Soudní, úřední či notářsky ověřený překlad?

Moderní doba poznamenaná nárůstem obchodních příležitostí v zahraničí
s sebou logicky přináší nutnost překládání nejrůznějších materiálů do
jazyků země, v níž firmy hodlají investovat, či s místními
podnikatelskými subjekty spolupracovat. Aby byla taková spolupráce
legální a oficiální, vyvstává povinnost mít k dispozici přeložené také
úřední listiny.

Mezi ně patří zakládací smlouva společnosti, výpis z Obchodního rejstříku, Potvrzení o daňovém domicilu a různé další. Jelikož se jedná o úřední dokumenty, je nutné vyhotovit tzv. úředně ověřený či jinými slovy soudní překlad.

Nemusíme však zabíhat pouze do oblasti mezinárodního obchodu. Úředně ověřený překlad se dotýká také civilního života a zahrnuje překlady takových dokumentů a listin, jako například nejrůznější osvědčení, vysvědčení o absolvování kurzů, povolení k sňatku, rodný list, úmrtní list a další.
V mnohých případech se stává, že nás kontaktuje klient s požadavkem na notářsky ověřený překlad.

Tento název je mírně zavádějící, jelikož můžeme nabýt dojmu, že vyhotovený překlad bude ověřen notářem. Tak tomu však není. Překlad smí být výhradně ověřen tlumočníkem, který je k tomuto úkonu zmocněn jmenovací listinou příslušného soudu a svým kulatým razítkem na Tlumočnické doložce a připojeným podpisem potvrzuje, že překlad odpovídá znění připojené listiny. Platí také pravidlo, že takový tlumočník smí udělit kulaté razítko nebo jinými slovy vyhotovit a ověřit překlad pouze v jazyce, ke kterému má oprávnění.

Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že přeje-li si klient vyhotovit úředně ověřený překlad mezi cizími jazyky, je nutné, aby takový překlad vyhotovil tlumočník, který má oprávnění na oba cizí jazyky. Pokud takový tlumočník v databázi nefiguruje, je bohužel nutné provést „dvojí překlad“, což prakticky znamená, že se text přeloží nejdříve do jednoho jazyka, sešije se s originálním dokumentem a poté se z tohoto překladu vyhotoví další úřední do cílového jazyka, který se opět sešije s originálním dokumentem a prvním překladem. Tato varianta však, k nevůli klientů, zvyšuje celkové náklady.

Samostatnou kapitolu pak tvoří cizí jazyky, u nichž nemáme k dispozici žádného soudem zmocněného tlumočníka. Existují pak v zásadě dvě možnosti. Provede se běžný překlad dokumentu z či do daného jazyka, pokud má agentura ve své databázi vhodného dodavatele a vystaví se klientovi potvrzení, které garantuje kvalitu a správnost překladu. Je však třeba si uvědomit, že takové potvrzení nemá v žádném případě oficiálního ověření překladu a je čistě rizikem klienta, zda mu toto potvrzení bude akceptovat úřad či organizace, pro niž je překlad určen. Druhou možností je provedení překladu prostřednictvím zahraničního soudního tlumočníka do některého z běžnějších cizích jazyků (angličtina, němčina, polština, slovenština) a poté se takový překlad úředně přeloží do cílového jazyka (českého). Tato varianta však opět zvyšuje celkové náklady, nicméně je celkem běžně používanou.

V každém případě je třeba si uvědomit, že do provedeného úředně ověřeného překladu nelze jakkoliv zasahovat a provádět jakékoliv změny, pokud je neučiní sám tlumočník. Jelikož se jedná o úřední překlad, vystavuje se člověk, který by změny v překladu provedl a jakkoliv do něj zasáhl, nebezpečí padělání a pozměňování úřední listiny. Rovněž je nezbytné vědět, že soudní tlumočník nesmí ověřit překlad, který sám nepřekládal.

A které dokumenty se nejčastěji vyhotovují s ověřením? Jsou to především tyto:
● certifikáty, diplomy, osvědčení a vysvědčení
● výpisy z obchodního, živnostenského nebo trestního rejstříku
● rodné, úmrtní a oddací listy
● rozsudky a další podklady pro soudní instituce

Autor pracuje jako překladatel v agentuře Seller Moravia.