Menšinové jazyky Francie

Francouzština spolu se slovenštinou jsou považovány za zvukomalebné řeči. Při opalování na francouzské pláži či poznávání místních památek však můžete zaslechnout i jiný jazyk. Pojďte s námi na krátkou ochutnávku francouzských menšinových jazyků.

Hledáme exotiku a neobvyklé zážitky na co nejvzdálenějších místech, plánujeme dovolené v Thajsku nebo na Novém Zélandu a často netušíme, co všechno můžeme objevit relativně blízko, když se budeme pozorně dívat. Třeba právě v takové Francii. Alsaština, korsičtina, baskičtina, bretonština a mnohé další, to všechno jsou pro nás často téměř neznámé jazyky. A co je na nich tedy zajímavého?

S alsaštinou se setkáme v regionu Alsasko, na východě země u hranic s Německem. Alsasko bylo v různých obdobích součástí Německa, jeho kultura má k německé velmi blízko a alsaština je příbuzná některým nářečím němčiny. Poznáte to třeba hned z dvojjazyčných názvů ulic v hlavním městě regionu, Strossburi, tedy Štrasburku.

Více na stránkách s Alsatian links.

Bretonsky mluví obyvatelé Bretaně (bretonsky Breizh) na západě Francie. Jde o keltský jazyk, příbuzný například s velštinou, a dnes vlastně jediný keltský jazyk užívaný mimo Britské ostrovy. Kromě bretonštiny se v Bretani dodnes udržel také románský jazyk gallo, který používá již jen asi 28 000 mluvčích.

Další informace o bretonštině najdete na stránkách Breton language a webu projektu DIWAN, který se snaží o záchranu tohoto jazyka.

Do oblasti Akvitánie v jihozápadní Francii zasahuje území Baskicka, kde naší pozornost upoutá baskičtina, nepodobná žádnému jinému známému jazyku a psaná osobitým „vykrajovaným“ stylem písma. Zájemci o podrobnější informace o baskičtině si mohou přečíst naše články Tajemná Euskara, Jazyky Španělska: baskičtina nebo zkusit tento web (pouze španělsky).

Okcitánština v jižní Francii vzbuzuje dohady, zda jde o jeden jazyk nebo jazykovou skupinu, zahrnující provensálštinu, gaskonštinu, langedokštinu atd. Ať už jde o jazyky či dialekty, jsou si velmi podobné a velmi blízko mají také ke katalánštině. Další informace o okcitánštině najdete v přednáškách z pražské romanistiky či stránce Occitan Language.

Na malém území na severovýchodě státu se používá také valonština, jinak rozšířená především v Belgii.

Svým vlastním jazykem se pyšní i ostrov Korsika, přestože korsičtina přestala být považována za nářečí italštiny až v osmdesátých letech minulého století. Informace o korsičtině na serveru Omniglot.

Nelze samozřejmě zapomenout na romštinu, řazenou mezi indoíránské jazyky a užívanou romskými komunitami rozptýlenými po celé zemi.

A ani tím seznam jazyku užívaných ve Francii nekončí. Alespoň prozatím. Je totiž třeba dodat, že kdo je chce poznat ,,na vlastní uši“, měl by si raději pospíšit. Většině regionálních jazyků Francie totiž podle zpráv UNESCO hrozí brzký zánik. Například počet mluvčích bretonštiny klesl od 19. století z milionu na 200 000 osob, z nichž většina je navíc starší 60 let.

Na situaci, kterou lze bez nadsázky popsat jako boj o přežití, má velký podíl jazyková politika státu. Podle francouzské ústavy je jediným úředním jazykem Francie francouzština. Přestože došlo k oficiálnímu uznání menšinových jazyků jako součásti kulturního bohatství Francie, nemá tento krok výrazný vliv na jejich postavení v praxi. Francouzština, považovaná za symbol národní identity, je upřednostňována nejen v oblasti kultury, ale i ve vzdělávání, které je ovšem pro zachování onoho „kulturního bohatství“ zásadní. Přitom jedinou oblastí, jejíž jazyk je plnohodnotnou součástí tamního vzdělávacího systému, je Alsasko. V ostatních regionech existuje možnost studovat příslušný jazyk jako volitelný předmět, výuku vedenou v tomto jazyce ale nabízí jen některé soukromé školy.

Podpory se menšinovým jazykům nedostává ani ze strany veřejnoprávních médií. Výmluvný je příklad televizního vysílání. Za rok 2009 odvysílala francouzská televize na různých kanálech 253 hodin ve všech minoritních jazycích dohromady, z toho třeba na baskičtinu připadají pouhé dvě hodiny.

O provoz médií, vydávání knih nebo filmovou tvorbu v regionálních jazycích usiluje řada kulturních asociací. V poslední době upoutal pozornost režisér Charles Nemes, který se rozhodl uvést svůj film Au bistro du coin (V bistru na rohu) v šesti jazycích zároveň. Poukázal tím na problém, se kterým se potýkají všechny podobné iniciativy – každá z verzí stála zhruba 90 000 euro a výtěžek vzhledem k velikosti trhu nepokryje náklady. Bez odpovídajících dotací ze strany státu nezbývá jiná možnost než spoléhat se na příspěvky občanských sdružení nebo firem. V lepší situaci jsou samozřejmě jazyky užívané i mimo území Francie. Baskové si tak například mohou přečíst noviny ve své mateřštině, vydávané s podporou vlády Autonomní oblasti Baskicko ve Španělsku.

Odkazy a zajímavosti

Pokud se zatím do Francie nechystáte, ale některý z jazyků vás zaujal, na internetu najdete texty, videa nebo písně – můžete zkusit např. korsickou píseň nebo si zalistovat baskickými novinami.
Podrobnosti o jednotlivých jazycích nabízí francouzská wikipedie a postupně vznikají i encyklopedie editované v každém z nich.
Gramatika valonštiny.