Brněnský hantec

Hantec je vnímán jako zajímavá, vtipná, ale těžko pochopitelná brněnská mluva. Pro většinu obyvatel Brna je však paradoxně stejně nesrozumitelný jako pro ostatní. V první polovině 20. století tak mluvily jen nejnižší společenské vrstvy a později byl hantec spíše jen zábavou bohémských kruhů.

Brněnská plotna

Hantec byl používán v prostředí tzv. brněnské plotny, kterou tvořila převážně chudina z dělnických rodin tehdejší periferie (Husovice, Židenice, Královo Pole) i centra Brna (Cejl, Francouzská, Dornych, Křenová a taky Vídeňská ulice). Výraz „plotna“ zřejmě vyšel z německého Plattenbrüder, což bylo označení pro podobnou sociální skupinu ve Vídni.

Plotňáci (příslušníci plotny) byli většinou nezaměstnaní nebo pracovali jen příležitostně. Často se dopouštěli kriminálních činů (podvody, krádeže, loupeže) a ženy se mnohdy věnovaly prostituci. Byli velmi soudržní a vzájemně se podporovali. Scházeli se hlavně po hospodách, kde se bavili, domlouvali společné akce a taky se občas pěkně porvali. Pro svou kriminální činnost byli samozřejmě sledováni a pronásledováni četnictvem (policií). Především z tohoto důvodu mezi sebou mluvili tak, aby jim ostatní nerozuměli.

Řeč lidí z okraje společnosti

Pojem „hantec“ je zkomoleninou slova hantýrka, které údajně poprvé použil v názvu své knihy Hantýrka čili jazyk zlodějů Antonín Jaroslav Puchmajer už na počátku 19. století. Jde o jazyk lidí z okraje společnosti, vytvořený záměrně tak, aby byl všem „nezasvěceným“ jedincům nesrozumitelný. Francouzština užívá pro tento druh řeči výraz argot, angličtina slang a němčina půvabného termínu Gaunersprache. Vlastní typický argot měla chudina a kriminálníci (někdy označovaní opravdu povedeným slovním spojením „lumpenproletariát“) i v mnoha jiných větších městech. Hodně známý je třeba pražský nebo pařížský argot.

Vliv cizích jazyků

Slovní zásoba hantecu je neobyčejně bohatá, vychází z poměrně mnoha jazyků a často se původ slova nedá určit vůbec. Základ tvoří samozřejmě spisovné i hovorové výrazy češtiny. Pokud jde o cizí slova, tak asi dvě třetiny z nich vznikly zkomolením či převzetím z němčiny. Dále se pak v hantecu nejvíce setkáme se slovy hebrejskými a rómskými, což je obecně u argotu běžný jev. Obě tyto etnické skupiny navíc v Brně žily, takže i plotňáci s nimi určitě  přicházeli do styku.

Během 1. světové války a po ní se do hantecu dostaly i výrazy ze slovenštiny, maďarštiny, polštiny, ruštiny a ojediněle také i z francouzštiny a italštiny. Byly to tedy jazyky z míst, kde během války řada plotňáků bojovala. Nějaká ta slovíčka si přirozeně zapamatovali a po svém návratu do Brna pak s nimi obohatili svou konverzaci. Je jasné, že důvodem pro používání množství cizojazyčných slov rozhodně nebyla nějaká samoúčelná záliba v lingvistice, ale již zmiňovaná snaha, aby jim ostatní lidé nerozuměli.

Tvorba slov a frází

Hantec podobně jako kterýkoli jiný argot buď mění původní význam (výraz lišky třeba označoval hodinky), nebo slovo přetváří, ale jeho význam nemění (bévák = byt), anebo zároveň přetváří slovo i mění význam (gramec z původního gramofon byl termín pro záchod).

Samozřejmě se v hantecu řada českých slov užívala i bez jakýchkoli změn v běžném významu a tvaru. Po vzniku Československa měla na hantec také jistý vliv pražská hantýrka. Zcela za své třeba plotňáci přijali pražské fráze jít do pytle nebo dávat bacha. Druhá zmíněná fráze zase ovšem vznikla z německého Acht geben (dávat pozor), což svědčí o tom, že němčina měla nepochybně vliv i na utváření řeči pražského podsvětí.

Srovnání brněnské a pražské hantýrky

Brněnský argot měl na rozdíl od pražského mnohem více mezinárodní charakter. Pražští „Pepíci“ byli pevně spjati s českým prostředí, zatímco brněnský plotňák (hlavně na přelomu 19. a 20. století) nevěděl, zda se cítí více Čechem nebo Němcem. Rozdíly však nebyly jen v míře ovlivnění cizími jazyky. Pražskou hantýrku lze charakterizovat jako svižnou, poetickou a melodičtější. Brněnská byla více těžkopádná a zemitá, což asi souviselo s velkým vlivem venkovských dialektů z brněnského okolí. Obě hantýrky měly společné téměř nevyčerpatelnou bohatost svých metafor a frází i celkový vtip a hravost.

Hantec v praxi

Jednoznačně nejbohatší slovní zásobu má hantec v oblasti sexuality. Jen několik desítek slov třeba označuje pohlavní orgán mužský (alexandr, blbón, buc, čurcl, franta, chudinka, pofstalec, starosta, šašek, zvonec) a ženský (ajbiška, čonda, frnda, járec, kamilka, křepelka, mašina, pampeliška, puklina, slečna). Velké množství výrazů také existuje pro soulož a různé další sexuální praktiky (blombovat, nabrósit si buca vo kanál, drbat, hrbolčit, ládovat, mastit, řachat, šaškovat, vemastit, zašveholit si). Každý správný plotňák se totiž co nejčastěji snažil spaklit feš kchoc (sbalit pěknou dívku) a čičmat se s fronk larvó (mazlit se s hezkou holkou).

Plotňákovi se moc nechtělo činóglovat, fachat, machčit (pracovat), ale zároveň potřeboval děnky (z ruštiny), lóve (z rómštiny), rantále (z němčiny) – tedy peníze. Občas proto musel něco šlohnót, vyfóknót, zobnót (ukrást), někoho vobtáhnót (podvést) nebo dokonce i vodkráglovat (zabít). Úplně nejlepší ale bylo skolit medvěda (vypáčit pokladnu). Při těchto činnostech se pak často ozývalo varování Kómé typlovat, hé de! ve významu „Hleď zmizet, jde strážník!“ Když se prostě blížil hémon (policajt), muselo se rychle pali (pryč), aby to neskončilo v kameňu, mlejnu či formě (vězení).

Plotňáci často a rádi čechrovali (popíjeli) v apačárnách a parlamentech (hospodách) farboně či marast (pivo). Z toho pak býval fet jak deka nebo někdo taky mohl bét členem (být opilý). V tomhle stavu si pak často vzájemně nabórali držku (nafackovali) a jeden druhého neváhal řádně zinknót (udeřit).

Hantec má také specifická jména pro místa, kde se plotna často vyskytovala a scházela. Většina z nich vznikla zkomolením jejich původních německých názvů. Takovými lokalitami byly třeba Augec (lužánecký park; ve Vídni se taky nachází park Augarten), Oltec (původně starobrněnský hřbitov, později označení celé oblasti Starého Brna), Rotec a Gelbec (Červený a Žlutý kopec), Šrajbec (Pisárky) a samozřejmě také Špena, Špilec, Pilc (Špilberk).

Hantec v nedávné době

Po 2. světové válce v důsledku nových politických a sociálních poměrů plotna fakticky přestala existovat. Hantec ovšem úplně nevymizel, ale jeho slovní zásoba prošla poměrně výraznou proměnou. Stále ovšem zůstal plný vtipných metafor, které odrážejí dobový společenský a městský kolorit. S moderní dobou samozřejmě vznikla i nová slova: třeba krtek (metro) nebo trajf (trolejbus). Místo postavy plotňáka se objevuje štatlař (obyvatel štatlu – tedy města Brna), který sice už většinou není přímo kriminálníkem, ale taky se drží hesla: málo hokny, hodně lovů, hodně koc a hodně škopků. Tedy snaží se moc nepracovat, přijít snadno k penězům, mít hodně holek a často vysedává po hospodách.

V 70. a 80. letech byl hantec hodně oblíbený v bohémském prostředí brněnských herců a hudebníků. K jeho popularizaci asi nejvíce přispěl svého času známý brněnský silák a bavič Franta Kocourek. Ten je také autorem některých povídek v hantecu. Opravdu povedená jsou třeba vyprávění z českých dějin Jak zfajroval Žanek Husa v Pakostnici (upálení Jana Husa v Kostnici) nebo Mlata na Bílendě 16 kilo 20 (bitva na Bílé hoře). Hantec ve svých písňových textech také využila řada brněnských hudebních skupin (Bokomara, Karabina, Los Brňos).

V posledních dvou desetiletích vyšlo i několik knih (Štatl, Velký slovník hantecu, Velká kniha hantecu). Nejlépe zpracovanou publikací o brněnské plotně a původní podobě hantecu však stále zůstává publikace (z roku 1929!) od Otakara Nováčka s názvem Brněnská plotna.

Hantec na internetu:

Brněnské hantec
Brněnský hantec
Hantec