Jazykové vzdělávání seniorů

Jejich podíl na populaci roste, ale přesto jsou často opomíjeni. Řeč je o seniorech. Učí se starší lidé cizí jazyky? Co je k tomu vede? A má vůbec význam pro ně nabízet speciální kurzy? Jaká kritéria by měl takový kurz splňovat a jak na potřeby dříve narozených reagují jazykové školy? Odpovědi přinášíme v tomto článku.

Nárůst počtu starších studentů a absence vědeckých výzkumů daly v 60. letech vzniknout gerontopedagogice – tedy speciální pedagogice pro lidi starší 60 let. Ta se zabývá specifickými potřebami, didaktikou a metodikou výuky jazyků, motivací a dalšími aspekty jazykového vzdělávání. Jakožto poměrně mladá vědní disciplína potřebuje ještě rozsáhlý výzkum a pozornost…

Fyziologické změny

Za změny v procesech učení jsou zodpovědné fyziologické, tedy zcela přirozené změny, které čekají každého z nás. A tak zatímco se děti učí hrou a napodobováním, aniž by si uvědomovaly, že si osvojují nové schopnosti a dovednosti, dospělí už často potřebují něco explicitně vysvětlit, schematicky znázornit nebo vnést do výuky systematičnost. U dříve narozených ročníků pak dochází ke změnám, které jim nejen učení velmi komplikují.

Podívejme se na některé z nich podrobněji:

  • Velkým problémem je nedoslýchavost. Je ale důležité vědět, že se týká zejména vysokých tónů. Schopnost porozumět se pak rapidně snižuje také při rušivých zvucích v pozadí nebo když se promluvy překrývají, stejně jako v akusticky špatně řešených místnostech s velkou ozvěnou.
  • Mezi senzorickými změnami je třeba podotknout i zhoršení zraku, které sice může být z velké části řešeno optikou, to ovšem neplatí u nedostatku světla, kde se viditelnost rychle zhoršuje.
  • Dalším problémem je zpomalení reakčních procesů – ty se zpomalují zejména u komplexnějších úloh nebo když jsou lidé pod tlakem. Pomalejší je také psaní.
  • Věk se podepisuje významně také na paměti, nejvýrazněji lze její zhoršení pozorovat na okamžité a krátkodobé paměti, zatímco dlouhodobá paměť zůstává často nedotčena.
  • Jiná je i motivace lidí, kteří již nejsou aktivní na trhu práce, často nemají prostředky, energii ani chuť cestovat, zato jim chybí kontakt s jinými lidmi a společné zájmy, koníčky a aktivity.
  • Dalším faktorem jsou i určité učební návyky – pokud byl někdo zvyklý učit se celý život gramaticko-překladovou metodou, nemůžeme od něj očekávat, že okamžitě a s nadšením přijme moderní metody, které jsou zcela odlišné.

Jak by měla vypadat výuka seniorů

Z výše zmíněného lze vyvodit kritéria, která by měla jazyková výuka splňovat:

  • výukové prostory by měly být dobře akusticky řešeny a tabule by měla být blízko, aby na ni studenti dobře viděli
  • lektor by měl mluvit pomalu, zřetelně a nahlas a omezit časté chození po místnosti
  • písmo by mělo být velké, dobře čitelné a dostatečně kontrastující s podkladem
  • látka by měla být vyložena pokud možno kognitivně – nejen proto, že jsou dříve narození zvyklí na starší metody výuky, ale také proto, že pracují a uvažují víc kognitivně a analyticky, než děti. Je proto třeba vyložit např. gramatiku schematicky a systematicky a vysvětlit její pravidla a zákonitosti. Je třeba vzít v potaz individuální zkušenosti a zohlednit učební návyky – vnitřní diferenciace skupiny je velmi důležitá.

Starší studenti (a teď nemám na mysli jen seniory, ale dospělé obecně) mají zábrany v přejímání nových vzorů – to se týká nejen výše zmíněných metod, ale velmi zřetelně se tento problém odráží např. ve fonetice. V osvojování výslovnosti hraje bezesporu roli fakt, že děti se učí intuitivně, pouhým napodobováním, zatímco u dospělých se to bez opravování a často i explicitního vysvětlení, jak má dotyčný artikulovat, většinou neobejde.

Rozhodující roli hraje ale i otázka, jestli chce ten který student vůbec mluvit tak jako mluví rodilí mluvčí. Mnoha lidem je přízvuk cizího jazyka podvědomě nepříjemný a vnímají ho jako zásah do své osobnosti, proti kterému si vybudují vnitřní odpor, který si často ani neuvědomují. Právě v těchto oblastech je třeba pracovat velmi opatrně a citlivě.

Motivace aneb proč se senioři vůbec učí jazyky?

Že mají starší lidé s učením větší obtíže, neučí se pouhým napodobováním a tak snadno jako děti, je nesporné. Má tedy smysl této skupině věnovat čas, sílu a pozornost? A proč by se vůbec měli učit jazyky?

Důvodů je hned několik:
Už z čistě etického hlediska mají starší lidé, po desítkách let, které věnovali práci a vytváření hodnot, právo na uskutečnění svých přání a snů, kterým se v produktivním věku kvůli pracovním povinnostem nemohli věnovat. Stejně tak mají právo se dále rozvíjet, vzdělávat a pěstovat nějakou pravidelnou aktivitu. To je důležité i z psychologického hlediska. Starší lidé zůstavají často sami a jsou o to více vystaveni např. depresím. Je proto důležité mít okruh přátel a společný zájem či aktivitu – tou může být i učení jazyků. Jazykové vzdělávání tak lze nahlížet i jako nástroj proti sociálnímu vyloučení.
Zde je také třeba připomenout, že právě senioři se stále častěji stávají obětí kriminality, je proto třeba podporovat a rozvíjet u nich kritické myšlení a pomoci jim udržet i psychickou kondici. I jazyky mohou přispět k bystření mozku.

Motivy a důvody, proč se starší lidé učí jazyky, mohou být různé. Někteří chtějí cestovat, jiní by si rádi přečetli knihu v originále, jedni se začali učit jazyk před mnoha lety a chtějí na tyto základy navázat, druzí už možná umí více jazyků a zajímá je, jak funguje systém v tomto novém, pro ně dosud neznámém jazyce.

Z výše uvedeného vyplývá, že i tato cílová skupina si svou metodiku, učební materiály a své kurzy zaslouží. Jak na tuto situaci reagují jazykové školy?

Jaká je situace v jazykových školách?

Studenti vyššího věku byli (a často ještě stále jsou) mlčky řazeni do skupiny dospělých, ačkoli představují cílovou skupinu s velmi specifickými potřebami. Za ty jsou zodpovědné zcela přirozené, fyziologické změny, které se nepříznivě odráží i v procesu učení. A přestože populace stárne a tento problém je stále aktuálnější, na nabídce jazykových kurzů či učebních materiálů se to odráží jen nepatrně. Možná proto, že senioři, jakožto lidé v neproduktivním věku, kteří navíc zpravidla nepatří k movité vrstvě obyvatelstva, nejsou pro trh zajímavou cílovou skupinou.

Oslovili jsme členy Asociace certifikovaných jazykových škol a Asociace jazykových škol a agentur a dostalo se nám vcelku rozporuplných odpovědí.

Ze 40 jazykovek, které se průzkumu zúčastnily, jich valná většina kurzy pro seniory nenabízí. Důvody jsou různé – „je problematické, aby byl kurz finančně zajímavý pro obě strany“, „o kurzy není zájem“ a „věkový rozdíl doposud nikomu nevadil,“ znějí nejčastější argumenty a jedna z jazykových škol zdůvodňuje absenci kurzů pro seniory v nabídce tvrzením, že „studenty neomezuje věkově“.

Několik málo jazykových škol pak přiznává – přestože tyto nemají kurzy pro seniory v nabídce – že jde o skupinu, která potřebuje samostatný styl výuky a preferuje starší (byť neefektivní) metody výuky a učebnice s českými texty. Z oslovených nabízí kurz němčiny pro seniory jen 3 jazykové školy, v případě angličtiny je situace o něco lepší, tu nabízí hned 6 škol.

Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že nic není tak černobílé, jak to může působit. Ne všichni senioři mají o takový kurz zájem, spousta jich chce být v kontaktu s mladšími lidmi a kurzy pro seniory se naopak cítí vyloučeni a diskriminováni.

A co učebnice?

V souvislosti s požadavky na větší písmo, lepší grafiku a jinou metodiku u učebních materiálů jsme se rozhodli udělat průzkum i s ohledem na nabízené učebnice. Zatímco v případě angličtiny je materiálů obecně přehršel, ostatní jazyky jsou na tom podstatně hůř. Situaci na trhu učebnic můžeme nastínit na příkladu učebnic němčiny: oslovili jsme 5 největších nakladatelství (včetně zahraničních), která se zaměřují zejména na učebnice němčiny, s dotazem, zda nabízejí učebnice přímo pro tuto skupinu. Od všech se nám dostalo negativní odpovědi.

Jak je vidět, bude ještě nějaký čas trvat, než se povědomí o potřebách dříve narozených studentů promítne i na nabídce jazykových škol a nakladatelství…