Stává se, že zákazník, ať překladatelská agentura nebo firma, zadá překlad a současně s ním pošle překladateli svůj slovníček s odbornými termíny, které jsou pro obor či firmu specifické a vyžaduje je dodržovat. Pro kvalitní překlad a spokojenost zákazníka je to samozřejmě nezbytné, ale podívejme se na to, co to přináší překladateli.
V extrémním případě, a těch není málo, může jít o text o velmi málo stranách a dodaný slovník může obsahovat stovky termínů. Přijme-li překladatel takovou zakázku (a může být od dotyčného zákazníka ojedinělá), pak bude při překládání muset neustále nahlížet do slovníku a porovnávat termíny, které obvykle používá nebo je má z obdobných překladů zažité, s termíny ve slovníku.
Znamená to značné snížení produktivity, jinými slovy, normostranu textu přeloží i za více než dvojnásobek času než obvykle, tedy je to poměrně ztrátová zakázka. Kromě toho to, co si při překladu osvojí, už nemusí nikdy potřebovat, zejména když nepůjde o trvalou spolupráci se stejným zákazníkem.
V případě opakovaných zakázek se to již vyplatí, protože překladatel má naopak podstatně vyšší jistotu, že se zákazník příště obrátí opět na něj, protože si překladatele „vychoval“ a může se spolehnout, že překlad bude podle jeho představ.
Jiným příkladem problémů s překladem je případ, kdy zákazník potřebuje přeložit mnoho stránek v tak krátkém čase, že to jeden překladatel prostě nemůže stihnout. Zadá tedy překlad překladatelské agentuře, která zakázku rozdělí mezi více překladatelů.
A opět nastává problém. Často lze stejnou věc říci více způsoby a termíny a kolik překladatelů, tolik různých podob překladu. Při spěšném překladu není čas na konzultace mezi jednotlivými překladateli ohledně používání překladů konkrétních výrazů (jak to někdy agentury vyžadují) a navíc, každému překladateli může působit problém nebo nejistotu jiný výraz. Je-li zákazník rozumný a chápe tyto potíže, je spokojenost na obou stranách, v opačném případě nastává tahanice o slevy a často i ztráta zákazníka.
Pokud jde o opakované překlady od stejného zákazníka nebo ze stejného oboru, tyto problémy dnes značnou měrou odstraňují překladatelské nástroje a dodané databáze termínů a frází (Trados, Across atd.). Nevýhodou v takových případech ale je, že těmito nástroji musí být vybaveni všichni překladatelé, jinak to nefunguje.
Další úskalí přináší vzájemná výpomoc překladatelů mezi sebou, která obvykle vede k jejímu brzkému ukončení. Když překladatel přijme zakázku, na jejíž splnění termínově nestačí nebo se mu vyskytne při překládání nějaká neočekávaná překážka (krátkodobá indispozice apod.), může situaci řešit tak, že část zakázky přenechá známému kolegovi, o kterém ví, že překládá dobře a má s překlady zkušenosti. Ovšem i zde platí to, to bylo uvedeno výše, tj. používání stejných termínů pro dané výrazy, případně i shodná grafická úprava přenechané části textu. Pokud pak nemá čas na zkontrolování oné části překladu, dodané kolegou a spolehne se na jeho správnost, může se dočkat nemilého zklamání v podobě reklamace od zákazníka a někdy i jeho ztrátu.
Pokud na to čas má, musí kontrole překladu věnovat určitý čas, většinou i leccos opravit nebo upravit či sjednotit, aby to bylo podle jeho představ a jde tedy opět o víceméně ztrátovou zakázku, takže po několika takových pokusech se překladatel takové spolupráce vzdá.
Kdysi jsem četl velmi výstižnou poznámku, že je velmi obtížné najít člověka, který by současně znal dobře oba jazyky, vyznal se v oboru, měl dost času a byl ochoten práci provést. Snazší je najít dva, a to překladatele, který provede překlad a odborníka, který text projde a opraví podle skutečnosti, tedy provede tzv. technickou či odbornou korekturu. Tato praxe je běžná v zahraničí a měla by být běžná i u nás.
Taková korektura se ovšem musí zaplatit a zadavatelé překladu jsou velmi šetrní, někdy vyloženě škudlí. Pak to někdy dopadá tak, že si například dovozce myslí, že pro překlad vlastně stačí vzít cizí text a slovník, nasypat to do počítače a dostane překlad. Potom není výjimkou, že spotřebitel čte návod a nechápe o čem je řeč. Začne hledat originál, aby zjistil, co vlastně český text znamená a pak se buď chechtá, nebo proklíná překladatele.
Nikoli posledním případem problémů s překladem je, když překladatel dostane text nebo jen část textu bez souvislostí, nemůže význam postihnout a překlad může i při poctivé snaze obsahovat chyby. Zákazník pak nechápe, jak překladatel mohl k takovému překladu dojít. To se ovšem stává i tehdy, když si na překlad troufne někdo, kdo danému oboru vůbec nerozumí a opět dochází až ke směšným překladům.
Takže jak je vidět, ani práce překladatele není jednoduchá. Nestačí jen umět jazyk a myslet si, že překlady půjdou samy. I v této profesi se překladatel vlastně učí celý život, stále nachází nové věci, kterými se zdokonaluje, i když ví, že naprosté dokonalosti asi nikdy nedosáhne.