Deset nejčastějších chyb ve španělštině

Učíte se španělsky? Zde naleznete přehled deseti základních a nejčastějších chyb českých studentů tohoto románského jazyka. Český text můžete porovnat s originálem ve španělštině a naučit se tak pár nových užitečných slovíček.

 

1. Výslovnost: Španělská výslovnost je až na několik výjimek lehká. Je nutno si především zapamatovat, že ch se čte vždy jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c + a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/ x c+ e, i se čte vždy jako /Oe, Oi/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/ x g + e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/ x gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/, z se nevyslovuje

2. Členy: Rozlišujeme členy určité a členy neurčité. Mluvíme-li o něčem poprvé, použijeme člen neurčitý – un, una. Např. Tengo un coche. V množném čísle člen neurčitý nepoužíváme. Pokud ano, jen ve významu několik – unos, unas. Pokud něco blíže specifikujeme nebo mluvíme o tom podruhé, použijeme již člen určitý – el, ella, v množném čísle – los, las. Např. El coche es grande. V tomto případě se jedná o základní pravidlo, užití v praxi je samo o sobě mnohem komplikovanější.

3. Užití sloves ser – estar – haber: Ve významu být (umístění) slouží ve španělštině dvě slovesa- haber/estar. Haber se používá pouze ve 3.osobě jednotného čísla – hay. Na rozdíl od slovesa estar, které se pojí s členem určitým – např. La cama está al lado de la ventana, se sloveso hay užívá ve spojení s  členem neurčitým, číslovkami nebo neurčitými zájmeny. Např. Hay una cama en la habitación. Pro vyjádření „místa konání“ se užívá sloveso ser. Např. El concierto será en la iglesia.

4. Postavení přídavných jmen: Na rozdíl od češtiny se přídavná jména postponují, např. una habitación grande. Pro vyjádření typického rysu daného substantiva se adjektiva anteponují, např. la blanca nieve. U některých přídavných jmen dochází ke zkrácení tvaru, stojí-li před podstatným jménem mužského rodu, např. buen amigo, hace mal tempo. Adjektivum grande se zkracuje před oběma rody, např. una gran casa, un gran hotel. Vyskytuje-li se v okolí podstatného jména více přídavných jmen, jejich antepozice se hodnotí jako subjektivní hledisko mluvčího, zatím co postpozice jako objektivní.

5. Užití osobních zájmen nesamostatných: Častým problémem bývá kombinace přímého a nepřímého předmětu, tj. kombinace 3. a 4. pádu, především přivlastňujeme-li 3.osobě jednotného a množného čísla. Kombinace le lo doy (dám mu to) je CHYBNÁ, místo zájmena le je třeba užít tvaru se, shodného pro obě čísla. Např. Se lo doy (dám mu to, dám jim to). Aby bylo jasné, o jakou osobu se jedná, je ve španělštině časté opakování předmětu ve formě – a él, a ellos.

6. Postavení přízvuku v rozkazovacím způsobu: Je třeba si uvědomit, že i po připojení více zájmen ke tvaru kladného rozkazu, se postavení přirozeného přízvuku nemění, tzn. že proto, aby zůstal na stejném místě, se musí označit písemně. Např. compra x cómpramelo.

7. Užití slovesných časů Imperfekta a Perfecta: Pro děj ukončený v minulosti používáme tvary Perfecta simple, např. El ano pasado estuve en Espana. Použítím Imperfecta naopak vyjadřujeme děje, jež se opakovaly nebo trvaly, popis a líčení vlastností v minulosti. Např. Cuando era pequena, pasaba vacaciones en el campo.

8. Předložkové vazby: Většina španělských sloves má možnost se pojit s více předložkami, což nutí mluvčího si uvědomit významovou odlišnost těchto vazeb, např. Luchar por x luchar contra, creer en x creer a. Existují však případy, kdy se sloveso  může pojit i se dvěmi předložkami, např. Hablar de x hablar sobre, při zachování stejného významu.

9. Vazba me gusta: Pro vyjádření “líbit se, mít rád” se používá slovesa gustar. Řada studentů si neuvědomuje, že ve španělské větě Me gusta la música. není podmětem tvar osobního zájmene Yo, nýbrž la música. Proto také podle českého vzoru Mám ráda hudbu tvoří nesprávné tvary jako me gusto.

10. Změna významu ve vazbě ser/estar + adjetivo: Pro vyjádření stálých a dočasných vlastností používá španělština sloves ser a estar. Sloveso ser označuje trvalé vlastnosti a vztahy, jako např. národnost, víru, věk nebo zaměstnání. Oproti tomu sloveso estar vyjadřuje stavy přechodné, jako např. pocity, nálady atd. Řekneme-li ser listo a estar listo, není to to samé. V prvním případě chceme vyjádřit, že je někdo chytrý, v tom druhém, že je osoba připravená něco udělat. Ser bueno (být hodný) x estar bueno (být zdravý).

 

Originální text ve španělštině k nahlédnutí, jak nám ho poskytly autorky článku: icon Faltas.doc (28.50 KB) .

Autorky jsou studentky 4. ročníku španělského jazyka a literatury na FF Masarykovy Univerzity v Brně.

Více o španělštině hledejte na portále Španělština Online.

Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady francouzština, překlad ruština, překlad angličtina a překlady z němčiny.