Posvátné jazyky Indie

V Indii existuje více než dvacet oficiálních řečí. Hlavním literárním jazykem Indie však vždy byl sanskrt. V něm jsou sepsány všechny důležité posvátné texty hinduismu, ale též buddhismu či džinistického náboženství. Buddhistické spisy existují také v jazyce páli, který se ovšem rovněž vyvinul ze sanskrtu.

Vznik a vývoj sanskrtu

Sanskrt patří mezi nejstarší dochované jazyky na světě. Už ve 2. tisíciletí př. n. l. byl užíván indoevropskými árijskými kmeny, které od severozápadu postupně obsazovaly Indii. Výraz sanskrt či přesněji samskrta lze přeložit jako „dokonale upravený“. Skutečně i řada lingvistů považuje tento jazyk z hlediska jeho logické struktury a gramatické propracovanosti za jeden z nejdokonalejších na světě. Proto se také často používá ve srovnávací jazykovědě. Ze sanskrtu vznikla i většina dnešních indických jazyků.

 

Nejstarší literární památkou v sanskrtu jsou čtyři sbírky náboženských textů, kterým se říká védy. Jejich obsahem jsou především pokyny k provádění obětí a jiných rituálů. Hinduisté  přičítají védám božský původ a považují je za nejvýznamnější posvátné spisy. V období kolem počátku našeho letopočtu se sanskrt přestal používat jako běžný hovorový jazyk a jeho doménou se v následujících dvou tisíciletích stala už „jen“ oblast literatury a náboženství.

Ze sanskrtu tehdy začaly vznikat různé lidové dialekty a varianty, které se označují jako prákrty. Jejich podoba se nám dochovala hlavně prostřednictvím staroindických divadelních her, kde těmito jazyky mluví převážně osoby z nižších společenských vrstev, zatímco kněží a vládci hovoří sanskrtem. Prákrty tak vlastně tvoří spojovací článek mezi sanskrtem a moderními indickými jazyky. 

Gramatika a písmo sanskrtu

Sanskrt se vyznačuje velkým bohatstvím slovních tvarů. Jeho slovosled je hodně volný. Většinou se však dodržuje zásada, že sloveso bývá až na konci věty. Sanskrtské sloveso má za svůj základ slovesný kořen a k němu se přidávají koncovky, předpony a hlásky se zvláštním významem. Podmět nemusí být ve větě vůbec vyjádřen. Podstatná jména rozlišují tři rody (mužský, ženský a střední), tři čísla (jednotné, dvojné a množné) a osm pádů. Sanskrt má také obsáhlý systém pravidel pro změny koncových hlásek, případně počátečních hlásek následujících slov.

Sanskrt má i své vlastní písmo, které se nazývá dévanágarí. Tento název je složeninou slov déva (bůh) a nagara (město). Tím je naznačeno, že sanskrt je původně především jazykem samotných bohů. Sanskrtská abeceda má více než čtyřicet znaků, které jsou rozděleny do skupin podle způsobu a místa vyslovování.

Velká a malá písmena se v dévanágarí nerozlišují. K rozdělení textu na věty se používají krátké svislé čárky. Všechna písmena jsou jakoby zavěšena na horní lince, která až na několik výjimek zůstává nepřerušena. Setkají-li se dvě nebo více souhlásek, spojují se v písmu v tzv. ligatury. Přepis sanskrtského písma do latinky je velmi problematický a mezi jednotlivými jazyky v tomto ohledu existují značné rozdíly. Také čeština užívá vlastní způsob přepisu dévanágarí, který odpovídá jejímu fonetickému charakteru.

Pálijský kánon

Jazyk páli je obvykle považován za jeden z prákrtů, který se původně užíval v oblasti severovýchodní či střední Indie. V tomto jazyce jsou sepsány posvátné texty théravádové odnože buddhismu, která je nyní rozšířena především na Srí Lance a v jihovýchodní Asii (Thajsko, Myanmar, Kambodža, Laos). Tento soubor textů se označuje jako pálijský kánon nebo též Tipitaka. To znamená v překladu „tři koše“.

První tvoří souhrn pravidel, kterými se mají řídit buddhističtí mniši, druhý zachycuje Buddhovy výroky a události z jeho života a ve třetím koši je buddhistická nauka systematicky popsána a vysvětlena. 

Samotné slovo páli znamená v překladu „řádek“ nebo „text“.  Výraz tedy odkazuje k písemné podobě jazyka, a skutečně není vůbec jisté, zda byl tento jazyk vůbec někdy používán při běžné komunikaci. Každopádně však byl a je jazykem, v němž se buddhističtí mniši učí a recitují zásady své nauky. Stejně jako sanskrt je i páli často vnímán jako jazyk, kterým hovořili bohové nebo významné duchovní osobnosti (včetně samotného Buddhy).

V mnoha zemích panuje i v současnosti přesvědčení o nadpřirozeném původu a účinku této řeči. Mnoho lidí je přesvědčeno, že recitace některých textů v páli má zvláštní účinek. Na Srí Lance například věří, že přednášení jistých veršů může zmírnit porodní bolesti. V Thajsku zase hlasité čtení určité části Tipitaky pokládají za prospěšné nedávno zesnulým osobám.

Páli v písemné podobě

První písemný záznam pálijského kánonu byl pořízen na Srí Lance. K zaznamenání textů v páli bylo v minulosti využito více různých druhů písma. Rané pálijské nápisy byly vytvořeny v písmu brahmí, ale pozdější záznamy na Srí Lance jsou v sinhálském písmu. Také v Myanmaru (dříve Barmě) a Thajsku používají k zachycení páli své vlastní písmo. Dále jsou pálijské texty ještě uchovány (stejně jako sanskrt) v dévanágarí a asi poněkud překvapivě též v latince. Přepis do latinky byl navržen indologem Rhys Davidsem. Ten také koncem 19. století založil ve Velké Británii Společnost pálijských textů, jejímž cílem bylo zprostředkovat obsah těchto textů lidem západního světa.

V současné době je páli studováno především jako prostředek k pochopení théravádového buddhismu. V jazyce páli však rozhodně nejsou zachyceny pouze náboženské a filosofické spisy. V páli existuje také světská literatura v podobě různých kronik, lékařských textů a nápisů, které mají rovněž velký kulturně-historický význam.

Srovnání páli a sanskrtu

Pro ukázku podobnosti páli a sanskrtu lze uvést několik základních buddhistických pojmů v obou jazykových verzích. Cílem všech buddhistů je dosažení stavu osvobození či osvícení, které zní v sanskrtu nirvána a v páli nibbána. Buddhistické učení se v sanskrtu označuje slovem dharma a v páli výrazem dhamma. Text Buddhova kázání či jeho rozpravy se v sanskrtu nazývají pojmem sútra a v páli termínem sutta. Rozdíl je tedy často dán pouze jednou hláskou či písmenem ve slově.

Výuka sanskrtu a páli v ČR

Kurzy sanskrtu pro veřejnost pořádá například  Orientální ústav Akademie věd ČR v Praze. Jazyk se též pravidelně vyučuje na filosofických fakultách v Praze a Brně. K výuce začátečníků je obvykle používána Učebnice sanskrtu z pera předních českých indologů Dušana Zbavitele a Jaroslava Strnada. Jazyk páli dříve vyučoval na brněnské filosofické fakultě buddhistický mnich a psycholog českého původu Mirko Frýba, který je také autorem učebnice s názvem Páli – jazyk, texty, kultura.

Odkazy k dalším informacím na internetu

Sanskrit documents
Sanskrtský slovník
Sanskrt
Páli / Magadhi