Čeština pro cizince: očima lektora

Učit svůj rodný jazyk cizince se na první pohled může zdát velmi snadné. Lektor však musí mít dobré vzdělání v oboru a o výuce hodně přemýšlet, zejména jedná-li se o češtinu pro cizince.

Studenti češtiny jako cizího jazyka

Čeština pro cizince
je obor relativně nový a poptávka po něm rok od roku stoupá. Děje se
tak zejména díky přílivu zahraničních firem do České republiky a
jejich zaměstnanců, kterým se naše země stává na delší dobu domovem.
Každým rokem přibývá zahraničních studentů studujících kratší či delší
dobu na českých univerzitách. Češtinu potřebují znát  také lidé (často
uprchlíci) hledající v České republice azyl. (K získání trvalého pobytu
je potřeba zkouška z českého jazyka.) Dále mají o češtinu zájem děti
českých emigrantů vracející se zpět do rodné země, nebo zájemci o dění
ve střední Evropě.

 

 

Kurzy češtiny pro cizince

V závislosti na zvýšený zájem o studium češtiny jako cizího jazyka přibývá i kurzů češtiny pro cizince.
Ta se dostává do běžné nabídky většiny jazykových škol a dokonce
vznikají školy specializované přímo na výuku češtiny pro cizince (v
Praze například existuje jazyková škola pro výuku rusky mluvících
studentů (stránky jsou přímo v azbuce).

Kurzy nabízejí také
vysoké školy s bohemistickým zaměřením. V Praze je to Ústav bohemistiky
FF UK, v Brně vznikl specializovaný Kabinet češtiny pro cizince
Filosofické fakulty MU. Tyto fakulty nabízejí různé druhy kurzů a oborů
„češtiny pro cizince“ v závislosti nejen na jazykové úrovni
potencionálních studentů, ale i jejich národnosti (jiná metodika výuky
se musí zvolit pro anglicky mluvící cizince, jiná pro slovanské
studenty).

Čeština – jazyk flektivní

Vlastní
zkušenosti lektorky češtiny pro cizince vím, jak je důležitý způsob jak
český jazyk cizincům zprostředkovat. K výuce češtiny lze přistoupit ze
dvou možných hledisek, hlediska gramatického a komunikativního.
Nejlepší je však spojení obou přístupů, protože čeština patří mezi
jazyky flektivní. Gramatické funkce  vyjadřuje pomocí ohýbání (časování
a skloňování, předpon a přípon), vyžaduje proto vedle znalosti frází a
slovní zásoby i znalost gramatickou, a to již pro běžnou komunikaci.

Jako
příklad zde mohu uvést základní konverzační fráze se slovesem „mít“
(mít bratra, mít rád zmrzlinu, atd.). Sloveso „mít“, jako mnoho
základních konverzačních sloves, se pojí se čtvrtým pádem a vyžaduje
skloňování podstatných jmen, která se na sloveso vážou.

Další
běžně používané sloveso „dát“ se pojí dokonce se dvěmi pády, třetím a
čtvrtým (dát si kávu, dát dárek bratrovi). A co teprve, chci-li
charakterizovat podstatná jména jmény přídavnými (dát krásný dárek
smutnému bratrovi). Tato gramatická hlediska se musí při výuce češtiny
brát v potaz, mnoho gramatických jevů v rámci jedné vyučovací hodiny
může cizince od dalšího studia češtiny jen odradit.

Způsob výuky

Osobně
postupuji  vždy  výběrem základního komunikačního tématu (např.:
Návštěva u lékaře), ke kterému přibírám nejlépe jeden gramatický jev
(třetí a čtvrtý pád osobních zájmen). Výběr témat i gramatiky by na
sebe měl logicky navazovat. Důležité je pojmout výuku zábavnou formou,
k čemuž mi pomáhají různé motivační techniky a pomůcky. Základem každé
hodiny by měla být konverzace v rámci slovní zásoby (ať už u
začátečníku, či pokročilých) a dostatek obrazových materiálů. Velmi
důležité je důkladné opakování probrané látky (nejlépe v konverzaci).

Dalším
problémem při výuce je stylové rozrůznění češtiny a to zejména rozdíl
mezi spisovnou a obecnou formou českého jazyka. Tento rozdíl může
studenty často mást (naučím je tvar dobré pivo a oni se pak v běžné
komunikaci setkají s tvarem dobrý pivo, atd.). Sama obecnou formu slov
zařazuji už do základní výuky, jelikož působím jako lektorka v Praze,
kde se obecná podoba češtiny běžně užívá. Neméně důležitý je
individuální a přátelský přístup (zajímat se o studentův osobní život,
profesi, hobby a přizpůsobovat tomu náplň komunikačních témat výuky).

Kolik jazyků umíš…

Nakonec
se samozřejmě musí zohlednit schopnosti, znalosti a národnost samotného
studenta.  Rodilí angličtí mluvčí mají se studiem češtiny asi největší
problém. Vlastníkům analytického jazyka (např. angličtiny), který
vyjadřuje gramatické funkce pomocí předložek, se při zhlédnutí českých
koncovek ve skloňování mnohdy pořádně zamotá hlava.

Obecně
platí pravidlo: Když už člověk jeden cizí jazyk ovládá, dalšímu se učí
jednodušeji (například téma vykání se vysvětlí snadněji studentům se
znalostí němčiny, některé české fráze jsou velmi podobné portugalštině,
atd.). Slovansky mluvícím studentům se výuka podává zcela jiným
způsobem, jelikož jejich jazyky mají hodně gramatických jevů společných
s češtinou. Postupuje se výrazně rychleji se zaměřením na správnou
výslovnost a práci z konkrétním českým textem.

Kompetence lektora

Pro
člověka vyučujícího svůj rodný jazyk je samotná jeho výuka jednoznačně
přínosem. Otvírají se mu netušené rozměry rodného jazyka, nutí ho to
přistupovat k němu zcela jiným způsobem a odkrývat gramatické a
komunikační jevy, které bere jako samozřejmost a jsou automatickou
součástí jeho běžné řeči. Jelikož je čeština, jak už jsem zmínila,
jazykem flektivním, ve kterém je komunikační forma prostoupena formou
gramatickou, je nezbytné příslušné jazykové vzdělání lektora. Učitel
musí mít nejlépe bohemistické vzdělání, které mu napomáhá nejen v
objasňování příslušných gramatických jevů, ale i v celkovém přístupu k
pojetí výuky a vytváření výukového plánu.

Studium češtiny pro cizince v rámci VŠ:
Kabinet češtiny pro cizince
Ústav bohemistických studií

Vzdělávací kurzy pro lektory češtiny jako cizího jazyka:
Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka
Kurzy metodiky pro učitele češtiny jako cizího jazyka

 

Jazykové školy v konkrétních městech hledejte zde:

Jazykové školy Praha

Jazykové školy Brno