Postřehy z oblasti překládání odborných textů

Po roce 1980 se začaly na našem území množit překladatelské agentury
jako houby po dešti. Dělo a děje se tak jednak kvůli zvýšené potřeby
překladů oproti období před rokem 1980 a jednak i proto, že překladatelské živnosti byly zařazeny mezi volné, stejně tak, jako třeba
úklidové služby, takže překladatelskou živnost si může otevřít kdekdo.

Důsledek je ten, že ne všechny agentury jsou seriozní a překladatelé na dostatečné odborné úrovni. Mnohá z agentur se holedbá v prezentaci a v reklamě těmi nejlepšími službami. Jaká je však skutečnost?

Faktem je, že agentury se ponejvíce obracejí na tuzemské překladatele. I přes různou úroveň překladatelů je nutno konstatovat, že i ten nejlepší z nich má jen omezené možnosti. Překlady se totiž vyskytují z různých oborů, jako stavařiny, elektroniky, ekonomiky atd. A když k tomu připočteme ještě vnitřní členění těchto oborů, je nám jasné, že žádný jedinec není s to zvládnout beze zbytku překlady všech stávajících oborů.

Jistá specializace je možná u světových jazyků, kde je potřeba překladů největší. Horší to je u jazyků okrajových, tam musí mít jednotlivec „širší záběr“. Jednotlivec však – jak už konstatováno – nemůže být odborníkem ve všech oborech a slovníky, jejichž pořízení není vůbec snadnou a levnou záležitostí, bývají záludné. Jedno heslo tam může mít vícero významů a navíc technické slovníky okrajových jazyků se vyskytují často jen na bázi světových jazyků, takže je nutno vyhledávat dvakrát a často jde v obou slovnících o homonyma, ovšem v obou případech o různá, což stěžuje pochopení významů.

 

Na školách se učí, že odborný jazyk je na rozdíl od běžné mluvy přesný. To ale neplatí neomezeně. Technika se vyvíjí a s překladem popisu výrobku nelze čekat, až se pojmenování jeho částí a pracovních postupů na něm ustálí a až je s konečnou platností schválí příslušný jazykový úřad, či až vydá na ně nové normy, včetně jazykových.

Některé druhy zboží se v zemi, do jejíhož jazyka se překládá, vůbec nevyskytují.

Další úskalí tvoří zkratky. Kromě těch běžných se vyskytují i specifické, někdy i pouze vnitropodnikové, a když překladatel nemá k dispozici vysvětlivky, je jeho situace ztížená. Je sice pravda, že zkratky mohou často zůstat v původním stavu, ale jejich význam bývá někdy pro pochopení širšího významu klíčový.
V takovýchto případech může překladatel udělat překlad pouze pracovní, to znamená, že musí usilovat o jeho co největší srozumitelnost a spoléhat na to, že zákazník si jisté pojmy pro svou potřebu upraví sám. Má-li však text jít do tisku, je nutná korektura odborníka, případně odborníka rodilého mluvčího
Každému je jasné, že na přípravu překladu je zapotřebí jistého času, rovněž tak na konečnou úpravu textu. Překlad je nutno nechat „uležet“ a po několika dnech se k němu vrátit. Je nutno se odpoutat od překládaného jazyka a vrátit se k textu jako čtenář.

Jaká však bývá skutečnost? Některé agentury určují často šibeniční termíny, někdy i z překladového hlediska zbytečně. Bývá to i záměrné, aby překladatel neměl dostatek času pro přípravu a pro vypilování přeloženého textu. Po převzetí překladu začnou pracovníci těchto agentur licitovat a předem domluvenou cenu za stránku snižovat s poukazem na nedostatky. V podstatě jde často o trik za účelem snížení nákladů při honbě za ziskem, a aby agentura obstála v konkurenčním prostředí. V takových případech bývá předložena korektura. Tato korektura bývá vypracována mnohdy osobou s chabou znalosti zdrojového jazyka či dokonce úplně neznalá, soudě tak podle toho, že to v ní často povážlivě skřípe. Dokonce i mezi osobami znalými zdrojového jazyka existuje rivalita. Každý se chce představit v lepším světle, než jeho kolega, jehož práci dostal ke korektuře.  
Seriozní agentury však jednají čestně.

Otakar Franczyk  

autor je překladatelem