Do Austrálie se jezdí nejen studovat, ale také surfovat a pochopitelně cestovat. Kam se máte vypravit a kolik vás to bude stát? Některé věci jsou v Austrálii cosi jako nepsaná povinnost. Například když žijete v Sydney, ve čtvrti jménem Manly, kde to máte z domova k oceánu sotva pět minut a vedle vaší školy, práce i domova stojí půjčovna surfařských prken, nemůžete nesurfovat.
Hurá na surfing!
Nebo to aspoň nezkusit, protože tady to zkouší všichni. Člověk má v životě překonávat překážky a hlavně sám sebe, rozhodla jsem se to tedy naučit. V celodenním kurzu pro začátečníky za cenu 80 dolarů nás bylo pět a já jsem byla bez debat nejhorší: prkno jsem na cestě od parkoviště po pláž sotva udržela v podpaží, surfařská terminologie mi neříká nic v češtině, natož v angličtině.
Začínali jsme na pláži, kde nám instuktor Mark „na suchu“ vysvětlil, jak se na prkno správně položit a posléze i postavit. Ve vodě mi nešlo ani jedno, natož abych byla schopná poznat, která vlna je ta „pravá“, což je u surfingu dost zásadní. Většinou jsem nedoplula ani na ty podřadnější. Nemluvě o tom, že než jsem byla schopná se otočit a pádlováním nabrat aspoň trochu rychlost, abych se případně mohla zkusit na prkno postavit, vlna mě smetla pod vodu, prkno praštilo do hlavy a tlak málem utrhl nohu i s kotníkem, k němuž jsem ho měla připevněné. Protože Mark měl skutečně svatou trpělivost, na prkno mě jakýmsi zázrakem asi na půl vteřiny postavil. Hurá!
Bohužel surfing není sport, který by mi šel, a tudíž by mě bavil, nicméně věřím, že pokud mu hodně obětujete (času), můžete se ho hodně dobře naučit a můžete od tohoto sportu hodně dostat, hlavně dobrého pocitu. Za vyzkoušení určitě stojí také bodysurfing, k němuž nepotřebujete žádné prkno, pouze pár speciálních ploutví.
Jak šetřit peníze?
Většina studentů se v Austrálii neučí pouze angličtinu a surfovat, ale spojují své studium s cestováním. Má to jeden háček: chcete všude. A nejen v Austrálii. Chcete na Nový Zéland, taky na Fidži, a když vidíte zpáteční letenku na Havaj za 500 dolarů, chtěli byste i tam. A pak do Japonska a do Indonésie a do Asie.
Pokud budete pracovat dvacet hodin týdně s platem kolem dvaceti dolarů, dá se ušetřit. Hodně záleží na tom, kde bydlíte. Pokud na Manly, jako já a preferujete samostatný pokoj, počítejte s náklady kolem 250 dolarů týdně pouze na bydlení plus 50 – 60 dolary na vše ostatní.
Spořit se dá i po malých částkách, jen nesmíte být alkoholici nebo kuřáci. Tyhle legrace jsou v Austrálii skutečně drahé. Krabička cigaret vychází v korunách skoro na čtyři stovky, pivo z obchodu na trojnásobek toho, co u nás, v restauraci pak večer počítejte s cenou okolo deseti dolarů. Asi to nejlepší, co vám mohu poradit, pokud nemáte na kontě miliony a chcete cestovat, je: uspořádejte si priority. Až to budete mít zajděte do kterékoliv cestovní kanceláře a nechcete si navrhnout alespoň hrubý itinerář cesty (je to zdarma) a spočítat předpokládané náklady. Podle toho budete vědět, jak moc musíte pracovat a kolik odkládat stranou na všechny své sny. Více o cestování v Austrálii najdete zde.
Pokud jako já studujete dva nebo víc kurzů angličtiny, je dobré udělat si mezi nimi – když už si nemůžete dovolit víc – alespoň krátké, řekněme dvou nebo třítýdenní prázdniny, během kterých se můžete vydat třeba na Nový Zéland. Na týden taková cesta nemá smysl. Stihnete tak možná „nablikat“ z okýnka autobusu pár snímků, což jsou v případě Nového Zélandu vyhozené peníze.
Kam jet a co určitě navštívit?
Po předlouhém rozhodování a zvažování, kam jet a co vynechat, jsem se rozhodla procestovat pouze a jenom Austrálii. V Asii jsem byla už několikrát, na Nový Zéland jsem nechtěla jet v zimě a jindy to vzhledem ke studiu nebylo možné, na Fidži už mi nezbývaly peníze.
Začala jsem prodlouženým víkendem na Uluru. Kamkoliv se v Austrálii hnete, odevšad na vás vyskakují dva symboly: Sydney a Ayers Rock, jazykem původních obyvatel Uluru. Laikům připadá jako obří kámen, zasvěcenější vědí, že je to nejobjemnější a nejznámější monolit na světě. Australský stát Severní teritorium navštěvují kvůli němu tisíce turistů ročně, přestože jde snad o vůbec nejdražší výlet, který na tomto kontinentu lze podniknout.
Čtyřdenní výlet včetně letenky stojí něco kolem 1.100 dolarů. Za tyto peníze byste mohli měsíc žít na některém z thajských ostrovů: bydleli byste v domku pár metrů od pláže a na obědy i večeře chodili do restaurací. A pořád by vám zbývalo. Uluru, Kata Tjuta, Kings Canyon a Alice Spring za to ale určitě stojí, litovat nebudete. Extrémně nákladný (počítejte zhruba 1700 dolarů, v ceně je doprava i jídlo, spí se pod širákem) je i devítidenní výlet z Broomu do Darwinu přes Kimberley – pravou australskou divočinu. O výletu do rudé země plné krokodýlů a hadů, kde noci trávíte pod širákem s milionem hvězd nad vámi, se více dočtete zde.
Pochopitelně když už jste v Austrálii, nelze nenavštívit Cairns a Velký bariérový útes. Za sebe bych vám doporučila nevynechat ani Fraser Island, největší písečný ostrov na světě, kde písek budete mít úplně všude. Můžete tady řídit auto v písečných dunách na břehu oceánu, pozorovat velryby a koupat se v barevných jezerech. Určitě pak musíte vyjet do Melbourne, zejména v době Australian Open nebo Grand Prix Formule 1. Lístky na tenis nejsou nic levného, ale z atmosféry vám přeběhne mráz po zádech. To lístky na formule seženete ve srovnání se vstupenkami na závody v Evropě nebo v Asii doslova za hubičku. A jestli Australané něco umí, pak bavit se, fandit a užívat si. No přesvědčte se sami.
Sám, nebo s někým?
Do Austrálie jsem odjela sama. Nejdřív jsem plánovala, že se na cestu po půlročním studiu vypravím s někým ze svých spolužáků, to se ale záhy ukázalo jako nedostižný sen. Každý měl trochu jiné plány, a kdybychom je chtěli zkombinovat, cesta by se nám nesmyslně prodražila. Pokud cestujete sami na vlastní pěst a nejste minimálně dvojice, nevyplatí se půjčovat ani auto, tím spíš karavan a je lepší nechat si cestu alespoň částečně zorganizovat některou z cestovních kanceláří. Nejen že vám zdarma udělají itinerář a zařídí všechny letenky a autobusové jízdenky, ale program nastaví přesně podle vašich přání.
Řekněme, že chcete svou dvouměsíční cestu začít v Broomu, kde se zároveň chcete dva dny porozhlédnout. Dva dny máte volný program, načež se připojíte k organizované skupině, která vyráží do Darwinu. Přijdete do Darwinu, kde máte zase volný program a po třech dnech se znovu připojíte zase k jiné skupině, která zrovna vyráží na třídenní návštěvu Národního parku Kakadu. Cestujete, poznáváte stále nové lidi a nejste vystresovaní kvůli zařizování všeho potřebného.
Co bych po svých zkušenostech z Austrálie udělala jinak, nezaplatila bych cestovní kanceláři všechny organizované výlety předem a minimálně výlety na Velký bariérový útes nebo Whitsunday Island bych si zařizovala aktuálně na místě podle počasí. Pochopitelně cestovat jde i bez služeb cestovní kanceláře. Celou Austrálii můžete bez problémů projet autobusem Greyhound. Společnost nabízí akční ceny jízdenek, takže například za cestu z Cairns do Sydney zaplatíte okolo 300 dolarů, přičemž můžete vystupovat a nastupovat kdy a kde se vám zlíbí, jen se nesmíte vracet zpátky, odkud jste přijeli.
Se zařizováním výletů vám pak pomohou v kterémkoliv hostelu nebo cestovní kanceláři, kterých je všude plno. Mimochodem, cokoliv si potřebujete koupit na cesty, vyplatí se podívat do čínských obchodů, v Sydney například Paddy´s Market. Užitečná je také webová stránka, kde sice z druhé ruky, ale výrazně levně, koupíte všechno, na co si vzpomenete a obratem to tady můžete i prodat. Se vším potřebným vám poradí specialisté v agentuře Information Planet.