Evropané a jejich jazykové znalosti

Evropská unie vyváří barevnou mozaiku národů, kultur, zvyklostí a jazyků. EU uznává právo na identitu a zavazuje se chránit svobodu mluvit a psát vlastním jazykem dle hesla EU „Jednota v rozmanitosti“. 

Mnohojazyčnost

Evropská unie sdružuje 27 států, jejichž občané (celkem 500 mil.) hovoří 23 jazyky*. Na tyto jazyky je nahlíženo jako na úřední jazyky, to znamená, že jsou do nich automaticky překládány veškeré úřední dokumenty. Tím však nikterak není umenšen význam jazyků menšin.

Právo na informace, aniž by museli umět jiný jazyk, je obyvatelům EU sice jednoznačně garantováno, nicméně Evropská unie vybízí své občany, aby se učili cizím jazykům. Znalost dalšího jazyka (jazyků) umožňuje větší mobilitu na evropském trhu práce, jež pomáhá vytvářet nová pracovní místa a podněcuje růst. Podporuje rovněž mezikulturní kontakty, vzájemné pochopení a přímou komunikaci mezi jednotlivými občany ve stále se rozšiřující Unii.

 

 

Vstup dvanácti nových členů v období mezi lety 2004 a 2007 více než zdvojnásobil počet úředních jazyků (z 11 na 23). To podnítilo EU k tomu, aby v roce 2007 ustanovila mnohojazyčnost jako novou oblast politiky. Jejím cílem je podporovat výuku jazyků v EU, zajistit, aby občané měli přístup k EU ve svém vlastním jazyce, a plně využít přínosu mnohojazyčnosti k hospodářskému, sociálnímu, kulturnímu a politickému rozvoji Evropské unie.

Evropské žebříčky

Němčina je v EU nejrozšířenějším mateřským jazykem s přibližně 90 mil. rodilých mluvčích (tj. 18 % obyvatelstva EU). Angličtina, italština a francouzština jsou každá mateřským jazykem přibližně 60 až 65 milionů občanů EU (tj. 12 – 13 % z celkového počtu).

Neexistují přesná data, kolik obyvatel používá daný cizí jazyk. Jako spolehlivý, byť pouze orientační zdroj lze uplatnit průzkum Eurobarometru. Na otázku „Které jazyky kromě svého mateřského jazyka ovládáte natolik dobře, abyste v nich mohli vést rozhovor?“ uvedlo 38 % obyvatel EU angličtinu. Přibližně 14 % občanů EU uvádí jako svůj první cizí jazyk francouzštinu nebo němčinu.

S poslední masivní vlnou rozšíření se dominantní postavení angličtiny potvrdilo, procentuálně posílila němčina, naopak oslabila francouzština. Nejmasivnější nárůst jakožto prvního cizího jazyka zaznamenala ruština. Celkem dokáže konverzovat alespoň jedním cizím jazykem 56 % obyvatel EU, dvěma cizími jazyky 28 % a 11 % uvádí, že bezproblémově zvládnou konverzaci třemi jazyky (vyjma mateřštiny).

Nepřekvapuje, že nejlepší jazykové dovednosti jsou v menších zemích (např. Lucembursko, Malta), resp. v zemích, na jejichž území se vyskytuje významná cizojazyčná menšina (např. Lotyšsko, Litva). Na opačném konci stojí státy s velkým počtem obyvatel (Itálie, Španělsko), státy, které vynakládají jen omezené investice na výuku jazyků (Irsko), případně státy splňující obě předchozí kritéria (Velká Británie).

Jazykové programy EU

Evropská komise již několikrát prohlásila, že podpora vzdělávání v oblasti cizích jazyků patří mezi její priority. A jak konkrétně EU podporuje jazykovou vybavenost svých občanů? Především vytvořením čtyř programů, které mají zkvalitnit vzdělávání v tomto oboru. Každý z nich byl pojmenován po známém evropském pedagogovi a každý se týká jedné oblasti výuky.

První program Comenius (po J. Á. Komenském) je zaměřený na předškolní a školní vzdělávání až do úrovně ukončení středního vzdělání. Program Erasmus (pojmenovaný po Erasmu Rotterdamském) je zvláštní program, jenž má vysokoškolským studentům a učitelům umožnit, aby strávili určitou dobu na vysoké škole v jiné zemi EU. Před zahájením pobytu v zahraničí poskytuje program Erasmus intenzivní jazykové kurzy pro účastníky. Program Leonardo da Vinci se zaměřuje na odborné vzdělávání a přípravu. Čtvrtým program Grundtvig je pojmenovaný po dánském filosofovi a učiteli N. F. S. Grundtvigovi, jenž se mimo jiné zaměřoval na vzdělávání dospělých stejně jako tento čtvrtý program.

Tendence

Evropská unie je však ještě ambicióznější, a proto byl vyhlášen cíl „mateřština plus dva další jazyky“. Základ k dosažení cíle byl již položen. Dle studie společnosti Eurydice network více než 90 % evropských žáků a studentů se učí anglicky již v průběhu povinné školní docházky a toto číslo se stále zvyšuje. Přibližně 58 % evropských žáků se učí dva nebo více cizích jazyků během středoškolského studia, většinou francouzštinu nebo němčinu. 

Studie také ukázala, že děti po celé Evropské unii se začínají učit cizí jazyky ve stále nižším věku, ve všech sledovaných zemích se začíná se vštěpováním jazykové vybavenosti již na základní škole (ve věku 8 – 12 let). Logicky v bilingválních oblastech se začíná s výukou druhého jazyka ještě dříve, například ve španělských autonomních oblastech a v německy mluvící části Belgie již od 3 let.

Proč to nefunguje?

Přes všechna zřejmá pozitiva zní otázka, proč se nepodařilo naplnit cíle Evropské unie, které předpokládají výrazné zlepšení na poli výuky jazyků, stále palčivě.

Jedním z problémů je nízká hodinová dotace na vyučování jazyků na školách. Výuce cizích jazyků je věnováno méně než 10 % z celkového času vymezeného na školní vyučování. Evropská komise také dlouhodobě konstatuje nedostatek kvalifikovaných lektorů na nižších stupních škol. Střední školy se s tímto problémem potýkají již méně, specializovaní lektoři a v některých případech i rodilí mluvčí zde mají dveře více otevřeny.

Dalším úskalím je nízká míra motivace občanů EU učit se jazyky. Jak vyplývá z průzkumu Eurobarometru, jen „18 % občanů EU uvádí, že se během posledních dvou let učili cizí jazyk nebo si jeho znalosti zlepšovali, a 21 % uvádí, že to v nadcházejícím roce mají v úmyslu. (…) Pouze 12 % respondentů si v minulosti zlepšovalo své jazykové znalosti a rovněž tak hodlají učinit v nadcházejícím roce, čímž získají status velmi aktivního studenta jazyků.“

Jako hlavní důvody, proč se obyvatelé Evropské unie více nevěnují svému sebevzdělávání v jazykové oblasti, jsou uváděny nedostatek času (34 %), motivace (30 %) a náklady na jazykové kurzy (22 %).
Lze shrnout, že přestože tři ze čtyř obyvatel EU si uvědomují přínos znalosti cizích jazyků, pro své jazykové sebezdokonalení podnikají jen málo kroků.

Graf najdete na stránkách Evropské komise

* Úřední jazyky EU: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, slovenština, slovinština, španělština, švédština a řečtina. Přitom platí, že ne všechny jazyky, které jsou úředními v určitém členském státě, byly v přístupových jednáních navrženy jako úřední jazyky EU.

Kromě úředních jazyků existují v EU také tzv. smluvní jazyky, do nichž je překládána jen určitá část dokumentů EU (smlouvy). Náklady na činnosti spojené s možností používat v jednání s některými evropskými institucemi tyto jazyky hraní příslušná národní vláda. Jsou to: baskičtina, katalánština, galicijština a valencijština (Španělsko) a také velština (Velká Británie).

Zdroje:

Speciální EUROBAROMETR 243 „Evropané a jejich jazyky
Řeč pro Evropu; Jazyky v Evropské unii
Výuka cizího jazyka stojí Evropany mnoho peněz a času
Komisař Orban: „Více mladých Evropanů se učí cizí jazyky, a to mnohem dříve než jejich rodiče“
Národní agentura pro evropské vzdělávací programy