Jak jsem našla práci v Anglii

Jsem jednou z desetitisíců Čechů, kteří odjeli letos do Velké Británie
za prací. I když už statistiky cizinců na Ostrovech dále nerozšiřuji, a
dá se tak vlastně říci, že jsem během tří letních měsíců přišla, viděla
a odešla, tak ve statistických brožurkách stále zůstávám.

Nemusíte odjíždět navždy 

Jako Evropanka s registrací v pracovní databázi Spojeného království – tzv. Home Office, s registrací v britském sociálním a daňovém systému – tzv. National Insurance Number, s britským bankovním účtem a mezinárodní platební kartou, s pracovní smlouvou i formulářem P45 na vrácení daní po ukončení pracovního poměru, s tvrdou britskou librou v kapse a mnoha zážitky k nezaplacení v paměti. I to vše se dá stihnout za necelé tři měsíce. Nemusíte rovnou odjíždět navždy.

Jak to všechno začalo

Mé rozhodnutí odcestovat přišlo na konci letos nekonečné zimy, kdy každý touží po změně a rozletu. Nebyla jsem úplný zelenáč, již jsem měla pracovní zkušenost z Anglie na menší jahodové farmě nedaleko Londýna, se skupinkou známých Čechů, Slováků a dalších výchoďáků. Když ale zpětně srovnávám pobyt na farmě s letošní prací opravdu „po anglicku“, musím říct, že farma je jako skautský tábor, kde se Vám nemůže nic stát, jen občas musíte splnit nějakého toho bobříka. Letos to chtělo něco jiného. Postavit se na vlastní nohy, zjistit, jestli mám na to postarat se o sebe a nespoléhat na známé, kteří za vás vše vyřídí a vy nebudete muset oprášit ani slovník natož pak svou anglickou konverzaci. Rozhodla jsem se jet sama a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí.

Risk je zisk

Příprava probíhala dlouho před odjezdem, ale po nekonečném rozhodování, zda jet přes agenturu nebo na vlastní pěst, přišlo zvláštní vystřízlivění v podobě jet „naslepo“. Tedy úplně naslepo to nebylo, slepeckou hůlčičku v podobě po známosti známých sehnaného ubytování nedaleko Londýna na první týden jsem si s sebou vzala. Do kapsy stačilo pár (set) liber (nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat a dovézt je zpátky můžete vždycky, takže tato investice se opravdu vyplatí), pas a jízdenka na autobus. Jako člověk, který ještě neletěl letadlem je toto rozhodnutí na místě, protože zjišťovat navíc, kudy tudy na letišti pro mne bylo v návalu více důležitějších informací jakýmsi nadstandardem. Proto jsem brala s povděkem i neskutečně otravné denní sezení v dvoupatrovém autobusu, který mimochodem rozhodně nebyl ani žlutý ani luxusní, jak přepravní společnost slibovala. Pokud jedete do Anglie s „vyššími“ cíli, musíte se od těchto maličkostí oprostit, ještě dříve, než nastoupíte.

Všechno je jinak 

O vyšších cílech se však hezky smýšlí pokud jste ještě doma, ale sám v cizí zemi, kde je všechno jinak (jezdí se vlevo, používají se zde britské měrné a váhové jednotky, jsou zde odlišné zásuvky i napětí v elektrické síti a ani oběd nepovažují za hlavní jídlo…) rychle dochází nápady a peníze. Proto jsem si dala lhůtu 14dní na to, abych si našla práci, jinak jsem byla rozhodnutá jet domů. Bydlení jsem sháněla prakticky okamžitě po příjezdu. V tomto směru mi velmi pomohla webová stránka www.gumtree.com, která nabízí dost a dost kontaktů v různých regionech, nejen v Londýně.

První kroky k získání práce – ubytování a telefonní číslo

Prvním krokem pro rozumnou existenci a shánění všeho, co potřebujete, je získání britského telefonního čísla. To je velice jednoduché – funguje zde systém předplacených karet do mobilních telefonů. Nejvýhodnější je Virgin, Vodafone nebo O2.

Pokud máte telefon, intermediate english a tak cca 300-400 liber na vratnou jistinu za ubytování, tak sehnat ubytování opravdu není těžké. Nepodepisujte však dlouhodobý pronájem, pokud nechcete skutečně zůstat na rok, nejlepší je domluvit se na první měsíc, s možností prodloužení, pak uvidíte. Často se totiž stává, že se budete muset stěhovat za zaměstnáním a jistina se samozřejmě při předčasném ukončení smlouvy nevrací. 

Vaše možnosti

Krok další spočívá v neúnavném a celodenním hledání zaměstnání. Jako pro cizince je pro vás vymezeno určité spektrum činností, které jsou ochotni Angličané pro ostatní národy uvolnit.

Nejčastěji se jedná o práce v obchodech, recepcích a hotelech, restauracích a občerstvení vůbec, pomocné síly v zemědělství a na stavbách. Administrativa a další bíle olímečkované pracovní pozice jsou obvykle „pro zapracované“. Tím ale neodrazuji potenciální zájemce o jiný druh práce než tzv. rozjížďkový – každý svého štěstí strůjce – to platí v každé zemi. Není ovšem výjimkou, že budete muset v Británii žádat o práci polsky mluvícího zmocněnce zaměstnavatele. Nedoporučuji na takovýto druh práce reflektovat, je nutno brát všudypřítomnost často velmi nekompromisně vystupujících Poláků jako evropskou daň za otevřený britský pracovní trh. Jako zdroje práce tak doporučuji spíše Internet, v Anglii volně přístupný v městských knihovnách (nejlepší je zaregistrovat se ještě před odjezdem do VB na co nejvíce pracovních serverů, které Vám automaticky denně vygenerují nové pracovní pozice podle vaší poptávky a regionu, což je vzhledem k tomu, že už máte ubytování, dost důležité).

Jak jsem hledala práci

Mnou osvědčený způsob hledání práce je denní četba lokálních novin a ranní volání na čerstvé inzeráty. Práci jsem našla za 2 dny, ale jen na poloviční úvazek. Jednalo se o prodej sportovního zboží v obchodním centru. Jako rozjezd dobré, ale „full-time je full-time“. Polopracovní týden je tedy třeba využít pro mapování terénu.Všude jsem narážela na tu samou překážku. Když jsem řekla, že hledám práci jen na pár měsíců, nikdo neměl zájem. Po změně taktiky a zaškrtávání kolonek „permanent job“ bylo na světě hned několik nabídek. Odejít přece můžete kdykoliv. Možná to není fér, ale ostré lokty má na váš vyhlédnutý flek dalších 20 dalších Východoevropanů, Jihoafričanů, Asiatů nebo Arabů.

Během týdne jsem tak získala celodenní a navíc lépe placenou nabídku v cateringové společnosti, která hledala asistentku na přípravu menu pro velké společnosti. Jednalo se o menší (cca 20 lidí) firmu, kde jsem začala pracovat jako jediná a první cizinka – další zkušenost k nezaplacení. Velmi příjemný přístup majitelů i kolegů nebyl jediným překvapivým prvkem této firmy. Zaujalo mne, že vedle sebe dokáží pracovat lidé všeho věku, v jedné velké kuchyni spolu bez problémů vycházeli a kolektiv tvořili jak důchodci, tak lidé středního věku, mladí i ještě studenti – a výborně vše klapalo – a nešlo zdaleka jen o rodinné příslušníky majitelů. Atmosféra přátelská, nikdo vám nedává „sežrat“ že jste odjinud, všichni se vám snaží vyjít vstříc a upřímně se o vás zajímají. Věc v našich krajinách málo obvyklá a velmi inspirativní. Pokud pracujete poctivě, máte vyhráno.

Ne všude platí pravidlo, že Angličané jsou líní na práci a vyžadují pracovitost pouze od ostatních. Pracovat se vyplatí a Čechů si v Anglii váží právě pro vysokou pracovní morálku. Nejsem si jistá, jestli je to zákonitě druhem státního občanství…

Administrativní nezbytnosti 

Pokud se tedy zabydlíte i zapracujete, máte téměř vyhráno. Čeká vás pouze administrativní kolečko resp. kolo mezi institucemi, které si vás proklepnou a zaevidují.

První povinností, jakmile máte uzavřenou pracovní smlouvu, je zažádat o National Insurance Number (NINO) – pojistné číslo na odvádění daní. O to se žádá v Job Center, kam přijdete, vyplníte stránkový formulář, uvedete kontakty a odevzdáte pracovníkovi na recepci. Do cca 14 dní Vám přijde pozvánka na pohovor se seznamem listin, které si máte přinést. O NINu se píše na každém portálu o zkušenostech v Anglii, proto nebudu popisovat postup, jen doporučím mít od vašeho pronajímatele bytu, ve kterém bydlíte alespoň trochu solidně vypracovanou smlouvu o ubytování („assured tenancy“), pak se vás nikdo na nic ptát nebude.

Doporučuji ještě před návštěvou Job Center zažádat o bankovní účet – další papír ke zvýšení věrohodnosti a nutný předpoklad, aby vám měla kam přijít výplata. Vypadá to podobně složitě jako NINO, ale jedná se pouze o trpělivost v odpovídání na milion otázek, někdy až legračně osobních. Všichni jsou zde ale profesionálně příjemní a nesnaží se vás dostat za to, že nemáte výslovnost pravého Angličana. Pokud vidí potřebné dokumenty a ochotu spolupracovat, jsou zde velice přívětiví a bankovní účet i s platební kartou máte do týdne poštou na své adrese. Šeková knížka a internetové bankovnictví, vedení účtu i pravidelné výpisy z účtu jsou zde bezplatnou samozřejmostí – velice sympatické. Navíc platební kartou lze platit i přes internet, což české „mezinárodní“ karty zatím neumožňují. Bankovní účet, smlouva o ubytování, pracovní smlouva, pas a občanka jsou pro Vás trumfovými esy! Vaše NINO přijde poštou do 4 týdnů od pohovoru.

Kdo nezkusí, neuvěří 

Když dojdete až k vyřízení všech papírů, je vstupní zkouška způsobilosti setrvávat v Británii za Vámi, můžete pracovat, vydělávat, žít a užívat. Následné rozhodnutí, zda zůstanete či pojedete za čas (a možná jen na čas) domů je již podle každého možností. Registrovanými jste navždy, takže není těžké se vrátit.

Odjíždí se ale těžce, protože v Anglii to zkrátka funguje. Vyděláte si na bydlení i slušné žití, našetříte k tomu navíc něco na horší časy a nestrádáte. Zní to možná až příliš jednoduše. Možná jsem měla jenom štěstí, protože ne každý v autobuse zpět do vlasti vyprávěl veselé historky, některé byly až tragikomické, ale pokud to nezkusíte sami, stejně neuvěříte. Na to žádné návody nejsou. Well, good luck and welcome to the Great Britain.

Další články k tématu:

Poznámky k tématu: Práce v Anglii

Práce v Anglii na poslední chvíli – Tipy na hledání práce

Au pair v Anglii – zkušenost

Autorka je studentkou žurnalistiky na Masarykově univerzitě.

Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.

 

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady angličtina, překlady italština, překlady do němčiny a překlad do ruštiny.

Přidat komentář