc s kterou tu má hodně cizinců problém, všechny autobusy jsou na znamení. Což znamená, že na každý autobus máváte jak střelení a musíte přesně vědět, kde chcete vystoupit.
První cesta do školy
Po mé první dobrodružné cestě ze školy mě pan Casolani posadil do auta a objel se mnou všechny blízké autobusové zastávky. Je jich tu požehnaně. Ta nejbližší prý je super, když chci jet přímo do Vallety, protože to je kolující autobus (jezdí jen v jednom směru). Abych věděla v kolik že to budu muset vstávat, vydala jsem se na zastávku kouknout na jízdní řád. Tam se píše, že autobus jede pouze do Swiegi, Victorian gardens, což je poměrně blízká zastávka. Celou noc mi to vrtalo hlavou, že by se spletl? No nic, ráno se zeptám, a když nepojede do Vallety, tak se hold projdu na jiný autobus.
První věc se kterou jsem ráno napůl počítala bylo zpoždění. Bylo to 15 minut, což vlastně docela šlo. Na autobusu nápis Victorian gardens. Zkusím to. A když se zeptám řidiče, jestli můžu s tímhle autobusem do Vallety, ono to jde. Hold ne všemi autobusy musí nutně jezdit cizinci, nějaké tajemství si taky musí nechat…
Jízdné pro místní a pro cizince krát dva!
Mají tu krásný systém jízdného. Existuje dvouhodinová jízdenka, tu si snad nikdo nekupuje, je jen o 20 centů levnější než denní. Pak dvou, třídenní a týdenní jízdné. Na Maltě existují dvě ceny. Jedna pro místní (ta je většinou o polovinu nižší) a druhá pro cizince.
Dostat tu pro místní není až tak jednoduché. Nejdřív jsem to ani nezkoušela. Potom mi koupila lístek holčina ze školy. Jak jsem se o tom dál bavili, že je to vážně drahý, učili mě si o lístek říct s maltským přízvukem. Teď pro jistotu ani nic neříkám a rovnou dávám řidiči do ruky nižší částku jako hotovou věc. Hezky se u toho usměji a zatím to vždy vyšlo. Musím to praktikovat, než se mi podaří si vyřídit studentské měsíční jízdné, což je taky oříšek – vždyť jsem cizinec! Snad mi do té doby nedojdou drobný. Bez pomoci hostfamily to nezvládnu, tady už úsměv nestačí. Hold cizinec je cizinec.
Není den jako den
Malá perlička na závěr. Připadala jsem si trošku jako vychcaný Čech. Asi jsem si jízdenky moc upravila k obrazu svému. Ze školy jsem si koupila denní jízdné a samosebou jsem na něj jela i ráno do školy. Den má přece 24 hodin, takže by měla platit do dalšího dne do doby, kdy jsem lístek zakoupila. První řidič se nad tím ani nepozastavil, další mi ale sebral jízdenku se slovy, že je to včerejší. Tak jsem mu krásně vysvětlila svou teorii 24 hodin. On se zamyslel, pokrčil rameny a vrátil mi jízdenku zpátky. Když jsem to pak vykládala ve škole, říkali mi, jak jsem chytrá a dobře se zasmáli. Jen řekněte, co je na tom divného?!