Erasmus v Česku: oblíbil jsem si fidorky

Zatímco obvykle vás informujeme o možnostech studia v zahraničí, tentokrát se na zahraniční pobyt podíváme z trochu jiné perspektivy. Přinášíme vám rozhovor s německým studentem, který studoval rok v rámci programu Erasmus na české univerzitě. 

Peter Wolfram studuje v 4. rokem germanistiku a teologii na univerzitě v německé Jeně. V České republice strávil rok, studoval na Teologické fakultě UK v Praze, česky se ale začal učit už rok předtím. Na otázku, co by chtěl přivézt z Čech, pohotově odpověděl „několik žlutých, hnědých a červených fidorek, ty mi chybí“. My se však v rozhovoru podíváme na jeho dojmy a zkušenosti z pobytu v cizí zemi.

Petře, proč ses rozhodl právě pro Českou republiku?

Když jsem končil gymnázium v roce 2004, byl jsem se školou na exkurzi týden v Praze a Praha se mi moc líbila.

Co jsi musel udělat pro to, abys mohl v Praze studovat?

Nic moc, mluvil jsem s profesorem na fakultě a on zařídil do Prahy dvě místa místo jednoho. A potom jsem se přihlásil přes internet na Karlovu univerzitu.

Máš představu, o jaké země je z pohledu studentů v Německu zájem?

Nejvíc asi o Anglii, Švédsko a Norsko, protože tam se dá domluvit anglicky.

Proč se vlastně učíš česky?

Chtěl jsem umět jazyk nejbližšího souseda a Sasko nebo Duryňsko nejsou od České republiky daleko.

Jak ses učil?

Nejdřív jsem měl dva semestry dvakrát týdně kurz češtiny tady na univerzitě v Jeně, v Praze jsem se učil v jazykovém centru. A hodně jsem četl.

Co jsi četl?

Po roce v Praze jsem četl Harryho Pottera v češtině a teď čtu knihu od Tomáše Halíka, kterou mi dal v Praze kamarád.

A máš zkušenost s jinými českými autory?

Skoro vůbec. Zkoušel jsem číst Nerudu, ale nešlo to…

Přednášky na fakultě byly v češtině?

Na teologii byly  i v němčině, ale tam jsem nechodil, navštěvoval jsem semináře v angličtině i v češtině. A učil jsem se v češtině hebrejštinu.

A hebrejštinu ses učil už předtím?

Ne, vůbec, poprvé v Praze. Nebyl problém v tom, že bych nechápal gramatiku. Ale někdy jsem nerozuměl ani hebrejskému textu, ani českému překladu. Seděl jsem tam a vůbec ničemu jsem nerozuměl a cítil jsem se jako hlupák.

Co je pro tebe v češtině nejtěžší?

Slovesa – mají dva tvary (Peter má na mysli slovesný vid). Je to opravdu těžké učit se všechno dvakrát a rozlišit, kdy mám použít který tvar.

Myslíš, že využiješ jazykové znalosti a zkušenosti z Prahy i v budoucnu?

Doufám, opravdu doufám. Budu se snažit.

Když porovnáš české a německé školství, hlavně pak univerzity – jsou tam rozdíly?

V Praze ten nový strukturovaný systém studia, bachelor a master, a moduly – alespoň na Teologické fakultě – nebyly tak těžké. A studenti dostávali za semináře víc kreditů než dostáváme tady v Německu.

Probíralo se na seminářích víc látky?

Ne, určitě ne.

A probíhají  semináře jinak?

Myslím, že ne.

A co postoj Čechů vůči cizincům? Měl jsi nějaké problémy?

Já osobně nemám negativní zkušenosti. Ale lidé v Praze nemají rádi turisty, což je pochopitelné, protože tam je turistů tak moc, že to nejde. Taky jsem neměl rád turisty. A jinak – část lidí mi řekla, že nemají moc rádi Němce, ale vycházeli jsme spolu dobře.

A co si myslíš o lidech v Česku?

V Čechách jsem zjistil, že všechny předsudky o Němcích jsou pravdivé. V Praze opravdu lidé nebyli tak  přesní jako tady. Když seminář není, tak prostě není, a uvidíme, jak to bude. Tady to víme už dávno předtím a pořád děláme nějaké plány. Šlo by to i jinak, než jak je to tady v Německu.
I společnost byla jiná. Měl jsem takový dojem, že v České republice není znát tak silný americký vliv jako v Německu.

Co bylo pro tebe během roku v České republice nejtěžší?

Obzvlášť na začátku mi nikdo nerozuměl a já jsem nikomu nerozuměl. Potkal jsem lidi, které jsem měl straně rád, ale po jazykové stránce jsme si nerozuměli a pořád jsem se cítil jako hlupák. Byla to pro mě zajímavá a důležitá zkušenost, ale bylo to moc těžké.
Ostatní zahraniční studenti v Praze se skoro neučili češtinu a vůbec ji nepoužívali, protože to bylo velmi složité.

Myslíš, že se třeba teď na cizince díváš jinak než předtím?

Asi ano. Hlavně na cizince v semináři, protože je to opravdu těžké mluvit, číst a rozumět v jiném jazyce. A mluví mnohem pomaleji, je tomu prostě tak a už to chápu.
Jednou jsem mluvil německy s Němcem a byli tam moji čeští kamarádi a jeden mi řekl: „Ty mluvíš ale tak rychle německy! Jak to?“ Prostě si mysleli, že pořád mluvím tak pomalu – že jsem pomalý.

Poslední otázka: co bys doporučil studentům, kteří chtějí studovat v zahraničí?

Studium v cizině je hlavně na začátku velmi frustrující a musí se připravit na to, že ty 3 měsíce na začátku budou strašně složité. A učit se ten jazyk i předtím, to je strašně důležité, protože jeden rok nestačí, aby se jazyk naučili od začátku. A ještě něco: musí mít odvahu vypadat jako hlupák, tak se naučí nejlépe. Pořád musí mluvit jinak, v cizím jazyce, a je to strašně složité a nebudou mluvit dobře. Budou mluvit tak, jak umí a lidi jim budou rozumět. A to stačí.