Lužická srbština: dva slovanské jazyky

Při vyslovení lužická srbština si asi většina z nás řekne, že se jedná o nějaký dialekt srbštiny, kterým se hovoří někde v Srbsku. Jenže se srbštinou má spojeno akorát jméno a slovanskou příslušnost. Zajímá-li vás víc než jen to, že mezi lužickou srbštinou a našimi Lužickými horami existuje souvislost, pak si přečtěte náš článek.

Slovanské jazyky

Možná si ještě vzpomenete, že slovanské jazyky se dělí na tři základní větve: východoslovanskou, jihoslovanskou a západoslovanskou. Čeština, slovenština, polština a také lužická srbština patří mezi ty západoslovanské. Lužičtí Srbové žijící na území dnešního Německa jsou potomci původních přistěhovalců, kteří území Lužice osídlili během stěhování národů.

Horní a Dolní Lužice

Dnešní Lužice se nachází mezi městy Drážďany (Dresden), Chotěbuz (Cottbus) a polskou hranicí. Díky německé expanzi na východ se Srbům nepodařilo vytvořit vlastní stát, a tak žijí dodnes v německé zemi. Lužice byla jeden čas i součástí zemí koruny české – konec konců Lužické hory si svůj název nesou právě podle území Lužice.

Obě Lužice mají svůj vlastní jazyk. Horní lužická srbština je podobná staročeštině (zhruba z doby okolo 15. století; v jazyce se udržela staročeská slova jako calta (houska) či knjeni (paní)), dolnolužičtina je zase více podobná polštině.

V současnosti žije většina potomků původních Slovanů v Horní Lužici (centrem je město Budyšín). V Dolní Lužici dnes najdete jen malou část dolnolužickosrbsky mluvících obyvatel (pouze 5% chotěbuzké populace tvoří Srbové). Na větším dnešním rozšíření horní lužickosrbštiny se podílelo také Sasko, které se vůči slovanskému obyvatelstvu chovalo mnohem méně represivně než Prusko, kterému připadla Dolní Lužice.

Dva jazyky na jednom území

Rozdíly mezi oběma lužičtinami vysvětlují jazykovědci jako větší než mezi češtinou a slovenštinou, ale menší než mezi češtinou a polštinou.

Zároveň jsou obě lužičtiny výrazně ovlivněny němčinou (dolní lužickosrbština mnohem více). Horní lužičtina má také přízvuk na první slabice.

Lužičtina se vyvinula z původního jazyka oblasti (část dnešního Braniborska a Saska) – tzv. polabštiny.

Pocházejí z něj např. slova nan (otec), blido (stůl), kołp (labuť), žro (jádro), cyroba (potrava)). Spisovná podoba byla vytvořena až v 16. století. Nejstaršími literárními památkami srbštiny byly překlady náboženských textů.

Samotný název srbština se objevuje na konci 19. století a odráží se v něm slovo „serbja“ – tj. potomek slovanského kmene.

Lužická srbština si uchovala části staré gramatiky (na rozdíl od jiných slovanských jazyků), např. dvojné číslo (duál) a jednoduché minulé časy (aorist a imperfektum).

„Slovní zásoba se průběžně doplňuje moderními výrazy např. syćomłóćawa (kombajn), pjerobul (badminton), tačel (gramodeska), zynkopask (magnetof. pásek), šuskaty honjak (trysková stíhačka) aj“, uvádí server Lužické hory.

Lužická srbština včera, dnes a zítra

Dnes se v Lužici můžeme setkat s dvěma lužičtinami. V minulosti však bylo toto nepříliš rozsáhlé území domovem tří lužickosrbských jazyků. Jeden z nich zanikl a do dnešní doby se navzdory stálému útlaku ze strany němčiny udržely jazyky dva, dolní lužičtina je však již téměř mrtvou řečí. Všichni ovládají němčinu (Lužičtí Srbové jsou bilingvní), a tak se dost možná za dvacet let nenajde nikdo, kdo by mluvil dolnolužičtinou jako svou mateřskou řečí.

Lepší situace je v případě horní lužičtiny, kterou dnes používá asi 40 000 lidí (dolnolužičtině rozumí jen 10 000 obyvatel). Bohužel i mnoho rodilých mluvčí považuje lužickou srbštinu za jakýsi méněcenný jazyk, kterému sice rozumí, ale ignorují jej. Mladí lidé často chudou část Německa (vysoká nezaměstnanost) opouštějí. Špatný jazykový stav populace poznamenala i těžba uhlí v regionu, kdy byly mnohé lužickosrbské rodiny přesídleny a tím bylo území roztrháno na jazykové ostrůvky.

Různé spolky se snaží vrátit jazykům jejich bývalé postavení a během uplynulých deseti let se podařilo nastartovat lepší spolupráci spolkových zemí a lužické menšiny. V Lužici se tak dnes setkáte s dvojjazyčnými nápisy ao d počátku devadesátých let je lužická srbština dokonce úředním jazykem v Německu.

V této době se také začaly znovu objevovat lužické noviny, divadlo a dokonce i několik škol. Pořádají se letní kurzy srbštiny – zájem zahraničních účastníků je obrovský. Lužické Srby podporuje i česká strana (ve Šluknovském výběžku žije srbská menšina) – Společnost přátel Lužice.

Nadace Lužických Srbů se pokusila revitalizovat dolnolužickou srbštinu (otevření dvojjazyčných mateřských školek). Projekt WITAJ ale jen potvrdil nutnost vysokoškolského vzdělávání v daném jazyce pro jeho uchování a rozvoj. Vlastenecká sdružení vydávají vlastní deník, několik hodin denně vysílá budyšínský rozhlas i televize. O uchování jazyka a lužické kultury se stará organizace Domowina, která byla založena téměř před 100 lety.

Tento pozitivní vývoj ale brzdí finanční omezení, která mají za následek zavírání škol a další utlumování činnosti.

Otázka Lužických Srbů a jejich téměř totální asimilace mezi německé obyvatelstvo se stala i předmětem zájmu vědy – sorabistiky.

Použité zdroje

Společnost přátel Lužice
server Lužické hory
výuka lužické srbštiny na FF UK
stránky Domowiny – organizace Lužických Srbů
článek v časopise Kultúra – Menej používaný – a či zanikajúci?
článek v časopise Korzár – Menšina na vlastním území
Lužická srbština – vymírající slovanský jazyk (článek na blogu Sochorek.cz)

Kde se učit lužickou srbštinu
hornolužická srbština
překladač německo-srbský
reformy v lužické srbštině
slovíčka z lužické srbštiny

Varianty názvu "lužická srbština"

Setkat se můžete také s názvy: hornolužická srbština, horní lužická srbština, horní lužičtina a hornolužičtina; obdobně také dolnolužická srbština, dolní lužická srbština, dolní lužičtina a dolnolužičtina

 

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady do angličtiny, překlady němčiny, překlad do češtiny a překlady z francouzštiny.