Státní jazykové zkoušky z němčiny

Pasivní nebo aktivní znalost jazyků? Jak moc výhodné je mít na to „papír“? Pokud jste se rozhodli nechat si své znalosti prozkoušet a otestovat, můžete si vybrat z několika typů jazykových zkoušek. Základním parametrem je úroveň vašich znalostí, dalším neméně důležitým je to, chcete-li složit zkoušku uznávanou v zahraničí nebo se spokojíte s její platností jen v českém kontextu.

Státní jazykové zkoušky vs. mezinárodní certifikáty

Vedle zkoušek organizovaných Goethe institutem nebo zkoušek ÖSD (Österreichisches Sprachdiplom) lze absolvovat i Státní jazykovou zkoušku základní, všeobecnou nebo speciální (určenou tlumočníkům a překladatelům).

Sám název vypovídá o náročnosti zkoušky, každá je však ještě doplněna o specifikaci dle Společného evropského referenčního rámce: B2, C1, C2.

Společný evropský referenční rámec poskytuje obecný základ pro vypracovávání jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikul, zkoušek, učebnic atd. v celé Evropě. V úplnosti popisuje, co se musí studenti naučit, aby užívali jazyka ke komunikaci, a jaké znalosti a dovednosti musí rozvíjet, aby byli schopni účinně jednat.“ (http://www.msmt.cz)

Státní jazyková zkouška základní

Společný evropský referenční rámec dává této zkoušce označení B2. Toto zařazení vypovídá o rozsahu slovní zásoby, jejím ovládání, o gramatické správnosti, kterou testovaný zvládá, o ovládání zvukové a ortografické stránky jazyka, o plynulosti promluvy, chování se v dialogických situacích atd.

Úspěšný absolvent a držitel osvědčení o složení státní jazykové zkoušky základní má z hlediska slovní zásoby natolik osvojené lexikální prostředky daného jazyka, že je schopen využívat opisných prostředků v nejrůznějších situacích, které tematicky čerpají zejména z oblasti jeho zájmu nebo témat obecných. Gramaticky hovoří dobře, zřídka se dopouští malých chyb, ovšem tyto nedostatky nevedou k neporozumění.

Zvuková stránka jazyka je taktéž osvojena natolik, že při plynulé promluvě, která je úrovni B2 vlastní, nezkresluje význam. Pravopisné chyby v písemných textech se téměř nevyskytují, některé mohou být  ovlivněny mateřským jazykem.

Státní jazyková zkouška se sestává ze dvou částí, z písemné a ústní, přičemž k ústní části zkoušky je připuštěn pouze uchazeč, který již úspěšně absolvoval část písemnou.

Písemná část testuje
1)porozumění čtenému textu,
2)schopnost sestavit písemný projev o cca 300 slovech,
3)porozumění vyslechnutému textu o délce 5 až 6 minut a
4)znalost gramatických a lexikálních struktur v daném jazyce.

Doba určená ke složení této části zkoušky je 4 hodiny, z toho je k „porozumění čtenému“ vyčleněno 60 minut, k písemnému projevu 90 minut, k „porozumění slyšenému“ 30 minut a nakonec ke gramatickému testu zbylých 60 minut.

Zadání ke cvičením a textům je uváděno vždy v českém jazyce. Při zkoušce jsou předkládána cvičení typu: doplňte, vyberte z uváděných variant (a, b, c) nebo označte správnost či nesprávnost výroku (ANO x NE).

Ústní část oproti části písemné trvá 15 – 20 minut, přičemž na přípravu, která zkoušce předchází má zkoušený k dispozici 10 minut. Tato část testuje schopnost pohotově reagovat a plynule hovořit o daných tématech.

Tématické celky jsou vybrány z každodenního života. Předpokladem pro složení státní jazykové zkoušky je znalost 2000 – 2500 lexikálních jednotek.

Jazykové zkoušky se konají každoročně na jaře a na podzim.

Organizačně jsou zkoušky zaštiťovány jazykovými školami s právem státní jazykové zkoušky.

Text byl redakčně zkrácen.

Zajímají Vás jazykové zkoušky? Podívejte se na článek o přípravě na jazykové zkoušky.

Jazykové školy v konkrétních městech hledejte zde:

Jazykové školy Praha

Jazykové školy Brno

Přidat komentář