Soudní znalec překladatel-tlumočník ve Francii

„Soudní znalec je osoba která nabyla zkušeností v určitém oboru, uměleckém, vědeckém nebo řemeslném. Tato osoba je zapsaná na speciální listině tak jak to určuje zákon nebo předpisy, soudce jí pověřuje posláním, které spočívá v tom, aby dodala informace a kvalifikované mínění technického rázu, potřebné pro vyřešení určitého soudního sporu.“

Soudní překladatel – tlumočník

Soudní překladatel a tlumočník, který je uznán za soudního znalce se nesmí spokojit pouze s tím, že ovládá dva nebo více jazyků. Musí mít rovněž určitou úroveň v oblasti právního vzdělání, i když se o právníka jako takového nejedná. Je jazykovým specialistou, ale musí mít všeobecné znalosti z různých oborů.

Dost často se o tuto funkci ucházejí rodilí mluvčí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že překlad je jednoduchá věc, která vyžaduje pouze více méně dobrou znalost svého mateřského jazyka. Kandidáti často tvrdí, že jinému jazyku „rozumí“, ale zapomínají na to, že neovládají ani jeho zvyky ani jeho přesné používání.

Jenže dobrý překladatel a hlavně soudní tlumočník, který jazyky ovládá, musí zároveň umět včlenit ty, kterým tlumočí nejen do jejich kulturních, humanitních a socio-kulturních podmínek, ale i do podmínek cílového jazyka, do kterého překládá.

Soudní překladatel a tlumočník si v žádném případě nemůže dovolit improvizaci, která by vznikla díky ignoranci podmínek ve výchozím nebo i v cílovém jazyce. Soudce a jiné úřady na něm budou vyžadovat překlady různého charakteru, a proto je soudní překladatel a tlumočník tím, kdo chápe to, co je mu vyjádřeno ve výchozím jazyce a co odpovídá jiné kultuře a zvykům, a přesně dokáže tato fakta předložit (a ne jen přeložit !) v jazyce cílovém.

Zvláštní aspekt jeho práce tedy spočívá v tom, že vystupuje jednak jako opravdový soudní znalec, a to i když se ho texty občanského zákoníku a justiční organizace netýkají tak, jako soudní znalce v jiných oborech. Musí umět poslouchat ty, pro které tlumočí, stejně jako ty, kteří se na něj obrací. Musí jednat tak, aby umožnil dialog těm, kdo by si jinak nemohli porozumět. Musí dokázat odstranit jazykovou a psychologickou bariéru mezi dvěma různými aktéry. Proto je třeba, aby dobře znal spisy, které mu jsou svěřeny a uměl často velmi rychle reagovat a převést je do jazyka, který odpovídá zemi, jejíž právní kultura se liší od té na kterou je zvyklý.

Není ani soudcem ani účastníkem dialogu, musí mít neustále na zřeteli to, že musí zůstat neutrálním a co nejvěrněji převést do cílového jazyka často i rozdílné věci. Z právního hlediska si nesmí dovolit žádné osobní posudky.

Tedy, krátce řečeno: soudní  překladatel – tlumočník je justiční pomocnou sílou, vystupující jako neutrální a kvalifikovaný jazykový technik.

Jak jsou ve Francii jmenováni soudní překladatelé – tlumočníci

Ve Francii jsou tito pomocníci justice vybíráni odvolacími soudy na základě textů které se vztahují na soudní překladatele-tlumočníky.* Kasační soud navíc sestavuje každý rok listinu soudních znalců ze všech oborů, včetně jazykových. Soudní znalci jsou rozděleni do různých kategorií podle specifické nomenklatury, překladatelé-tlumočníci spadají konkrétně do rubriky „H“ (H.1: se vztahuje na tlumočníky, H.2. na překladatele a H.3 na tlumočníky pro hluchoněmé).

Povinnosti soudního překladatele – tlumočníka ve Francii

Při žádosti o zápis na listinu soudních překladatelů-tlumočníků musí žadatel dokázat svou bezúhonnost, dobrou morálku a kvalifikaci.

Nejprve je jmenován na zkušební období dvou let, po kterém může požádat o další jmenování na pět let. Při svém jmenování složí slib před předsedou odvolacího soudu, který ho do jeho funkce jmenoval. Takto jmenovaný soudní překladatel-tlumočník je povinen nejen ovládat jazyk(y) , ale účastnit se pravidelně školení v oblasti teorie justice a práva. Je pravda, že tyto kurzy, organizované různými Institucemi, některé kandidáty mohou odradit, protože si je musí sami platit.

Průběžně se potom musí soudní překladatel-tlumočník sám vzdělávat :

  • ve svém rodném jazyce, musí sledovat, jak se jeho mateřský jazyk vyvíjí a jak tento vývoj zasahuje do legislativních změn.
  • v jazyce, do kterého překládá nebo tlumočí. Pochopitelně musí být vybaven slovníky, ale ty samy o sobě nestačí. Internet může být dobrým pomocníkem, ale při využívání informací takto získaných je třeba krajní ostražitosti, optimálním řešením jsou občanské, obchodní Zákoníky, trestní řády, kopie soudních rozhodnutí,… dobrý soudní překladatel-tlumočník  se musí  neustále seznamovat se změnami  justičních systémů odpovídajících zemí.
  • v oblasti práva a znalosti justičního systému (často finančně náročné školení).
  • Nelze ignorovat ani evropskou legislativu a předpisy.

Každoročně je třeba předkládat odvolacímu soudu důkazy o přítomnosti na těchto školeních a o zvyšování osobní kvalifikace, k 1. březnu je třeba předložit seznam svěřených poslání za uplynulé období.

Je zcela jasné, že soudní překladatel-tlumočník musí být diskrétní a umět zachovávat mlčení,  tohoto se týká i následující věta slibu při jeho jmenování : „…slibuji, že budu vykonávat své poslání podle svého svědomí a že nebudu šířit informace kterých se mi při něm dostane, ani jich nebudu zneužívat…, jsem si vědom toho, že jsem držitelem tajných informací ve spojení se soudním řízením, při jejich rozšiřování se vystavuji stíhání podle článku 434-7-2 trestního zákoníku…“

Pochopitelně, že musí mít také neustále na zřeteli to, že …“soudnímu překladateli-tlumočníkovi je zakázáno, aby přijímal, ať už přímo nebo nepřímo od jedné ze zúčastněných stran jakoukoliv odměnu nebo náhradu svých výdajů…“ (článek 160, 161, 166 Trestního Zákoníku, články 237, 238, 244 et 248 Nového Kodexu civilní procedury). Za své služby je odměňován pouze na základě soudního rozhodnutí podle platných tarifů.

(Osobně dodávám, že jsme placeni většinou asi tak rok po ukončení našich poslání, ale i tak je tato práce zajímavá a velmi obohacující.)

Další povinností je disponibilita soudního překladatele-tlumočníka, který složil slib, že bude sloužit justici a tak musí pozitivně odpovědět na jakékoliv vyzvání ze strany justice nebo policie či četnictva. „V případě, že tlumočník neodpoví pozitivně na vyzvání dostavit se na místo tlumočení co nejdříve, může mu být udělena pokuta ve výši 3 750 eur…“ (čl. 121-2 trestního Zákoníku).

Soudní překladatel-tlumočník musí umět zůstat být skromným. V případě, že si všimne toho, že text který je mu svěřený přesahuje jeho kompetence, musí  ho umět odmítnout a hlavně, nespokojit se pouze s přibližným nebo nepřesným překladem. Jeho zodpovědnost je velká.
V případě nutnosti může jakýkoliv francouzský úřad jmenovat „jednorázového“ soudního tlumočníka. Po ověření jazykových schopností složí tato osoba jednorázový slib pro konkrétní a výjimečné poslání.

Soudní znalci překladatelé–tlumočníci ve Francii většinou nevykonávají tuto funkci jako stálé zaměstnání. Tato činnost patří do rámce „příležitostné činnosti neobchodního charakteru“, která je také jako taková zapsána do příslušné rubriky každoročního přiznání o výdělcích, a kompetentní úřady vypočítávají potom každému překladateli odpovídající daně z příjmů. Rovněž není plátcem DPH.

Zaměstnavatel musí respektovat předvolání soudního překladatele a uvolnit ho ze zaměstnání, záleží na zaměstnavateli, bude-li nebo ne požadovat náhradu času, který jeho zaměstnanec věnoval této funkci.

Osobně neznám žádného francouzského kolegu, který by se při této činnosti finančně obohatil. Každé poslání, které je nám svěřeno je jiné a vyžaduje si speciální pozornost. Je to funkce, i náročná, ale která může mít pro jejího vykonavatele velký přínos jak z lidského hlediska, tak i pro osobní kulturní rozvoj.  

*Jedná se ustanovení článku 23 výnosu 2004-1463 z 23. prosince 2004 a výnosu č. 2005-214 ze 3. března 2005, v aplikaci článku 35 výnosu č. 45-2658 ze 2. listopadu 1945.

Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.