Čeština za hranicemi

Přestože čeština nespadá rozhodně mezi jazyky světové, oblastí, ve kterých se tímto slovanským jazykem mluví, je po světě rozeseto nemálo – uživatelů českého jazyka mimo území České republiky je na dva miliony. Souvisí to mimo jiné i s tím, že ne vždy byly v naší zemi dobré podmínky pro obživu, a proto naši krajané odjížděli do zahraničí, kde se usídlovali a zakládali rodiny.

Organizovaně udržovanou a vyučovanou češtinu bychom ve světě našli buď na univerzitách (lektoráty českého jazyka a literatury), nebo na základních či středních školách, případně jako náplň zájmových kroužků (krajanské komunity).

Lektoráty českého jazyka a literatury, tedy místa, kde se vyučuje čeština, jsou součástí nejen univerzit evropských, jako např. univerzity ve slovinské Lublani nebo portugalském Lisabonu, ale také univerzit mimoevropských, tedy vysokých škol v Moskvě, Pekingu či v Tel Avivu.

Tento fakt je dán činností Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT), které takto v rámci zahraničně-kulturní politiky rozšiřuje povědomí o historii i současnosti naší země v partnerských státech – tedy ve státech, se kterými byly uzavřeny dvoustranné smluvní závazky v oblasti školské spolupráce. Do partnerských států jsou vysíláni kvalifikovaní lektoři, kteří mají za úkol šířit český jazyk a českou kulturu. Úplný seznam lektorátů českého jazyka a literatury naleznete na stránkách Domu zahraničních služeb.

Krajanské komunity

V tomto článku se však detailněji zaměříme na skupiny Čechů, kteří ve větším počtu žijí za hranicemi státu Česká republika a bývají označovány jako krajanské komunity. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se podílí na tom, aby v těchto komunitách byla zachována znalost českého jazyka, a to poskytnutím stipendijních míst na vysokých a středních školách a jazykových a metodických kurzech.

Mimo to také vysílá do krajanských komunit ročně 12 učitelů českého jazyka, kteří potom působí na školách českých národnostních menšin. Kvalifikovaní čeští pedagogové jsou vysíláni do těchto zemí: Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Rusko, Ukrajina, Argentina, Paraguay a Brazílie.

Na zajišťování všech organizačních úkonů (např. na výběru vhodných lektorů a učitelů a na přidělování stipendijních míst) se podílí příspěvková organizace zřízená MŠMT nazvaná Dům zahraničních služeb.  Naleznete zde také podmínky pro přijetí do daného programu. Ideální učitel vyslaný ke krajanským komunitám by měl být absolventem vysokoškolského studia a měl by mít za sebou alespoň dvouletou praxi ve výuce českého jazyka. Zásadním bodem k dobru jsou také zkušenosti s divadlem, přípravou a vydáváním časopisu, organizováním různých kulturních či sportovních akcí nebo s hrou na hudební nástroj.

Učitelé se v krajanských komunitách setkávají s různými reakcemi na výuku češtiny a na českou kulturu a mají rozdílné zkušenosti se svými žáky a studenty. Krajanské komunity žijící na různých kontinentech mají svá specifika, v tomto článku nastíníme příznačnost výuky češtiny na dvou kontinentech – ve vzdálené Jižní Americe (Argentina) a v domovské Evropě (Chorvatsko).

Čeština na jižní polokouli

Druhou největší českou krajanskou komunitu (první jsou Spojené státy) bychom našli v Argentině, a to konkrétně na těchto místech: Buenos Aires, Santa Fe, Rosaria a ve třech městech provincie Chaco, ale také v Patagonii a pohraničních oblastech. Jejich počet je odhadován zhruba na 30 až 40 tisíc. Zde se usídlili Češi pocházející především z Moravy a Slovácka. Ti si zvolili Argentinu jako útočiště hlavně v době první či druhé světové války. Velkým lákadlem byla možnost získat od argentinské vlády levnou půdu. Aby své rodiny uživili, zakládali zde farmy či se živili např. tvrdou prací v továrnách.

Učitelé sem byli vysíláni již od 30. let 20 století, 2. světová válka však tuto tradici přerušila a výuka češtiny byla znovu obnovena až v roce 2004.

Výuka češtiny probíhá v Argentině, ale i jinde v Jižní Americe, leckde – v budovách krajanských spolků, v pronajatých prostorách (jako je např. Obchodní centrum v Santa Fe) či v bytech, případně usedlostech krajanů.

Rozdíly v češtině mezi generacemi

Český jazyk je tady vnímán různě – v tomto ohledu je velký rozdíl mezi starší a mladší generací. Páteř krajanských spolků tvoří staří lidé – šedesátníci a sedmdesátníci. Tito lidé užívají jazykových prostředků typických nejen pro region, ze kterého pocházejí, ale také korespondující s dobou, v níž sem přišli. Příslušníci komunity se tedy jen těžko smiřují s tím, že slůvko tož není spisovné a užívá se pouze v regionální mluvě, nikoliv v celém Česku, a učitelka, která z Moravy nepochází, jej tedy neužívá. Také se diví tomu, že místo sokolského nazdar se častěji užívá pozdrav ahoj. Stejně tak se tváří nevěřícně, když jim někdo z učitelů promítne něco ze současné české kinematografie – např. Knoflíkáři či Samotáři jsou pro krajany plné nesrozumitelných vulgarismů.

Nepochopitelné jsou pro argentinské krajany mnohdy i filmy z doby druhé světové války – Brazilců a Argentinců se tento evropský konflikt v podstatě nedotkl, a proto musejí vysílaní učitelé děj takových filmů objasnit. Lidé tady mají prostě v živé paměti doby, za kterých Českou republiku opouštěli, a jejich vzpomínky jsou natolik silné a plné emocí, že často nejsou s to přijmout fakt, že v Čechách nastala jiná doba a proběhl určitý vývoj v jazyce.

Příslušníci mladé generace naopak mají zájem o nezakrytou realitu, chtějí poznat českou kulturu dnešní doby a často se touží naučit český jazyk, aby mohli v Čechách studovat, navštívit příbuzné nebo si přečíst zápisky svých dědů či pradědů.

Učitel zde není vnímán jako instituce, ale jako součást komunity. Nejenže vyučuje český jazyk, ale jeho úkolem je také „osvěta“, pořádání různých akcí, jakými jsou např. výstavy, soutěže, sportovní akce, divadelní představení nebo i kurzy vaření národních jídel apod.

Argentinští Češi bývají často hrdí na to, že jejich rodnou zemí jsou Čechy, ale zároveň se cítí být napůl Argentinci. Jsou vděční svým rodičům či prarodičům, že jejich rod dovedli do této země, a tak se vyhnuli kruté válce a bídě, která by je zřejmě v rodné zemi čekala. Umějí tedy uvařit tradiční české vepřo-knedlo-zelo, ale zároveň zcela samozřejmě dodržují argentinský rituál, kterým je odpolední popíjení maté.

Český jazyk v Chorvatsku

Jeden z evropských domovů českých krajanů představuje Chorvatská republika, která je v současnosti domovem 10 tisíc občanů české národnosti. Existuje zde 26 Českých besed, které spadají pod sdružení Svaz Čechů v Republice Chorvatsko sídlícím v Daruvaru.

Češi se začali do Chorvatska stěhovat již v 18. století. V té době zde bylo potřeba odborníků kvůli zřizování manufaktur (skláren, mlýnů, pivovarů, tiskáren). Osidlování pokračovalo v 19. století, a to ještě ve větší míře. V chorvatských městech se Češi uplatňovali jako hudebníci, divadelníci, lékaři či řemeslníci. Dnešní příslušníci české menšiny v Chorvatsku jsou potomci zejména zemědělců, kteří dostali půdu v západní Slavonii.

V Chorvatsku nyní existuje několik českých škol, a to v Daruvaru, Končenicích a v Ivanově Sele. Výuka se řídí platnou chorvatskou soustavou. V Daruvaru a Končenicích funguje také česká mateřská škola. Školy zastřešují mnoho zájmových kroužků a dalších aktivit. Zhruba v 20 dalších školách (např. v Rijece, Záhřebu, Hercegovci) probíhá výuka češtiny jako nepovinného či zájmového předmětu, učí se zde češtině jako cizímu jazyku. Žáci, kteří si češtinu jako nepovinný předmět zvolí, většinou pocházejí ze smíšených rodin, s češtinou se tedy setkávají např. při návštěvách prarodičů. Čeština se vyučuje také na daruvarském gymnáziu a daruvarské střední škole.

Do Chorvatska jsou vysíláni krajanští učitelé od roku 1997. Pro místní Čechy zde vychází časopis Jednota, ve kterém se mohou dozvědět vše o činnosti Besed, škol a další informace týkající se běžného života chorvatských Čechů. Další výhodou pro chorvatské Čechy je vysílání relace o českém jazyce v rádiu Daruvar.

V současné době je pozorována sílící tendence tzv. chorvatizace. Rychlejší asimilace je zdůvodňována tím, že čeština a chorvatština si jsou podobné, protože obě spadají mezi slovanské jazyky. Slova často podobně znějí, a proto je jejich přejímání rychlejší. Existuje názor, že české školy tuto tendenci oslabují, na druhé straně jsou však názory, že česká škola nemá dlouhodobou perspektivu, což je patrné z toho, že počet žáků českých škol klesá.

České školy však nemusejí lákat pouze na češtinu (která se tu vyučuje zhruba ve stejné míře jako chorvatština). Rodiče si ji mohou zvolit např. díky tomu, že třídy mají méně žáků, a proto je komunikace mezi žákem a učitelem lepší a prostředí je domáčtější, žáci z českých škol jsou často lépe připravení na další studium než ti ze škol chorvatských, české školy také mnohdy nabízejí širší výběr volnočasových aktivit, výhodou mohou být i učebnice zdarma.

Problémem českých škol je fakt, že čeština místních učitelů je mnohdy nedostačující. To se částečně snaží napravit Svaz Čechů v Republice Chorvatsko, který ve spolupráci s Domem zahraničních služeb a Ústavem jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy počínaje rokem 1994 vysílá krajany na kurz češtiny do Dobrušky. Velkým přínosem jsou také čeští učitelé, ti předávají své vědomosti nejen žákům, ale také místním učitelům.

Češtině v Chorvatsku jistě svědčí také fakt, že Chorvaté nejsou od češtiny v běžném životě izolováni tak, jako tomu je např. v Argentině. Setkávají se s ní často v přímořských letoviscích, které jsou pro Čechy vyhledávanou dovolenkovou oblastí.

Slábnoucí vliv češtiny v krajanských komunitách?

Jednotlivé krajanské komunity rozeseté po celé planetě Zemi mají jistě mnoho společného, avšak vlivy, které na ně působí, jsou rozdílné. Svou roli hraje např. vzdálenost od České republiky, doba, kdy se krajané z Čech odstěhovali, či v jakém počtu. Jisté je, že hlavní podmínkou pro to, aby byla čeština a česká kultura v těchto oblastech zachována, je udržet a podněcovat v mladých lidech národní identitu a lásku k zemi svých předků. Není to úkol pouze pro učitele, kteří jsou sem vysíláni, i když ti v tom hrají významnou roli, ale hlavně pro původně české rodiny, jež ve svých potomcích vztah k Čechám probouzí svým vyprávěním a češstvím.

Zdroje a další literatura

Čeština v zahraničí
časopis Krajiny češtiny
Čeština ve světě
Čeští krajané v Argentině
I při studiu češtiny lze poznávat svět
Bohemistika – literárně informační servis
Česká škola bez hranic – ohlasy v tisku