Esperanto nebylo první I.

Do stavby Babylónské věže jsme mluvili jedním jazykem. Trest za chamtivost a neuctívání Boha bylo zmatení jazyků. Všichni tuto pasáž z Bible známe. Touha po jednotném jazyku je zde ovšem stále. Pojďme se podívat na jazykový vývoj a podrobně se zastavíme u Esperanta a jeho nevšední historie.

Jazyk vzdělanců a intelektuálů

Důležitou roli v jazykovém vývoji Evropy hrála latina. Ta se rozšířila s expanzí Římské říše a po jejím rozpadu v 8. – 10. století vznikaly na základě latiny románské jazyky. Latina se však udržela a šířila s křesťanstvím. Ve středověku byla latina jazykem vzdělanců a intelektuálů. Středověcí filozofové, mezi nimi Jan Amos Komenský, se začali zabývat otázkou společného neutrálního jazyka pro meziná­rodní komunikaci. Komenský nedoporučoval latinu, která je přiliž složitá pro prostý lid, ale navrhoval vytvoření nového umělého jazyka, který bude snadno naučitelný s gramatikou bez výjimek.

První, komu se takový jazyk podařilo vytvořit v roce 1879, byl katolický kněz Johan Martin Schleyer z Mnichova. Jazyk nazval Volapük, jako složeninu anglických slov World speek (Světová řeč). Slovní zásobu vytvořil podobným způsobem – upravením němec­kých a anglických slov. I když jazyk vycházel z němčiny, byl díky změnám slov obtížně naučitelný i pro Němce. Volapük brzy získal řadu stoupenců a kromě Německa a Rakouska se rozšířil také ve Francii a ve Švédsku.

Narodilo se Esperanto!

Esperanto spatřilo světlo světa 26. července 1887 ve Varšavě. Byla to útlá knížka v ruštině s názvem Měždunarodnyj jazyk, kterou její autor Ludvík Lazar Zamenhof vydal pod pseudonymem Doktoro Esperanto, který přešel do názvu jazyka. Ten se rychle ujal, přidávali se k němu také volapükisté. Aby si první průkopníci, kteří si esperantem dopisovali, ověřili, jak se dá esperantem domluvit, byl v roce 1905 svolán do Boulogne-sur-Mer ve Francii první mezinárodní esperantský kongres, kterého se zúčastnilo téměř 700 esperantistů.

Všichni se esperantem bez problémů domluvili a tak rychle se sblížili, že se spolu bavili jako staří dobří známí. Na kongresu bylo mj. ujednáno, že se mezinárodní kongresy budou konat každoročně, vždy v jiné zemi. S výjimkou válečných let to bylo realizováno, většinou s účastí 1-3 tisíc esperantistů. Jubilejní kongres k 100. výročí vzniku esperanta ve Varšavě v roce 1987 měl téměř 6000 účastníků. Devadesátý devátý kongres v roce 2014 bude v Uruguaji na paměť 60. výročí přijetí speciální rezoluce o esperantu v roce 1954 konferencí UNESCO v Montevideu. Stý kongres v roce 2015 se vrátí do Francie do města Lille.

Plánované jazyky

Další vývoj esperanta však nebyl zcela hladký. Brzy se našli odborníci, kterým se nelíbila na esperantu řada věcí. Postupně byly také sestaveny další umělé (plánové – plánovitě vytvořené) jazyky. Proto byla v roce 1901 v Paříži ustavena „Delegace pro přijetí univerzálního jazyka“, jejímž úkolem bylo vybrat z existujících projektů plánových jazyků vhodný pomocný jazyk pro mezinárodní komunikaci. Po mnoha jednáních bylo vybráno asi deset jazyků včetně esperanta.

Komise nakonec rozhodla, že žádný z předložených jazyků nelze přijmout beze změn. Vzhledem k relativní dokonalosti a všestrannému použití rozhodla přijmout esperanto, ale v reformované podobě, kterou předložil „anonym“ pod názvem Ido. Jak se ukázalo, autory byli Beaufront (který měl obhajovat esperanto) a Couturat. To vyvolalo velké rozhořčení mezi členy Delegace, kteří považovali rozhodnutí komise za nekorektní, protože úkolem nebylo vytvoření nového jazyka a komise nevzala v úvahu názory všech členů. Pro vnitřní neshody byla Delegace 16. 10. 1910 hlasováním rozpuštěna. I když část esperantistů přešla na Ido, esperanto tuto první, ale ne zdaleka poslední reformu přežilo. Asi třicátým pokusem byla v roce 1994 syntéza esperanta a latiny pod názvem Trasermo.

Na konci minulého století bylo známo kolem tisícovky plánových jazyků. Poslední z úspěšnějších jazyků byl vytvořen v roce 1952 pod názvem Interlingua. Pracovali na něm jazykovědci sdružení v organizaci IALA (International Auxiliary Langu­age Association), která byla založena v roce 1924. Byly provedeny rozsáhlé jazykové výzkumy, jako srovná­vací analýza překladů textů z různých oborů, srovnání abecedy, fonetiky, slovních druhů, syntaxe, slovotvorby, vhodnosti pro reprodukční techniku a podobně. Byla provedena podrobná analýza zkoumaných mezinárodních jazyků a srovnávací studie angličtiny, něm­činy, španělštiny, francouzštiny, ruštiny, italštiny a latiny. Vědci došli k závěru, že je třeba vytvořit nový jazyk, který na základě dvou výsledných variant vypracoval Alexander Gode, ředitel IALA. Interlingva našla uplatnění v odborné oblasti, hlavně pro resumé vědeckých prací a přednášek z medicíny díky její blízkosti s latinou. Přesto, že byla uvědoměle vytvářena kolektivem odborníků IALA, nedosáhla většího rozšíření než esperanto.

Esperantské hnutí místo státu

Protože neexistuje esperantský stát, supluje jeho existenci organizované esperantské hnutí. V roce 1908 byla založena mezinárodní esperantská organizace UEA (Universala esperanto asocio), která má nyní sídlo v Rotterdamu a má členy ve 118ti zemích. S UEA spolupracuje asi 500 organizací, v esperantu vysílá kolem 30 rozhlasových stanic, některé na internetu, vychází několik set časopisů, existuje zhruba 40 000 literárních děl, původních i přeložených. Ročně se uskuteční stovky setkání, konferencí, seminářů a kongresů s nejrůznější tématikou, zábavných nebo odborných, buď místních, nebo mezinárodních. Esperanto uznává, případně využívá řada organizací, což svědčí o jeho životaschopnosti.

V druhé části se podíváme na jazykové zkoušky z Esperanta a praktické využití.

Autorem článku je Josef Vojáček