Barevný svět Jižní Afriky

Možná si říkáte, že už by bylo zapotřebí zvednout kotvy a vyzkoušet si
na chvíli život v jiné zemi. Cestuje dnes koneckonců každý. Za studiem,
zdokonalováním jazyků, zajímavou prací či sportovním vyžitím – prostě za
vším, co nám tady čas od času může chybět.

Z Belgie do Kapského města

I já jsem si před pár lety uvědomila, že moje jazykové znalosti potřebují důkladně oprášit a že bych ráda zkusila štěstí (a našla si zajímavou práci) někde ve světě. Dlouho jsem se však nemohla rozhodnout, kam vyrazím. Nejprve se mi podařilo získat stipendium na studium v belgických Antverpách v rámci semestrálního výměnného pobytu. Věděla jsem však už tenkrát, že to mou touhu po cestování nenasytí. Shodou náhod jsem v Belgii poznala několik Jihoafričanů a ti svým poutavým vyprávěním o rodné zemi zapůsobili na mé „zvědavé já“. Začala jsem se proto zajímat o nabídky stáží v Kapském Městě. Oslovila jsem tamější agenturu, domluvila si práci na tři měsíce v účetní a poradenské firmě a v polovině června roku 2011 jsem plna očekávání smíšeného s nervozitou usedla na palubu airbusu A330-300 směr Cape Town, South Africa.

Našetřit si

Mému odletu předcházelo samozřejmě několik měsíců strávených střádáním finančních prostředků, komunikací s agenturou a vyřizováním formalit nezbytných pro hladký průběh pobytu v daleké cizině. Proč jsem střádala peníze? Jelikož je v Jižní Africe zaměstnávání cizinců dle zákona nežádoucí (asi kvůli obrovské nezaměstnanosti), výdaje s cestou spojené si stážista musí pokrýt sám. Stává se, že zaměstnavatel nějakou tou částkou vaši práci ocení, sotva to však pokryje náklady na ubytování. Vrstevníci z Německa, kteří na stáž do Kapského Města nezřídka jezdí v rámci svého studia, řeší tuto situaci čerpáním různých stipendií či finanční podporou od rodičů. Pro mne byla situace obtížnější, přesto se mi podařilo část potřebného obnosu našetřit ještě před odletem, i když jsem brigády jen horko těžko kombinovala se školou. Zbytek pokryli rodiče a moje malá výplata obdržená na místě již v Jihoafrických randech.

Anglicky se domluvíte

Pracovníci agentury v Kapském Městě mě po podání přihlášky okamžitě kontaktovali. Požádala jsem o pozici ve finanční sféře na tři měsíce a během několika dní mi byla nabídnuta práce v oblasti účetnictví a daní. Pamatuji si, že jsem absolvovala pohovor přes Skype jak se zaměstnancem zmíněné agentury, tak se svou budoucí šéfovou. Primárně byly telefonáty zaměřeny na zjištění mé úrovně angličtiny a moji motivaci pro práci v daném oboru. Angličtina je jedním z několika oficiálních úředních jazyků Jihoafrické republiky, ve městě se s ní domluvíte všude a pro práci je naprosto nezbytná. Zhruba na konci března jsem již podepisovala smlouvu a platila i poplatek agentuře. Jednalo se o 450 eur za umístění ve firmě, zprostředkování nejvhodnějšího bydlení, vyzvednutí na letišti a informační schůzku spolu s doprovodem na místo výkonu práce (první den). Pro své stážisty navíc v agentuře nabízejí slevy na různé volnočasové aktivity a pořádají společné večery.

Jiný standard ubytování

Bydlení v Jihoafrické republice je speciální kapitola. Ne všechny oblasti jsou bezpečné a ne všechny domy (i v dobrých oblastech) jsou patřičně zabezpečeny. Já navíc nejsem řidič, proto jsem potřebovala, abych se do práce snadno mohla dostat i po svých. V tomto mi vyšla agentura vstříc a bylo mi doporučeno místo v bezprostřední blízkosti centra. Jednalo se o starší dům s ne zcela adekvátním vybavením (v koupelně byla jen vana, sprcha nikoliv), jeho milá paní majitelka se však snažila dělat maximum pro pohodlí všech ubytovaných studentů. Dům byl vybaven alarmovým systémem, což je v Jižní Africe vcelku běžné. Případně mají domy i ploty s elektrickým vedením nebo nonstop hlídací službu. Důležité je, abyste si vždy zjistili, kde dům stojí (pokud možno co nejdál od tzv. townships, nebo slumů chcete-li), jak se z něj můžete dopravit do práce a jaké má zabezpečení.

Vízum nad 90 dní

Když už jsem tedy měla zajištěno ubytování, letenku, pojištění a očkování (proti žloutence a meningitidě – nejsou však povinná), nic mi nebránilo, abych vyrazila. Poslední věcí, kterou jsem před odjezdem zařizovala, byl výpis z účtu a jeho soudní překlad. Úřady v JAR požadují po cizincích doklad o dostatečné výši finančních prostředků – nejméně ekvivalent 500 eur na měsíc. Tento doklad může být vyžadován od každého cestovatele, hlavně je ale povinnou součástí žádosti o víza, pokud se v Jižní Africe chcete zdržet více než 90 dní. Já jsem sice nejdřív neplánovala zůstat celého půl roku, nakonec se mi však v Kapském Městě natolik zalíbilo, že jsem o prodloužení pobytu zažádala a zmíněný překlad mi přišel vhod. Za toto prodloužení si na místním úřadě zvaném Home Affairs nechávají zaplatit 425 randů v hotovosti. Připravte se na to, že to potrvá nekonečně dlouho. Já svá víza obdržela tři dny před návratem domů (čtyři měsíce po podání žádosti!).

Jihoafrické daně a česká stážistka

Co napsat k práci samotné? Asi jen to, že jsem měla veliké štěstí na její náplň a také na kolektiv. Celkově firmu tvořily dvě milé dámy – moje šéfka původem z Německa a její spolupracovnice Jihoafričanka. V září navíc přibyla dívka ze Zimbabwe, takže celkově jsme po dobu tří měsíců před mým odchodem pracovaly čtyři. A nebylo toho pro nás málo. Za účetnictví některých klientů jsem postupně převzala zodpovědnost. Musela jsem si také osvojit základní daňové zákony Jihoafrické republiky (za tímto účelem jsem navštěvovala semináře na místním daňovém úřadě – SARS) pro zpracování daňových přiznání. Veškerá administrativa byla také mojí doménou. Za malý plat to byla práce sice tvrdá, přesto jsem za ni vděčná a dodnes na dny strávené v kanceláři s kolegyněmi ráda vzpomínám. Spoustu jsem se toho naučila a hlavně jsem získala cennou praxi v oboru, která mi do té doby chyběla.

Budu se ráda vracet…

Už nyní přemýšlím, kdy se do JAR podívám příště. Rozhodně to bude někdy v období naší zimy, abych si trochu užila tamější letní počasí. Kapské Město skýtá tolik volnočasových aktivit, že ani za půl roku se nedá vše stihnout a vyzkoušet. Jsem ráda, že se mi alespoň na týden podařilo vycestovat k hranicím Botswany na pravé safari. Byl to vskutku neuvěřitelný zážitek. Takový by mi žádná jiná země nemohla nabídnout. Zamilovala jsem si Jižní Afriku, její krásnou přírodu, přátelské obyvatele, pohodovou atmosféru i velmi chutnou kuchyni. Všem radím -nebojte se cestovat, poznávat nová neobvyklá místa a žít jinak, než jste zvyklí. Nemohu sice říci, že se každému v zemi na jižním cípu Afriky zalíbí. Mohu akorát říci, a to naprostou jistotou, že pokud máte otevřenou a svobodnou mysl, nebude se vám odtamtud chtít zpátky domů.

Náklady

  • Zpáteční letenka (s/bez možnosti změny termínu návratu)  15 000 – 20 000 Kč
  • Agentura (dle kurzu EUR/CZK)                                      11 250 Kč
  • Víza (poplatek za zpracování)                                           1 100 Kč
  • Ubytování (bezpečné lokality, dle kurzu EUR/CZK)          6 250 – 8 750 Kč
  • Pojištění (závisí na délce pobytu a pojistném krytí)             2 500 – 4 000 Kč

Ostatní náklady na život v JAR
Ceny za jídlo a nápoje – zhruba stejné jako v zemích Západní Evropy (ovoce a zelenina jsou levnější a chutnější než u nás). Za „české“ ceny se můžete najíst ve většině restaurací. Alkohol je dost drahý.
Vypůjčení auta – dá se sjednat přes internet, ceny se liší dle doby výpůjčky a typu vozu. Pohonné hmoty jsou o pár korun levnější než u nás.
Služby spojené s turistickým ruchem – jsou značné předražené (jako asi všude).
Místní SIM karta – seženete ji zadarmo (potřebujete však potvrzení o ubytování), náklady na provoz nejsou vysoké, můžete dobíjet skoro v každém obchodě.