Studium v Oxfordu

Studium na Oxfordu je zcela jistě unikátní životní zkušenost. Svůj podíl na tom může mít život ve středověkých budovách anebo přítomnost těch nejlepších akademiků světa. Ať už se ale zeptáte jakéhokoli studenta na výjimečnost Oxfordu, nebude to ani jedno. Samostatná práce a množství studentských aktivit jsou tím, co stojí za úspěchem univerzity.

Kdo Oxford navštívil, je pravděpodobně zmatený z množství různých kolejí – Balliol College (má vlastní kolej), Exeter College (kde studoval J.R.R. Tolkien), Christ Church (kde se natáčel Harry Potter). Je jich více než třicet. A každá je nezávislou vzdělávací institucí.

V Balliol je nás v ročníku asi sto ( 16 historiků, 7 mediků, 1 student sánskrtu…). V koleji jíme, bydlíme, ale máme i svou knihovnu a vyučující. Po příjezdu jsem měl pocit, že v koleji je všechno a po celé tři roky nebudu muset její hradby opustit.

Univerzita a její fakulty jen zastřešují systém přednášek, zkoušek a reprezentují koleje navenek. Představte si Spojené státy – koho v Evropě zajímá Kalifornie nebo Texas? To jsou také “samosprávné” koleje, na které dohlíží Washingtonská administrativa.

Koleje mohou stále fungovat i proto, že Oxford stojí na individuálním přístupu ke studentům. Mám jedinou povinnou hodinu výuky týdně – sám se svým vyučujícím. Jako přípravu na týdenní téma musím přečíst odhadem 15 knih a napsat esej o asi pěti stránkách. Na četbu dostávám nezávazné doporučení. Vždy si ale můžu přečíst to, co mi přijde důležité a zajímavé.

Ve skutečnosti si i předměty mohu vybírat velice volně. Po výběru z 18 období teď studuji světovou historii 1941-73. Víc toho za  trimestr nestihnu. A ať už se jedná o komunismus v Československu anebo vzdělávací reformy okolo roku 1968, můj vyučující mi velice rád připraví nové seznamy literatury.

To všechno je možné proto, že Oxford dává důraz na pokročilé logické (a zároveň originální) přemýšlení. Encyklopedické znalosti jsou odsunuty na druhou úroveň. Ve vědomostních soutěžích by místní studenti proti českým dozajista neměli šanci. Ale tak je to asi správně – země potřebuje lidi, co přemýšlí, nikoli chodící Wikipedie.

Důraz na přemýšlení navíc dává smysl humanitním předmětům. Vždyť právě kvůli důrazu na vědomosti jimi v ČR mnozí opovrhují! A k tomu všemu je tu samotné bakalářské studium považované za ukončené vzdělání. Magistr či doktorát jsou určené pouze pro specialisty a vědce.

Kromě tvrdého tréninku v přemýšlení si místní studenti odnáší skvělé zkušenosti ze studentských organizací. Profesionální studentský tisk, produkce divadelních her, příprava přednášek se světovými osobnostmi, studentská samospráva – snad každý si student si tu najde něco pro svůj volný čas. I manažera baru si volíme z řad studentů. Lepší britští zaměstnavatelé požadují od studentů, aby za sebou měli zkušenosti z odpovědné pozice v některé ze studentských organizacích.

Studium na Oxfordu ani kdekoli jinde v Británii není nedosažitelně drahé. Všem studentům z EU pokrývá školné místní vláda. Studenti poté školné splácí nízkým procentem ze svých příjmů. Bydlení a jídlo jsou samozřejmě drahé – odhadem 5.000 liber za rok. Alespoň na Oxfordu existuje spousta sociálních stipendií, která mě osobně pokrývají téměř polovinu ročních výdajů.

Přihlášky pro studium v Oxfordu se podávají velice brzy. Běžné uzávěrky jsou začátkem kalendářního roku, ale na Oxford (a Cambridge) je to už v říjnu rok před nástupem. Před tím je samozřejmě potřebná doba na přípravu.

Vhodné je s přípravami začít už kolem Velikonoc. Přihláška musí kromě vašich známek a školního doporučení obsahovat i specifický motivační dopis. V něm musíte ukázat své nejsilnější stránky a akademické zájmy. Musíte oxfordské vyučující přesvědčit, že na školu patříte.

Potom bych už jen doporučil přečíst spoustu knih o tom, co chcete studovat. Pomůže vám to pochopit, co to vlastně chcete studovat. Přemýšlejte o každém argumentu, na který narazíte, z několika úhlů pohledu. Pokaždé nahlížejte pod pokličku. To je pro pohovory ten nejlepší trénink.

U pohovorů se nestresujte – jen si zkuste užít rozhovor s jedním z nejvíce vzdělaných lidí na světě. Jen si při tom pamatujte, že vědomosti vám místo nezískají. Tady je zajímá, jak umíte myslet. Případně hodně štěstí!

Autor Jan Indráček studuje druhým rokem historii na Balliol College.