Chyby odborných překladů

a jak se jich vyvarovat… Chybovat je lidské, ovšem za chyby se také platí. Téma chyb v překladech je velmi široké a těžko je lze pokrýt jedním článkem. Je zbytečné se zabývat zásadami používání jednotného názvosloví, nutností provedení kontroly kvality a pravopisu, neboť odstraňování takových chyb je známé a dá se z velké části automatizovat.

V následujícím článku se pokusím osvětlit některé časté věcné nedostatky odborných a technických překladů, které pokud nejsou odstraněny hned v zárodku, často je neopraví ani korektoři, ani různé automatické "quality check" funkce sofistikovaných softwarových nástrojů. Všechny příklady jsou ukázány na angličtině.

Pokud je odborný překlad svěřen překladateli, který sice disponuje dokonalou znalostí jazyka, což také dokládá různými mezinárodními certifikáty, vysokoškolskými diplomy, apod., ale v daném oboru (např. audiovizuální technika) se orientuje tak maximálně tím, že umí zapínat a vypínat televizor, pak  konečného uživatele, který bude takový přeložený manuál (možná) číst, nelze než politovat. Při některých korekturách jsem se často nestačil divit, co vše se může do překladů dostat. Věty typu "Zapněte si televizi", "Mačkejte tlačítko", "Zapněte si vaše rádio", "Nesahejte na šňůru mokrou rukou, abyste nedostali ránu", "V menu zvýrazněte Settings a pak zmáčkněte OK", atd. o zdatnosti překladatele příliš nesvědčí. Přesto se nimi v mnoha návodech (i na drahá zařízení!) opakovaně setkáváme.

Mít věc u sebe dělá hodně

Ovšem často i na slovo vzatý odborník může být v koncích, pokud překládá text týkající se něčeho (zařízení, přístroje), co u sebe nemá, třeba proto, že danou věc nelze zapůjčit, zákazník (zadavatel) ji nedodá, věc je pevně instalovaná daleko od překladatele, nebo si ji on sám ani nevyžádá. Problém bývá totiž často v tom, že originál je považován za "svatou předlohu", kde překladatel žádné věcné chyby neočekává (a ani nehledá) a také v tom, že obsahuje odkazy na různé součásti, mechanismy, prvky uživatelského rozhraní, apod., ke kterým chybí obrázky. To může platit i tehdy, má-li překladatel u sebe referenci v podobně tištěného (PDF) manuálu k překládanému běžnému textu. Pak musí improvizovat, volat zákazníkovi nebo hledat na internetu…

Výše uvedený příklad se týká konektoru 6,3mm Jack u mixážního pultu. I takto může být překlad překroucen, pokud překladatel "nevidí" za hranice textu.

Uživatelské rozhraní

Uživatelské rozhraní (které jsem už mimochodem viděl přeložené také jako "rozhraní uživatele") je prostředek, kterým dané zařízení komunikuje s člověkem. Může být mechanické (např. různé regulátory, knoflíky, fyzická tlačítka, páčky, apod.) nebo softwarové. To bývá často označované také jako GUI čili grafické uživatelské rozhraní, neboť bez grafických prvků by nebylo možné si komunikaci vůbec představit. Za posledních 20 let jde o poměrně nový fenomén, neboť v dávných dobách počítače komunikovaly jen prostřednictvím příkazového řádku, různé přístroje používaly jen jednořádkové znakové displeje, automobily ukazovaly jen rychlost, otáčky, stav benzínu a teplotu motoru, apod.

Dnes je používá obrovské množství zařízení od televizorů, přístrojů domácího kina, telefonů, fotoaparátů, osobních přehrávačů až po automobily, letadla, ultrazvukové diagnostické přístroje, lékařské přístroje, atd. A uživatelské rozhraní má především také každý počítač v podobě operačního systému.

Zásada: zachovávat slova a výrazy tak, jak je "vidí" uživatel

Překladatel návodu na zařízení s uživatelským rozhraním má práci podstatně usnadněnou, pokud tento přístroj má již lokalizované české menu a je k dispozici slovníček lokalizovaných výrazů. Ten je nutné považovat za naprosto závazný a překladatel by jej žádném případě neměl nahrazovat vlastními výrazy, které by pak nekorespondovaly s tím, co konečný uživatel "vidí" např. na obrazovce s českým menu.

Příklad:
In Picture Settings, select Brightness.

Tento překlad je správný za předpokladu, že výrazy Picture Settings, resp. Brightness jsou skutečně lokalizovány (a v softwaru přístroje – televizoru také uloženy) a zobrazují se jako Nastavení obrazu, resp. Jas.

Pokud menu přístroje dosud lokalizované není, je nutné v překladu zachovat v původním jazyce všechny jeho prvky, se kterými se uživatel setkává. Nejvhodnějším řešením je proto ponechávat originální výrazy v původním jazyce a odpovídající české výrazy psát za ně do závorek. Zde má překladatel i větší volnost, překlady prvků může vytvářet sám.

Příklad:

Podobná zásada platí i na prvky – nápisy, fyzicky uvedené na přístroji, které uživatel vidí. Ty lokalizované většinou nejsou, v překladu by však na ně mělo být odkazováno přesně tak, jak jsou uvedeny na přístroji, a to i přesto, že v různých větách originálu mohou být pozměněny. Pokud je například v originálním textu běžný regulátor hlasitosti označen jako "level control", ale na přístroji je ve skutečnosti napsáno "VOLUME", mělo by se v překladu rovněž použít slovo "VOLUME".

Příklad:

Prvky rozhraní nelze v originále dohledat – co dál?

Často se stává, že přístroj nebo systém svou složitostí přesahuje rámec originálního manuálu, který má překladatel v ruce. To by samo o sobě příliš nevadilo, nakonec překladatel není konstruktér, ale "jen" tvůrce stejného dokumentu v cílovém jazyce. Potíž ale často bývá v tom, že angličtina, ze které se lokalizuje nejčastěji, věty zjednodušuje tím, že názvy prvků vynechává. Pokud je vynecháme i v češtině, překlad se stane okleštěným, otrockým, nepřirozeným. Opět tedy nezbývá než volat zákazníkovi, dohledat názvy na internetu nebo – mít možnost si přístroj či software "osahat".

Příklad:

Obě dvě poslední možnosti mohou být správné. Bez odkazu na originální software (který v anglickém manuálu nemusí být zdaleka dostačující), se ale překladatel nachází v určitém vakuu neurčitosti.

Položka, seznam nebo přepínač?

Z následujícího příkladu je opět zřejmé, že pokud má překladatel před sebou jen originální text manuálu na tiskárnu bez samotné tiskárny a jejího softwaru, může definitivní názvy prvků jen odhadnout (vynechávat by je rozhodně neměl z výše uvedených důvodů).

Příklad:

Z následujícího příkladu je patrná ještě větší neurčitost:

Určitým obecným vodítkem je název "položka", který můžeme používat téměř vždy, když si nejsme jisti. Neměli bychom jím však nahrazovat zřejmé prvky, jako jsou tlačítka, apod.

Magické anglické "you" a "your" není vždy "vy a "vaše"

Angličtina používá zájmena "you" a your" mnohem častěji a volněji, než čeština "vy", "vás", "vaše", atd. Často tím nahrazuje obecný podmět. Uživatelé některých verzí systému Windows si mohou snadno všimnout, že mají na ploše ikonu s názvem "Tento počítač", ačkoli v originální verzi se jmenuje "My computer". V českém překladu technických textů bychom proto měli zájmena "vaše", "váš" a "vy", atd. vynechávat, kdykoli je to možné a co nejméně používat osobní oslovení (pokud takové oslovení není naopak žádoucí z důvodů reklamního podtextu, apod.).

Příklady: